Star Wars: the Clone Wars

Nad střechou něco zařvalo. Dělalo to pokaždé, když vyšlo slunce.
Vyhrabal se z postele a studený vzduch se mu zakousl do kůže. Přitáhl si deku blíž kolem ramen.
Nějak se mi podařilo dojít do koupelny bez toho, aby si zakopnul o nohy. Opláchnul se. Sprcha prskala, ale alespoň tekla. Pokusil se učesat, ale kartáč se mu zasekával ve vlasech.
Tuniku a legíny našel zmuchlané v rohu místnosti. Ponožky se pořád nezjevily.
Snídaně už na něj čekala na stole. Nabral lžíci, polknul…
Rozkašlal se
“Měl by ses probouzet ještě před snídaní, Dazi,” povzdechl si Hush: “tu kaši jsem ještě nestihl zalít.”

Holonet je jako voda.
Data se slévají a dělí a ztrácejí se pod zemí, aby se za pár mil zase vynořily. Když si člověk nedával pozor, mohly ho stáhnout s sebou a utopit.
Nebo alespoň přitáhnout pozornost, o kterou jste nestáli.
Dadita si unaveně promnuli oči. Hush je posílal do postele před třemi hodinami, a to ani nevěděl o předchozích pár dnech.
Ale konečně to začínalo dávat smysl.
Všechny kapky a pramínky vedly na jedno místo. Na planetu schovanou na okraji galaxie, kam ještě Impérium nenapadlo se podívat.
K vode, kterým se podařilo utéct
Zapamatovali si souřadnice a všechno smazali.

Dots se s rostoucím neklidem probíral nabídkou holopuků. Většina byla na uprchlé klony, zbytek směs marných honiček za dávno mrtvými generály, a směšných lovů za pár kreditů, které by mu nezaplatili ani palivo.
Lovení nikdy nebyla práce, kdy si člověk mohl být jistý zítřkem. V poslední době to už přerůstalo všechny hranice.
“Nic lepšího nemáš?”
Zavrtěl hlavou: “Ráno tu byl ten skrček v zelený helmě, vzal, co mohl.”
Sebral nejméně hrozný puk, a šel chvilku řvát za popelnice.
Když se s ostatními začínal učit střílet, tak s sebou ještě nosil plyšového mythosaura.
A teď mu ten Jangův spratek kradl práci.

Jsem klon!
Co to znamená?
Že mě vyrobili na Kaminu a naučili všechno, co musí voják znát.
Jak střílet, a létat, a pochodovat do rytmu. Jak poslouchat rozkazy svého generála.

Jsem klon!
Co to znamená?
Že mám tisíce bratrů. Vypadají jako já, mluví jako já, a stojí mi vždy po boku. I já jim stojím po boku. Když se spolu, nebojím se.

Jsem klon!
Co to znamená?
Že sloužím Republice a všem v ní.
Když přijdou nepřátelé, budu držet svůj blaster pevně v ruce a nenechám je projít.
Že nemám cenu že jsem droid že se nemám ptát, jen umřít

“Já se na to…”
DR-4174 odhodil přilbu do rohu a začal se přehrabovat medkitem. Ostatní ani nezvedli hlavu od partie sabaku.
“Dělám, co můžu, snažím se jim pomoct, a co z toho mám?”
Ani je nenechal odpovědět, jen zvedl ruku. Prsty měl prokousnuté na kost.
“Zase ses popral s Wookiem?” zasmála se DB-024: “Říkala jsem ti, ať k nim nechodíš sám.”
Konečně našel bactovou náplast. “Ne,” zavrčel: “takovej blonďatej pazdrát. Motal se po tržišti, nikdo dospělej v dohledu, tak jsem ho chtěl vzít na stanici…”
“A nechal sis ukrást kreditovku.”
DR-4174 odpověděl něco, z čeho by se červenal i Hutt.

Pacienti přišli pozdě v noci - Aco měla dávno spát, ale všichni byli zvyklí se vzbudit při nejmenším zvuku. Schovala se za dveřmi a poslouchala, jak si starší z nich z Hushem něco šeptá, zatímco mu zašíval ránu na rameni.
“Co tu dělali,” zeptala se potom: “Myslela jsem, že natborni chodí do nemocnice.”
Hush se pousmál. “Koukni se znovu.”
Detaily se lišily - ostatní by možná viděli jen otce s dcerou - ale stačilo se podívat na široké nosy, stejné, jaký měla i ona a její sourozenci, na kulaté brady, na oči, a měla jasno.
Vode pokaždé věděli, jak k nim najít cestu.

Senátor za Mon Callu nejdřív protestoval, pak křičel, potom mlátil pěstmi do stolu, začal bublat, a nakonec se unaveně zhroutil do židle.
Jediné, co udělal Fox bylo, že nadzvedl svůj hrnek s kafem. Jedna z noh stolu byla trochu kratší a byl by nerad, kdyby jeho dnešní dávka kofeinu skončila na koberci. Už tak nešla pro skvrny poznat původní barva.
“Vy mě vůbec neberete vážně, CC-1010!” zakvílel senátor: “Mě, ani svoji práci, ani Republiku!”
“Buďte si jistý,” řekl Fox: “že všechno beru vážně přesně do výše svého platu.”
Chlupaté papuče, které celou dobu měl na nohou, tu výši dost napovídaly.

Měl to začít řešit dřív, jenže nebyl čas, a kredity, které se jim podařilo našetřit, si pokaždé někde rozkutálely. Za léky, za jídlo, za úplatky, když bylo potřeba.
Jenže teď se mu u jedné boty odlepila podrážka a druhá už držela jen silou vůle.
Začal se přehrabovat skříní. Musely tam být aspoň sandály, nebo role izolepy. S tím by snad pár dní překlepal.
Konečně něco nahmátl.
Možná by jen chtělo vyčistit spáleniny po levé straně. A přetřít, aby bílý plastoid tak nesvítil. Aby nebylo tolik vidět, že patří k brnění.
Hush už je vůbec stejně nenosil, a Mousovi seděly přesně.

Doktorka Sai se zamračila. Myslela si, že tak očividné chyby už budou za nimi. Ale přesto…
Duplikace vznikaly chybou v nasazení nebo v dělení zárodků, a obvykle nepřežívaly déle než několik dní. Problémy s výživou, s okysličením, neúplné rozdělení - zajímavé vzorky pro výzkum, ale jinak nepoužitelné. Určené k odstranění.
Těmhle dvěma se podařilo vyhnout detekci - srdeční rytmus obou plodů se synchronizoval natolik, že je počítač vyhodnotil jako jeden.
Měla by je zničit.
Jenže každá dekomise obnášela stránky a stránky hlášení. Plody vypadaly životaschopně, i když o něco menší, než byla norma.
Další měsíc nebo dva péče se zas tolik neprodraží.

“Řekni mi, že si to vymýšlíš.”
Dots cítil, že rudne až po uši, a litoval, že si kdy sundal přilbu.
“Jako kdyby se ti nikdy nestala nehoda.”
“Nehoda je jedna věc. Tohle je zápletka pitomého holorománu.”
“Zas tak…” pokusil se mu skočit do řeči, ale Lefty se nedal.
“Zamiloval ses do chlapa, na kterýho si měl smlouvu,” vyjekl.
“Došel mi karbonit,” zamumlal Dots: “Byli jsme spolu měsíc sami.”
“A nebylo to poprvé ani naposled.” Lefty si povzdechl. Dopil, co mu zbývalo ve sklence.
“Pojď.”
“Kam?”
“Kousek odsud je salón. Necháš si vytetovat značku, ať si příště pamatuješ, kam se řítíš.”