DMD č. 26. pro 26. 4. 2023. Téma: Čerstvě nařezané kočičky

Mám doma kočky, mám je rád, každá je slaný kamarád,
jen od té doby, co je znám, mám špeky kam se podívám.

Dávno je z nich slanina, je to velká mňamina,
jsou strašně dobré krájené, vařené i smažené.

Dřív vždycky jen na otočku zašel jsem k ťongům na kočku
a od tý doby co je znám nic jinýho už nepapám.

Mám doma kočky, mám je rád, každá je slaný kamarád,
jen od té doby, co je znám, mám špeky kam se podívám.

Vím, je to protizákonné, jenže ty čerstvě řezané
jsou prostě TOP, to musíš mít, jen bacha, nutno odchlupit!

Geralt vstoupil do místnosti. Tentokrát byla jiná, přírodní. Sošky mořských pannen nahradily vázy plné květin – čerstvě nařezané kočičky, tulipány, sedmikrásky.

„Tak jsi tady, znovu,“ otočil se k němu čaroděj. „Opět mlčíš a nic neříkáš.“

„Ne, tentokrát jsem se rozhodl, že ti budu věřit, že tě poprosím o pomoc,“ promluvil Zaklínač. Vyprávěl o matce Elzee, o její lásce k čaroději, o počatém dítěti, které z matky upírky podědilo jen závislost na krvi, její schopnosti, ale ne její špičáky. O slibu, který matce dal, o jeho putování s dívkou.“

Immanuel jej soustředěně poslouchal.

„V tomto ti nedokáži pomoci, myslím, že nikdo nedokáže.“

“Krásně to voní, už se nemůžu dočkat,” rozplýval se Willie, otec rodiny.
“Jsem zvědavá, co to bude,” přidala se jeho žena Kate.
“Třeba nám připraví něco ze své domoviny.”
“Myslíš, že by na to tady sehnal ingredience?”
“Hm, to asi ne. Víš co, necháme se překvapit.”
Brzy se dveře rozrazily a dovnitř vkráčel mimozemšťan porostlý huňatou srstí.
“Ták, už se to nese, nalaďte si chuťové pohárky, to si pošmáknete!”
A už se dal na porcování - každému řádně naložil.
Willie s plnými ústy se zeptal: “A co to vlastně máme?”
“Lynn říkala, že je sezóna na kočičky, tak jsem udělal sekanou…”

"Do you do this often?" she asked, breathless, as they finally collapsed onto his bed.
He looked at her via the mirror on his ceiling.
"Not really."
Truth was, BDSM was not his usual kink. But having a magical whip was too tempting to resist.
And, he mused as he replayed the last hours in his mind, there was something to be said about the satisfying twang of it against exposed skin and the moans it elicited from his - thoroughly chastised - partner.
So much so, actually, that he might have to put it in his repertoire of amorous tactics permanently.

Fey po DMZ rozhodila pár backdoorů, vyskočila ven a vrátila se do vnitřní sítě. Musí se napojit na trojského koně, co jí tam nachystala Shizuko.
Vyrazila po zálohovacím kanále směrem ke zdroji, kde by na ni měl čekat.
V tom proti sobě zahlédla dvě známé tváře. Roxy a Calisto. Nejnamyšlenější a nejzmalovanější kočičky z vysoký. Ale nějakým zázrakem je někdo na škole udržel.
"Ale, ale, kohopak to tu máme? Že by naše černá ovečka?"
"Vás dvě někdo pustil do sítě? No to mě podrž." prohlásila, proběhla mezi nimi a v tu chvíli obě padly k zemi. "Na tohle nemám čas."

Děda byl morous. Pro napomenutí nešel daleko, ještě blíž měl k výchovnému řevu. S holí honil chuligány po dědině.
Nakreslil, ze sádry vyrobil a sám vymaloval všech sedm trpaslíků i se Sněhurkou, aby měly děti doma něco hezkého.
Neměl rád společnost. Většinu svého času trávil se psem v lese.
Vnoučatům nakládal zelí, i když ho nejedl, protože si ho tenkrát tolik pochvalovala.
Nesnášel komunisty. Pod nátlakem vstoupil jenom do ROH, kde na Vánoce fasoval čokoládovou kolekci.
O Velikonocích všem sousedům pletl pomlázky.
Byl tvrdý muž Vysočiny. Plíce si zničil v kamenolomu.
A na jaře domů vždycky nosil čerstvě nařezané kočičky.

Nechtěl být rváč. K tomu ho jeho matka nevychovala.
Neměl být rváč. Měl být ztělesněním spravedlnosti.
Ale k čemu tedy byla jeho nadlidská síla?
Stal se - tak nějak náhodou - mistrem neobvyklých zbraní.
Ale většinou mu stačily holé ruce.
Když šel cestou za nevěstou, potkal bestie.
Těm dvounohým ukázal, zač je toho loket, dobře mířenou oslí čelistí.
Tu zubatou a chlupatou nechal jako čerstvou mršinu ležet u cesty.
Bude z ní včelí úl, který aspoň trochu osladí hořkost jeho špatného vkusu na mazlivé kočičky.
Než mu jedna z nich nechá uříznout jeho chloubu, a začerstva ho bezmocného vydá do rukou nepřátel.

Auto se tiše sune za nimi jako šelma, která čeká na pánův pokyn, že smí zaútočit.
Důstojník pustí její ruku a sáhne po dýce u pasu.
„Ukázalo se, že ten Untermensch se nějak dostal k zásilce červeného kříže. Čokoláda i tabák, všechno jeho zboží pocházelo z balíčků pro francouzské zajatce.“
Tonka hypnotizuje ostří v jeho ruce.
„Nejsou tyhle věci dobře hlídané?“
"To jsou, samozřejmě,“ odpoví netrpělivě. „Nemůžu vám prozradit podrobnosti, ale chtěl jsem říct tohle: Nelitujte ho."
"Ale..."
Usměje se a podá jí tři proutky kočiček.
"Nebojte se, už ho nikdy neuvidíte."
Dýka vklouzne do pouzdra.
Mou ctí je věrnost.

Dceřino magické nadání přivedlo Dudleyho s rodinou do Harryho domova na Grimmauldově náměstí.
Říci, že Dursleyovi nevycházeli z úžasu je slabé slovo. Už při příchodu, když se před nimi zčista jasna objevil dům, překvapením oněměli. Po půlhodině intenzivní podivu (hlavně reakce na Kráturu) se jich Potterovým zželelo a dospělí usedli k odpolednímu čaji. Děti toho využily a vytratily se do svých pokojů. Lilly se na sestřenčinu návštěvu těšila, ale Dahlia byla podivně zamlklá.
„Není ti dobře?“
„Vy řežete koťátka?“ hrozila se Dahlia.
„Ne, proč?“
„Tvoje máma říkala, že máte u babičky nařezané kočičky.“
„To jsi špatně rozuměla, říkala čerstvě narozené.“