DMD Bonus č. 10 pro 30. 4. 2023.

Držte mě nebo se zhroutím,
promáčknu, propadnu, zkroutím.
Zamlada jsem pevná byla,
širému prostoru svítila,
teď mi však dochází šťáva,
těžká se cítím jak kráva.

Nadměrná hmotnost není nic k smíchu,
donutí jednoho utonout v hříchu.

Časem mi zmizely zásoby plynu,
jádra už nesloučím, bídně tu zhynu.
Jakápak událost, co stane se asi,
až celá zčernám, slezou mi vlasy?

Do záhybů prostoru světu se schovám,
kdo za obzor nahlédne, padne mi k nohám.
Čas se tu zpomalí, naladím se na punk,
s Hawkinga zářením budu hrát vabank.

Držte mě částice, dejte mi sílu,
snad byste nechtěly z hvězdy mít díru.

S nečekanými nepříjemnostmi se potýká sloní reprezentační curlingové družstvo na právě probíhajícím turnaji. Jejich hru totiž komplikuje silná rýma, která propukla u všech členů týmu, pravděpodobně kvůli nízkým teplotám v hale.
„Asi jsme přecenili izolační efekt své tlusté kůže,“ vysvětluje jeden z hráčů.

Sloní sportovci si nesmí dovolit příliš kýchat, curlingové koště totiž ovládají pomocí chobotu. Při hře jsou jim tak neustále k dispozici asistenti s kapesníky velikosti menšího ubrusu, kteří jim pomáhají smrkat. Obvyklý způsob řešení rýmy totiž sloni při závodech používat nemohou.
„Většinou si nos vyplachujeme, pochybuji ale, že by diváci ocenili sprchu,“ dodává k situaci další hráč.

Loď třikrát větší se zjeví v malé zátoce jakoby odnikud.

Nechť hra tedy započne.

Paluba Pomsty proměněna v šachovnici.
Dvě řady mužů vyskládané proti sobě.

Pohyb začíná.

První se rozběhne Jim a neomylně skončí v Oluwandeho náruči.
Lucius vystřelí z podbalubí a vrhne se k Petovi s takovou silou, až ho porazí. Pete vzlyká.

Wee John nadšeně zamává Frenchiemu. Frenchie pozdrav oplatí, ale nepohne se. Místo toho sáhne po Izzyho ruce. Izzy mu ji nevytrhne. Na opačné straně Wee John sbírá čelist málem na zemi. Stede pozvedne obočí.

Těžké kroky zazní palubou.
Poslední tah.
Kapitán přichází.

"Ede."
"Stede."

Šach mat.

„Vážně je dobrej nápad sem lízt? Co když nás chytnou?“ ptal se bázlivě Franta, vyhublý blonďák s kraťonkým účesem.

„Neboj, v neděli v noci tady neni ani hlídač,“ odpověděl jeho o trochu starší kamarád Roman.

„A jsme tady“ pokračoval po chvilce, z regálu vylovil sklenici a její kašovitý obsah vylil kamarádovi na hlavu.

„Co to na mě plácáš, dyť to je jak písek s vodou?“

„Neboj se. Chceš mít to háro napořád? Tak nesejčkuj!“ prohlásil už trochu netrpělivě Roman a otevřel dvířka, za nimiž se objevil oheň.

„Počkat, je tvuj táta vůbec holič? Tohle nevypadá jako kadeřnictví?“

„Dělá v porcelánce.“

Muž přišel domů z práce, shodil kabát a hned zamířil k lednici. Byl pátek a pivo už rozhodně potřeboval. Otevřel lednici a překvapeně zamžikal očima.
“Marie, nevíš, kde mám pivo?” zavolal.
“Drahý,” přecupitala žena. “Moji rodiče nás navštívili.”
“Trošku jsem tu uklidila,” vysvětlila tchyně. “A měl jste špinavou motorku. Nešlo, to dolů tak jsem vám ji vzala drátěnkou.”
Do garáže to vzal klusem.
“Tak to vám pěkně děkuji, maminko,” podařilo se mu procedit skrz zuby.
“Tatínku, držte mě, nebo vám ji zabiju,” zašeptal stranou tchánovi.
Tchán se na něj smutně usmál, přikývl, sebral z ponku hasák a podal mu ho.

No vážně, ona si místo věnce ze smrkových větviček s trochou březových vetkne do rozcuchu, teda ani to nebyl pořádnej rozcuch, byly to jen neupravený vlasy, ona si tam nastrká kočičky! Věřili byste tomu, taková zhůvětřilost! O jmelí nemluvě, to snad ani neví, že se taky používá!
Ty mladý holky dneska vůbec neví, že každá maličkost má svůj význam a svoji energii a krášlení na výroční sabat má přísná pravidla!
Povídám jí „Co to máš, u Peruna, na hlavě? Co to jako má bejt?“
A ta žába, ještě jí ani půl století netáhne, bohorovně řekne: „Přece známka punku, ne asi!“

"Any idea where we are?"
"Largely uncharted space. I roughly triangulated our position. The nearby systems are catalogued but unexplored."
A power surge in the jump drive knocked the Erikson far off-course. No casualties, negligible damage to the ship itself but the drive core was almost fried.
Decision time. Captain pointed at the map.
"Helm, make the jump to this system. Hopefully it can sustain us till someone rescues us. Could be months and our supplies and fuel aren't infinite."

The jump was successful.

"Scan the system."
"Captain...none of the celestial objects are capable of supporting carbon-based organic life."

Začaly jsme v srpnu. Tys sebrala všechnu svoji kreativitu a tvůrčí síly, já zase drzost tvářit se, že umím zacházet s Audacity.
O dvacet pět epizod a čtyři rozhovory později tě slyším za každým tvým slovem na obrazovce a odposlouchala jsem i výslovnost esejinu (ačkoli v posteli mu budeme nadále říkat radši pane).
Jak tak brejlím do vln tvého hlasu (hledajíc to zatracené j), začínám si všímat obrazů, které mi maluješ různými odstíny frekvence.
Ptáček v letu.
Kopce a velehory, prolákliny a údolí kouzelného světa, který nikdo jiný nevidí.
Děkuju, žes mě vytáhla na tuhle cestu. Oh, captain, my captain!

Za pár dní náš regiment opustí Auwaly.
Nemohu to po Markétě chtít. Vzít si vojáka znamená vrhnout se po hlavě do světa nejistoty, nemocí a smrti.
Říkal jsem jí to, když jsem ji naposledy objímal, ona mi plakala v náručí.
Rozmlouval jsem jí to.
Prý když se rozhodne jít se mnou, vezme si dnes červený šátek. Když ne, tak zelený.
Stojím v podloubí, hovořím s ostatními a snažím se ji nevyhlížet.
A pak ji vidím stát uprostřed náměstí.
Jdu k ní.
Podívá se na mě, barvu růží na tvářích, rtech i na živůtku.
Její úsměv je jako osud.
Vítej, milá.