Star Wars: the Clone Wars

Při prvním odchodu z Kamina - Hush tenkrát ještě netušil, že nebude poslední - bylo balení otázkou minuty. Všechno podstatné měl přichystané od zásobovačů, jen zkontroloval, že mu nechybí něco zásadního a že mu nějaký vtipálek neschoval kus brnění. Osobních věcí bylo minimum - datapad s pár lacinými časopisy a jeho poznámkami k medickému manuálu.

Při tom druhém všechno desetkrát obracel. Bude to opravdu potřebovat? Dokáže to sehnat po cestě? Každý gram potáhne na zádech, a nikde nebude čekat loď s jídlem a postelí.

Poprvé odcházel hlavou vztyčenou - jeho výcvik byl u konce.

Podruhé se na každém kroku otáčel, jestli ho někdo nesleduje.

“Pane, tam bych nech…”

Velvyslanec se otočil, ruku výhružně zdviženou.

“Jak se opovažujete? Vy máte sloužit, ne obtěžovat občany Republiky!”

“Pane, já vás chtěl…”

“Vy jste chtěl?” Velvyslanec zvolna nabýval čím dál červenější odstín: “Co máte co chtít?”

“Já jenom…” Lefty se naposledy pokusil, ale nebylo mu dopřáno.

“Vaše výmluvy mě nezajímají! Taková druhořadá náhražka za člověka mě nebude zdržovat od práce!” Kapky slin mu odletovaly od úst: “Můžete být rád, že vás nenahlásím!”  Znovu se dramaticky otočil. Plášť za ním vlál.

Lefty počkal pár vteřin. Ozvalo se zaječení a rána.

“...jsem chtěl říct, že je tam nezakrytý výkop,” dokončil.

Klonová armáda už skončila.

Možná je to tak dobře, pomyslela si Sister. Klouby ji bolely moc na to, aby se tahala s blasterem. A těch pár kreditů, které si vydělala v čajovně, jí k životu stačilo.

“Tady, slečno.”

“Díky, vode.”

To slovo jí zaskočilo. Než si dala dohromady přízvuk a rysy tváře, jasné i v trochu změněné tváři.

Musela to být ona. To škvrně v modré zástěrce, které se jí kdysi ptalo, co znamená její jméno.

V době, kdy jim sebrali i tu trochu barvy na brnění, bylo těžké vyčnívat.

Ale kdyby nezůstaly těmi, kým byly, nebyly by už vůbec.

Dots si myslel, že bude mít klid. Že si prostě dá na týden dva dovolenou, bude se válet na sluníčku, pít předražené koktejly, a relaxovat. 

Prvního ze svých ex potkal už na recepci hotelu. Nějak se mu podařilo uhádat, aby ho přesunuli do sesterské pobočky na vedlejším měsíci. 

Další k němu přisedl přímo v horkém prameni. Po pár trapných větách se vymluvil na migrénu a zmizel do pokoje.

Třetí se prosmeknul dovnitř s večeří. Dots utekl přes balkon.

Po dalších několika setkáních a změnách lokací skončil zpátky na lodi s taškou rychlého občerstvení.

Do pěti minut někdo klepal na dveře.

“Proč to děláš složité?” Snažila se znít klidně, ale hlas se jí třásl. “Odpověz, a všichni si můžeme jít po svém.”

Vyslýchaný zíral z okna a mlčel.

Její kolega ji odstrčil stranou. “Nechceš po dobrým?” Chytil vyslýchaného za ramena: “Máš poslední možnost začít zpívat...”

“Zbláznil ses? Když ho natlučem, dlouhokrci nám ho strhnou z platu.”

“A když to nezjistíme, tak z nás Jango udělá Cuy’val Dar, a tentokrát doslova.”

“Já jsem ten debilní nápad neměla.”

“Já netušil, že je trénujou na výslech už v jeslích.” 

Znovu se naklonila k vyslýchanému. “No tak, prcku. Prosím. Kde skončili klíčky od Jangovy lodi…”

Čekala je infiltrace imperiální základny.

Lefty tvrdil, že si může nechat svoji normální výstroj, ale Dots nechtěl nic riskovat. O kbelík zelené později z něj byl obstojný Boba.

“To si ze mě děláš srandu!”

Druhý Boba byl o něco menší, zato sehnal raketový batoh.

“Já myslel, že máme být čtyři různí lovci…” divil se třetí. Při pohybu bylo slyšet, jak mu bzučí kybernetické protézy.

“A proto jsem chtěl předem určit, kdo bude kdo,” povzdechl si čtvrtý.

Poslední, reálný Boba vycouval s uličky, kde se jeho dvojníci sešli.

Měl by to ohlásit. Ale měl pocit, že by mu to stejně nevěřili.

“Á, náš botanik se konečně ráčil probudit.”

Calico zavřel oči a snažil se tvářit, že je pořád ještě v hlubokém bezvědomí.

“Jako kdyby to aspoň třikrát neříkali v úvodním hlášení: Když to kvete, není to korál. A když to není korál, tak.. “ 

Nečekal, až dá Calico dohromady větu.

“Tak se tě to pokusí sežrat.”

Jako kdyby to dávalo o moc větší smysl než kvetoucí korály.

“Aspoň se to splnilo přání půlky jednotky a tisíců natbornek.”

“Co?” zaskřehotal Calico. Medik se ušklíbnul.

“Když ti ta věc servala helmu, vylovil tě sám generál Fisto. A taky ti na pláži dával umělé dýchání.”

Plechovka se musela poškodit v transportu, nebo se něco pokazilo už ve výrobě.

Backup několikrát ztěžka polknul a pokusil se udržet nevolnost pod kontrolou. I tak měl na jazyku kyselo.

Měl by to vyhodit. Určitě to bylo kontaminované. Jenže cesta měla trvat ještě víc než týden a na lodi bylo sotva něco jiného, co by dokázal strávit. 

Odvrátil hlavu. Po hmatu se dalo předstírat, že jsou to jenom kamínky, nebo hrudky spečeného prášku. Když ignoroval, že se mu hýbou v prstech.

Raději kaši zalil dvojnásobnou dávkou vody. Dala se pak vypít rychleji, než jeho žaludku došlo, co se vlastně děje.

“Je naživu?”

Fox šťouchnul do senátora. Nepohnul se, ale zaskučel, takže alespoň dýchal. 

“Kdybych nevěděl, že je citlivý na sílu míň než kafevar, tipnul bych si, že to byl útok Sitha.”

“Myslíš toho, co vede Senát?”

Fox si vzdychnul. “Nejspíš to přehnal na nějaké párty a usmažil si mozek.”

Pod nehty senátorových rukou bylo něco černého a mastného. Někde už to viděl. Možná dokonce v kasárnách…

Zavrtěl hlavou. Škoda ho nebude. Spousta kluků už si na něj stěžovalo.

Cluster zapadl do stínu a tvářil se nenápadně. Dělal to nerad, ale když si senátor vybral jeho, tak si to nenechal líbit.

Lovení potřebovalo trpělivost.

Mohli jste čekat dlouhé hodiny, ale když jste se pohnuli o vteřinu moc brzo, váš cíl to zpozoroval a zmizel.

Lovení potřebovalo výdrž.

Člověk si nemohl stěžovat, že ho bolí záda, že zimou už necítí prsty u nohou, že se mu chce spát.

Lovení potřebovalo mazanost.

Přemýšlet tak, jak přemýšlí kořist. Využít všechny zbraně a výhody na své straně.

A pak, když přijde správná chvíle…

Vlasec s sebou cuknul, Dots zatáhl za udici.

A ryba znovu vyklouzla a zmizela někam do hlubin.

Plácnul s sebou na bahnitý břeh.

Kašle na to. Proteinové tyčinky se aspoň nemusejí kuchat.