Star Wars: the Clone Wars

Nejdřív ho málem nepoznal.
Byl dost šedivější než když se viděli naposledy, a menší - nebo spíš Dots konečně dorostl. Hlásek vzadu v hlavě mu šeptal, ať utíká, ale druhý, silnější, ho donutil zůstat.
V mrňavém bytě ve spodních patrech města si sundal zbroj a potom i všechno ostatní.
Bylo hezké cítit na kůži něčí dotek, slyšet zašeptané svoje jméno, lapat po dechu, zatínat prsty do přikrývky.
Schoulil se na posteli vedle trenéra - proč o něm pořád přemýšlel takhle, když byli pryč z Kamina - a zavřel oči.
Zase měl ruce a boky samou modřinu, ale namlouval si, že to dopadne jinak.

“To si skočil do míchačky na ferobeton?”
Mouse chtěl protestovat, ale Hush rychle zavrtěl hlavou.
Ostatní poslouchají.
“Ne,” byl potlučený tak, že skoro nemohl mluvit: “jen menší neshoda.”
Stormtroopeři. Hush by Mouse nejraději chytil za ramena a třásl s ním, dokud se mu v hlavě nerozsvítí, ale nemělo to cenu. O sebe se nebál, ale ostatní… “Říkal jsem, že se nemáš prát.”
Další bolestivé syknutí: “S někým si mě pomíchali.”
Ví to. V dokladech měli uvedené Mandalor, aby bylo jen otázkou času, než to někomu dojde.
“Mám pocit, že by bylo potřeba změnit adresu. Začínáš se nudit.”
Je čas utíkat.

Aco ani nezvedla hlavu.
“Běž pryč, Dadito,” zamumlala: “nechci s nikým mluvit.”
Potichu si sedli vedle ní a čekali. Vydržela být potichu sotva pár vteřin.
“To ta hloupá písnička! Vode An, Vode An, jenže bratr je jen kluk!” popotáhla: “Nemůžu být bratr.” Utřela si nos: “A když nejsem vod, jsem sama.”
Zamyšleně naklonili hlavu: “Jenže ty jsi vod.”
Skoro nadskočila, připravená se prát: “Už jsem řekla, že nejsem kluk!”
“Vod taky není kluk. Vod je prostě…” mávli rukou: “Vod. Kdo má za dárce Fetta a vyrobili ho na Kaminu. Všechno ostatní je jen domýšlení.”
“Basic je k ničemu,” povzdechla si.

Půlku regálu mohl rovnou vyřadil. Usmívající se bantha na obalu sice hlásala pouze přírodní suroviny, ale pokud to byla přírodní laktóza, mohl si nechat zajít chuť.
Další varianty už vyžadovaly víc péče. Začetl se do obsahu, oči přimhouřené, jak se snažil zaostřit na drobná pismena. Areca ořechy - vyhodit. Joganová příchuť - jen příchuť, ale nechtěl riskovat. Stopové množství enyaku - i to by stačilo na pořádné problémy. Chrizopská alternativní bílkovina - prostě napište, že jsou to pavouci.
Nakonec mu zůstaly asi tři krabičky. Staré, známé, bezpečné a relativně i k jídlu.
Pokud se tedy výrobce zase nerozhodl změnit složení a nikomu to neříct.

V poledne se všichni sešli na náměstí.
Aco se drala dopředu. Chytil ji za ruku - nemohli nepřijít, ale ani být na očích.
Důstojník v šedé uniformě řečnil o Republice, o zrádcích, o věčné slávě Impéria. Pak konečně přivedli vězně - vyděšeného, vychrtlého muže ve špinavé róbě. Padl před důstojníkem na kolena a škemral o život.
Mouse se přistihl, jak u pasu hledá blaster, který nikdy nenosil.
Když dal velitel strážným povel palbě, zavřel oči. Zvuk těla dopadajícího na zem se mu zaryl do paměti.
Aco týden nemluvila o ničem jiném.
Raději jí neřekl, že toho Jedie viděl odlétat spolu s imperiálními.

Trvalo to dva týdny, než konečně uvěřil, že tu zakotvili na stálo.
Planeta. No, vlastně to byl jen obydlený měsíc, s nízkou gravitací, ze které se jim všem nejdřív točila hlava, ale lepší než nákladní loď, na které žili předtím, nebo Kamino, kde pořád pršelo, nebo…
Daze nevěděl, kam odešli ostatní klony. Hush o tom nikdy nemluvil, a on se radši neptal.
Když se setmělo, vyšplhal po požárním žebříku na střechu, nalistoval volnou stránku ve skicáku, a začal kreslit.
Hvězdy byly jasnější, než kdy předtím viděl, s desítkami souhvězdí čekajícími na objevení, a bez šedivých trojúhelníků hvězdných křižníků mezi nimi.

„Možná byste měl brzdit.“
Mistr Shi se na něj, respektive spíš někam za něj, podíval a zavrtěl hlavou s chapadly. Nejistou rukou zvedl sklenici a kopnul ji do sebe. „Dej si taky.“
„Na koho vlastně pijeme?“
„Na mistra Dralliga. Mimo jiné.“ Uzidor pozvedl obočí.
„Myslel jsem, že jste ho neměl rád?“
„Byl to břinkmozek.“ Mistr otevřel datapad. „Ale o šermu se s ním mluvit dalo. A nezasloužil si chcípnout rukou zasranýho klona.“ Oběma jim dolil.
„Na nejvyšší radu!“
Na datapadu se mezitím aktualizoval seznam jmen, byl zase o něco delší.
Jestli měli zvládnout zapít všechny mrtvé Jedie, chtělo to brzdu.

“Možná by si měl brzdit.”
Lefty se na něj - spíš za někam za něj - podíval a zavrtěl hlavou. Nejistou rukou zvedl sklenici a kopnul ji do sebe. “Oya!”
“Na koho vlastně pijeme?” zeptal se.
“Na komandéra Foxe. Mimo jiné.” Dotsovi málem zaskočilo.
“Myslel jsem, že ho nesnášíš.”
“Byl to ocas.” Lefty si odepnul nátepeník. “Ale staral se o nás, jak mohl. A nezasloužil si chcípnout takhle. Rukou zasranýho Jedie.” Oběma jim dolil.
“Na Coruscantskou hlídku. Oya!”
Vnitřní strana natepeníku byla popsaná řadou čísel, posledních několik psaných jinou rukou.
Jestli měli zvládnout zapít všechny mrtvé bratry, bude to pěkně dlouhý flám.

Některé dny byly dobré.
Zap ještě neměl dost síly na to, aby bojoval - třásly se mu ruce, a vydržel vzhůru jen pár hodin, ale to nevadilo.
(Zip měl trochu sobeckou radost, že ho Rex ještě nepustil do akce.)
Jiné o dost horší.
Ty zatracené implantáty bolely pokaždé, když se změnil tlak. Jedna nedospaná noc znamenala týden migrén, kdy skoro neviděl.
Ty další…
Nemyslel na ně.
Na ty momenty, kdy měl Zap zase ty studené oči a v hlavě jen jednu myšlenku.
Dobří vojáci poslouchají rozkazy.
Nikdy si nemohl být jistý, který den přijde. Jenon že nebude na věky. Ani poslední.

Kroky se pomalu blížily. Aco zadržela dech. Stačilo vydržet, zůstat potichu, dokud neodejde, pak proklouznout ven a utíkat.
“Slibuju, že to nebude bolet!”
Odfrkla si. Nebude to bolet, nic se ti nestane, jen se chceme zeptat. Znovu už jim na to neskočí.
“Měj rozum.”
Začínal to vzdávat. Brzo ji půjde hledat jinam.
Kolem kotníku se jí sevřela cizí ruka a vytáhla ji na světlo. Kopala a ječela, ale nebylo to nic platné. Hyposprej ji zastudil na rameni, štíplo to…
“A hotovo.” Hush si setřel pot z čela: “Na další dva roky máš pokoj od nuních neštovic.”
Vyplázla na něj jazyk.