Dogma

Když se Bartleby probudil, urazila mu mozek těžko identifikovatelná rána, jazyk mu někdo přejel struhadlem a v krku se mu zabydlela rodinka mývalů. Nebo ježků. Těžko rozpoznával, co se kolem něj děje, ale když rozlepil oči (a že to světlo sakra bolelo), viděl chrápajícího Lokiho. Na zemi. Totiž... na Zemi! Kam jen oko dohlédlo, všude Wisconsin.
O pár chvilek později se oba mátožně dopotáceli k lacinému motelu. Bez peněz, zato s polámanými křídly.
"Vy jste museli mít divokou noc, hoši," zubil se správce.
"Včera nás tak nějak... degradovali."
"Tak to vám nezávidím... pánové...?"
"Barry," zamumlal Bartleby.
"Larry," pokýval Anděl smrti.

Práce na něm trvaly neuspokojivě dlouho, protože finální podoba produktu stále nebyla úplně podle představ zadavatele zakázky. Nejprve byl příliš malý, potom zase velký, ta verze s kopýtky ani neopustila výrobní stůl, čtvrtý návrh byl sice docela pěkný, ale jeho křivky a dlouhé vlasy byly příliš líbivé (nicméně jako verze 2.0 se zachoval v plánech). Pátá verze konečně splňovala očekávání a Člověk byl na světě.
Stvořitel se usmála, vdechla mu život a probudila ho: "Budiž Adam."
A najednou byla místo člověka jen hromada hlíny a jeho hlava všude okolo.
"Tak na první pokus to nebylo nejhorší," uklidňoval Boha Metatron.

Boba zašili, protože chtěl vydělat pořádný prachy a pořídit novorozeneckou výbavičku. Bohužel od pokusu vydělat pořádný prachy a odjet do Karibiku svůj dealerský plán zas tak výrazně nezlepšil.
Jaye chytila, jak stříhá cigaretové papírky a balí „…minišpíčky, protože pořádný brko by se Mu přece do pusinky nevešlo… nebo jo?“ jak jí logicky vysvětlil.
Kdo přitáhl domů přenosný oltář, ledabyle natřený modrou miminkovskou barvou, skrz kterou prosvítal pentagram, se radši neptala. Ani na to, kdo k vršku přitloukl ohrádku pro miminko.
Blížící se porod Bethany nijak zvlášť neřešila. Jako daleko větší zázrak jí připadalo, že zatím ani jednoho z proroků nezabila.

Frank co nejvíc zatočil hamaku se spícím Ferdou. Pak ji pustil. Ferda se náhle ocitl v té nejdivočejší bouři u mysu Horn.
Jára Cimrman dokázal problém čtyř barev. V noci, pod dekou a obyčejnou tužkou.
Trpaslík mrknul přes ramínko, kachničková kůže, očička vyvalená strachy. Jdou po něm! Chtějí vědět, o čem se mu zdává!
Sauron se nějak ohnivě dívá na Otesánka, pomyslela si Ježibaba. Dneska po večerce si musím dávat bacha. Nebo jim podstrčit Voldemorta.
Když na něj začal mluvit ten hlas, byl opravdu unavený. "Jdi do Al Sams la Laisa," vykřikl. Metatron byl z Mariánského příkopu zpět v momentě.

Dvanáctka je cool. Dvanáct je měsíců v roce. Dvanáct taktů dělá blues. Dvanáct apoštolů.
Až na to, že jich bylo třináct. A to nepočítám Majdalénku, která ve skutečnosti byla větší apoštol než my všichni dohromady. Ale třináctka je pitomý číslo, tak prostě vypustíme větu támhle a přidáme tuhle a hleďme, máme tu dvanáct pěknejch bílejch hochů a hezky to všechno sedí.
Stejně je od Krista pěkný, že mě na chvíli pustil na zem. Není to sice život, ale stejně.
Doufám, že při tom zachraňování světa zbude chvilka na pěknej stejk a cibulový kroužky a budweiser.
Mrtvý totiž nebolí žlučník, kapišto?