Divoký západ DMD (Kachny)

Je smutným faktem, že odborné studie poslední doby řadí zen-káčismus mezi zaniklé kulty. Jedná se samozřejmě o hrubou chybu v myšlení i v metodice výzkumu. Již jednoduché pozorování dokazuje, že vzpomínky na éru Velkého Kačera nejsou mrtvé (viz časté kachna či prosté, leč významné káč v komentářích). I později přibyvší účastníci DMD, kteří nebyli přímo účastni káč-uctívání a nesetkali se s Káčidy a Sunkáčem, dobře chápou pochvalný význam tohoto rituálního zvolání.
Zkrátka, kachny, ač neviditelné, jsou tu stále s námi. Stále máme proroky, kteří slyší vzdálený šustot peří a umí koutkem oka zahlédnout dobře osvalená křídla porostlá modrozelenými pírky.
Nezapomněli.

Frank co nejvíc zatočil hamaku se spícím Ferdou. Pak ji pustil. Ferda se náhle ocitl v té nejdivočejší bouři u mysu Horn.
Jára Cimrman dokázal problém čtyř barev. V noci, pod dekou a obyčejnou tužkou.
Trpaslík mrknul přes ramínko, kachničková kůže, očička vyvalená strachy. Jdou po něm! Chtějí vědět, o čem se mu zdává!
Sauron se nějak ohnivě dívá na Otesánka, pomyslela si Ježibaba. Dneska po večerce si musím dávat bacha. Nebo jim podstrčit Voldemorta.
Když na něj začal mluvit ten hlas, byl opravdu unavený. "Jdi do Al Sams la Laisa," vykřikl. Metatron byl z Mariánského příkopu zpět v momentě.

Káčbojové strnuli.
Vaječný sen???
Trpaslíka od provrtání kulkami dělily jen vteřiny.
„Kačte na to!“ vykřikl Barnaby. „Už tak je tu dost mrtvol. Kdo to má pořád pohřbívat…“
„A co chceš dělat?“
„Uklidíme, ožereme se a ráno můžete odcválat terorizovat jiné městečko.“
A jak řekli, tak udělali.
Druhý den navečer, střízlivění se trochu protáhlo, seděl Barnaby před kostelem a sledoval Butche, Sunkáče a Patricii, jak se ztrácejí v paprscích zapadajícího slunce. Trpaslíka usadil do zahrádky a dolil si svůj oblíbený míchaný nápoj Sen trpasličího muže, který měl takový vliv na jeho obrazotvornost. Butch a Sunkáč, pousmál se. To by byl příběh!

Butch a Sunkáč si vyměnili pohled. Znamenal asi toto:
Butch: „To je prekérní situace.“
Sunkáč: „A jako vždy, kamaráde, když je nejhůř, zachrání nás prostá matematika.“
Butch: „Ahá! Čtyři je víc než jeden! Díky, příteli.“
Butch a Sunkáč neznatelně kývli a jako jeden kačer se vrhli na trpaslíka, až z něj peří lítalo. Jako za starých časů! Za chvíli byl trpaslík přivázaný k židli.
„A teď kvákej, hombre,“ zavrčel Sunkáč. Při hře na hodného a zlého kačera byl vždycky ten zlý. „Kde máš zakopaný ten svůj sen?“
Trpaslík naprázdno otevřel zobák.
„Jak víte, že můj poklad je vaječný sen?“ vykoktal.

"Néééé!" ozvalo se z mnoha hrdel, když se Kocour odrazil a skočil parádního tygra. Chovanci Záchranné stanice záporných postav ani nevěřili tomu, že to slovo vypustili z úst, zatímco Pracovník a snový terapeut v jedné osobě během křiku stíhal na všechny házet pochvalné pohledy. Sunkáč s Butchem se k sobě přimkli zády, peří na peří, biskupa na biskupa. Zřejmě udeřila poslední vteřinka! V takovou chvíli jdou i prachy stranou a Čapí hnízdo rovněž. Ruce sevřely perutě křídel a hladová ústa se už už natahovala k finálnímu skusu.
Čas se zastavil, pohyby se zpomalily, nikdo ani nedýchal, stetsony létaly! A Lister...

Sunkáč se zamyslel, až se mu z peří kouřilo. Poslední přání...
S Butchem se vždycky dohodli... než přišel ten zakačený Trpaslík.
"Přeju si, aby se věci vrátily do doby, než se Trpaslík objevil tady. Ať si 'terapii' odbude někým jiným."
Mezi ostatními nastalo pozdvižení. Trpaslík nebyl k utišení.
Lister ho poplácal a vzal pod paží:
"Vidíš, Holy, já ti říkal, že chtít mezi záporáky... a ještě k tomu mrtvý... je hloupost. Poď, dyž už sme tady, vemu tě s sebou na Fidži. Rimmerovi vo tom neřeknem."
"Můžu si aspoň dát opeřenou sváču, než půjdeme?" zavrněl Kocour, chystaje se ke skoku.

…jen reverend zachoval chladnou hlavu.
„Zametat se musí, Joe,“ řekl a tajným signálem známým pouze multicrossoverovým postavám mu dal znamení, koho odbouchnout.
Joe přikývl a ze svých smith’n’wessonů vypálil po jednom náboji. Jejich dráha popřela několik fyzikálních zákonů a božích přikázání a všechny bezpečnostní pokyny z Příručky mladých svišťů.
Na nohou zůstali jen Butch, Sunkáč, reverend, Patricia a trpaslík. Joe nešťastnou náhodou (způsobenou průchodem jednoho projektilu červí dírou, paralelním vesmírem a vykradenou kostelní kasičkou) zasáhl sám sebe.
Zbraně přeživších se obrátily k trpaslíkovi.
„Poklad nebo život?“
„Vyměním polovinu pokladu za polovinu vašich zásob whisky,“ smlouval trpaslík. Svůj život započítat zapomenul.

Trpaslík nepředstavoval pro odhodlané žíznivé kačery žádnou překážku. Poklad byl jejich! Budou se topit v chlastu…
„Zábal z dvanáctileté whisky je prý vynikající na hebkost peří,“ kvákala nadšeně Patricia.
„To ty ale přece nepotřebuješ…“ lísal se k ní Butch natřásaje svá vlastní pírka.
„A taky škoda dobrýho pití!“ přerušil romantickou chvilku přízemní Sunkáč. „Okoštujeme, ne?“
Každý uchopil jednu láhev (proč se zdržovat rozléváním do panáků, panáky jsou pro srágory!) a chystali se k mnoha přípitkům.
Vtom se za nimi ozval zklamaný hlas.
„Moji milí, cožpak nevíte, že alkohol je metla všeho kačerstva? Pijte raději pravou kolalokovu limonádu!“
Všichni překvapeně strnuli…

Sunkáč a Butch dokončili své mistrovské dílo s uzlovačkou. Z úhledného kokonu čouhal jen nos a uši Limonádového Joa.
Butch Káčidy se na vteřinku schoval pod rubášek, našteloval fotoaparát správným směrem, zaostřil, odhadl čas expozice a vhodnou clonu, na pánvičku nasypal bleskový prášek, zapálil doutnák a rychle usedl k Sunkáčovi na svázenou oběť.
Jeden skleněný negativ normálně, jeden s duck-face. Pak oba desperádi rozepjali křídla a odlétli do zapadajcího slunce.
Stepí se ještě dlouhé hodiny nesly naštvané výkřiky Joeho, který lano předíral o kámen.
„Do psí nohy!“
„Vy prolhaní plantážníci!“
„Vy odporné kachny!“
„Zcela příšerní otrapové!“
„Smrdutí skunci!“
„Nechutní paskřivci!“

„Počkejte,“ ozval se Butch, který se rozhodl zklidnit pírka.
Zavzpomínal totiž na dobu, kdy byli se Sunkáčem malými káčírky se zobáčky neopeřenými, kdy se křídlo v křídle vydávali na lov kaček – čas her a brků nedorostlých. To nešlo úplně pominout.
Za všechno může Trpaslík, usoudil. Přišel čas pochopit, že kachna ke kachně sedá, spojit křídla a dát padouchovi na budku. Pokud si ten hajzl mrňavý vysnil, že je zlikviduje jednoho po druhém, je potřeba mu to překazit.
„Myslím,“ zaskřehotal, „že odsouzený má nárok na poslední přání.“
Teď to nezkaz, Sunkáči, pomyslel si.
Pracovník ZSZP mu pochvalně poklepal po opeřené hlavě.