Hostinec u Bídáka

TAJNÉ OSLAVY ZALOŽENÍ HOSTINCE SE JIŽ BLÍŽÍ! PIVO ZDARMA PO CELÝ DEN!

Nepropásněte příležitost dát si pivo zdarma! Bídák pořádá tajnou degustaci nových ležáků pod heslem
CHLASTÁ, KDO ZNÁ TAJEMSTVÍ.

Příležitost, která se Vám naskytne pouze jednou za generaci!
Akce, kterou zavedl Bídákův děd, pokračoval v ní Bídákův otec a nyní naposledy ji pořádá Bídák sám. Víckrát již nebude!

Dostavte se patnáctý den po čtvrtém úplňkovém večeru letošního roku s tímto letákem do hostince a užijte si dobrosrdečnosti hostinského, který se již na Vás těší!

K pití bude servírováno i něco na zub. Samozřejmě v rámci oslav za poloviční cenu!

Že se přiblížil čas, kdy Hora a jemu přidělení společníci, měli opustit pevnost Northgard, se poznalo velmi snadno. Kruege přestal trávit každou volnou minutu v hospodě a začal shánět po pevnosti zásoby. Jeho heslem bylo – neutratit ani zlaťák navíc. A Hora zatím stále netušil, kde hledat sídlo Raků.

„Ser na to, dumat nad tím můžeš i na cestě,“ uklidňoval ho Kruege.

„Navíc Bídák tvrdí, že ho vezl od Západní křižovatky. Takže minimálně víme, kde začít,“ dodal Maller.

Hora nakonec souhlasil, že nemá smysl dál nic oddalovat. Doufal, že kněz v kostele Lahanovy osvícené církve bude vědět, odkud tehdy Dryn přišel.

Prý to mají ženský těžký a bez nich by to žádný chlap nezvládl. Já vám nevím. Kdybych zrušil nevěstinec, asi by chlapi chvíli brblali. Ale zase ten čas, co doslova a do písmene promr… Jo pardon, ty chvíle štěstí, co si užili, by prostě nahradili chlastáním. A možná bych ani nepoznal rozdíl na penězích. Stejně ta chátra u mě tak jako tak všechno utratí.

Ale to je holt úděl majitele hospody s bordelem, že musí neustále poslouchat ženský frflat, jak mají těžkej život. Naštěstí si brzy vypracujete neutrální výraz. A ony mají radost, že jste jediný chlap, co jim rozumí…

V hostinci bylo všechno při starém. Stále se chlastalo a přicházelo s novými, a čím dál víc nechutnými hrami.

Například o úplňkovém večeru, přišli s nápadem na hru, při které se každý musel napít piva. Napít, al nepolknout. Jakmile měli plnou pusu chmelového moku, úkol pokračoval. Na stole byla hromádka soli smíchané s pepřem a každý musel část směsky vmrknout do oka. Cílem bylo nevysmrknout z té bolesti pivo nosem.

Ptáte se, jaká byla výhra? Možnost dál pít v hostinci. Protože ty, co pivo vysmrkli, Bídák bez milosti vyhodil.

Nechutná hra...
Ale tu bandu vochmelků na pár večerů dokázala zabavit.

Dny pozvolna utíkaly. Hora byl každou volnou chvíli zabořený nosem v mapě. Poslouchal každého, kdo mu dokázal vyprávět o bývalých řáděních Raků. Do mapy zakresloval každé místo, kde útočili, a snažil se vykoukat, kde by mohlo být to jejich doupě.

„Jestli na to do pár dnů nepřijde, tak se zblázní,“ pronesla Collen k Bídákovi. „A támhleten je mu taky platnej, jak mrtvýmu kožich. Jen s ostatníma sosají pivo. Násoskové jedni,“ odfrkla si.

„Cos čekala od Kruegeho? Ten chlastá do zásoby,“ pokrčil Bídák rameny a začal točit piva. „A vzpomeň si. Vidělas ho bojovat.“

„Máš pravdu. Lepšího chlapa by Hora nesehnal.“

Myslel, že se nikdy nevrátí. Osud měl ale jiné plány. A tak Hora vkročil do Bídákova hostince a připadal si, že je doma.

Všichni ho vítali s nadšením a on musel vynaložit hodně sil, aby dokázal usmívat. Po zavíračce, když zůstal s Bídákem a Colleen sám, si dovolil dát najevo, jak se doopravdy cítí.

„No tak, to zvládneš,“ utěšovala jej Colleen.

„Jak si tím můžeš být jistá? Co když přijdu pozdě? Ta představa mě děsí,“ panikařil jindy klidný Hora.

„Toho se drž,“ prohlásil Bídák. „Donutí tě to nepolevit.“

Nebylo třeba dalších slov. Potichu popíjeli whiskey, každý ztracen ve svých myšlenkách.