DMD č.17 pro 17.4.2010. Téma: Sedmnáct

Byla odjakživa přesvědčena, že první povinností ctihodného hobita je pečovat o rodový majetek. I kdyby ho hrdinské písně táhly bůhvíkam a srdce mu přetékalo touhou. Copak to v sedmnácti sama nezažila? Po jednom večeru plném zpěvu málem utekla z domova. Zarazila se na břehu Brandyvíny, protože věděla, co je její povinnost.
On od svých povinností utekl. Když se vrátil jako opěvovaný hrdina, pokládal ji za zlodějku. Jistěže je měla u sebe, ale jen proto, aby se o ně někdo staral. Stačilo požádat. Nikdy to neudělal.
Lobelie otevřela Bilbův dárek na rozloučenou a stiskla rty. V krabičce leželo sedmnáct stříbrných lžiček.

„Minulý půlrok byl cekem úspěšný,“ zhodnotil Holmes. „Vyřešil jsem nepočítaně případů…“
„…na popravišti skončilo sedmnáct lidí,“ dodal Watson.
„Nicméně, musel jsem vykonat jisté oběti. Kupříkladu jsem se sedmnáctkrát zasnoubil.“
Watson vyprskl čaj, který právě pil. „Co… jak…?“
„Se služkami podezřelých. Vždy pod falešným jménem, takže si ty případy nikdo nespojí.“
Watson zvedl obočí a chopil se novin. „Co když si ty nebohé dívky budou stěžovat?“
„Nic se jim nestalo. Ale jsem musel vyslechnout já! Já bych si měl stěžovat. Ještě, že je to za mnou.“
Watson mu mlčky podal noviny. Titulní stranu zdobil titulek:
Neúnavný donchuán má již sedmnáct obětí.

Tradice sem osvědčená rodinná tajemství tam, některé bobulky byly prostě divné. Bára podezírala zvlášť ty zelené a nedůvěřivě je odměřila. Nádherný povznášející pocit zaručen.
Snad to zachrání šest hrstí oranžových.
Potom modré.
Jak je to dál?
Má nejdřív míchat vlevo, nebo vpravo?
Nejlepší by bylo mít na to pomůcku, rytmickou a veselou.
Co se rýmuje na „šestnáct bobulek oranžových“?
Něco s „nových“. Bára si vařečkou zamyšleně poklepala na bradu.
Následná exploze způsobila menší zemětřesení. Jedna věž hradu knížete Ignora se po chvilkovém zaváhání sesula k zemi.
Ten rým nakonec byl: A pár dveří zbrusu nových.
A těch bobulek bylo sedmnáct.

Fandom: originál
Věnování: Lejdynce, protože jsem jí to slíbila a kvůli jménu (Ty víš.)
---
Jaroslav L. procházel sedmnáctou uličkou, když to uslyšel.
Zpěv. Šílený, falešný zpěv.
„Sedmnáct, sedmnáct. Kdybych já pušku měéél, sedmnáct zářezů bych do pažby udělááál. Sedmnááááct!“
Přímo na něho letěla lahev. Taktak ji zachytil, pamětliv instinktu být potichu. Byla to sedmnáctiletá skotská. Z poloviny vypitá. Zdvihl hlavu. Oblak vznášející se u žárovky podezřele připomínal tvar dvou čísel.
„Sedmnáct!“ ozvalo za uchem. „Sedmnááct! Íchichííí! Sedmnáááct!“
Neznámý rozkošnicky protahoval slabiky.
Jaroslav L. protočil panenky. Prudce se obrátil. Modrý oblak právě mizel za rohem.
„Měl bys mu vysvětlit, že vyhození sedmnáctého člověka z okna, není důvod k radosti,“ doporučil Jaroslav zničeně Danielu von Drakovi.

fandom: Vyvolení (kniha od Chaima Potoka)
varování: preslash, matematika
poznámka: pro lepší pochopení fandomu čtěte zde: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/chaim-potok/vyvoleni.html
poznámka 2: nikdy bych neřekla, jak je sedmnáctka nemožné číslo. absolutně ničeho nikde není 17. to jste vybrali schválně, že jo?! :) a podle toho tenhle drabble taky vypadá. byla to námaha a je to vidět. Tesák.
17. června v pět hodin odpoledne mě Dannyho míček trefil do oka.
Během pěti dní v nemocnici jsem se modlil jednapadesátkrát.
Čtvrt hodiny, plus mínus 120 sekund, Danny čekal, než se probudím, když mne přišel navštívit.
Vyhodil jsem ho.
Než sebral odvahu vrátit se, uplynulo spousta času.
Odpustili jsme si. Netrvalo to ani půl minuty.
Spíš čtvrt.
A dvě vteřiny.
Čtyři měsíce a jeden týden jsme nejlepší kamarádi.
Do jeho modrých očí jsem se zahleděl nejméně stokrát.
Přeháním. Sedmnáctkrát.
Počítal jsem to.
Už 408 hodin v kuse se přesvědčuji, že víc mezi námi být nemůže.
Stejně tak dlouho tomu nevěřím.

„Takže sedmnáctku máme… tady.“ Doktor McCoy zvedl pohled od mapy a vytřeštil oči. Nad dveřmi se vznášel známý symbol červené lucerničky.
„Jste si jistý, že dárek pro kapitána máte vyzvednout právě zde?“ otázal se ho Spock s mírně pozvednutým obočím.
„Samozřejmě. Tady. Starožitnosti, Lincolnova 17,“ vyštrachal doktor McCoy jakýsi papírek a zuřivě do něj zíral.
„Téměř by se zdálo, že brýle potřebujete spíše vy než kapitán,“ podotknul Spock, zatímco McCoy střídavě zkoumal zapsanou adresu a číslo nad vchodem.
„Mohu?“ nahlédl do papírku.
„Fascinující.“
„Co tu shledáváte fascinující?“
„Vaši potenciální dyslexii. Opakovaně jste totiž četl 17… zatímco zde jasně stojí 47.“

Urob to, veď to chceš!
Nedokážem to...
Dobre, možno sa ti budú chvíľu smiať.
Chvíľu? Nikdy som nič nepokazila!
Tak dlhšie, no... Stojí to za to, nie?
Som si istá...
Tak nešpekuluj!
Ja neviem...
Neváhaj!
Mám to spraviť?
A chceš to spraviť?
Inú možnosť nemám...
Tak do toho!
Počúvla vnútorný hlas. Vhodila do kotlíka nesprávnu prísadu.
Obsah sa rozprskol, zasiahol pol učebne...
„Grangerová, zbláznili ste sa? Dnes o siedmej v mojom kabinete!“
Usmiala sa. Oslávi sedemnástku tam, kde chce a s kým chce.
Darovala si milý darček...
Bolo to tak ťažké?
Nie... Ale je škoda, že on...
Aj to bude...

Téma pro 17. 4. 2010: Sedmnáct
Toto téma bude uzavřeno 18. 4. 2010 v 23:59.
Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Upozornění: Vzhledem k prapodivnému technickému problému, který se vyskytl okolo půlnoci, bude toto téma otevřeno až do půlnoci následující! Tedy do 18. 4. 2010 v 23:59.