Star Trek

Její vlasy jsou zlatavé, její postava dokonalá.
Na svých patnáct a půl roku vypadá neskutečně vyspěle. Její oči planou pradávnou moudrostí, její intelekt je dechberoucí, takže ji profesor Snape okamžitě začne zbožňovat (ale pouze platonicky!) a její částečně vulkanský původ ji předurčuje k nepřekonatelným akademickým výsledkům.
Ano. O Ní ve skutečnosti mluví proroctví. To ona porazí Voldemorta. Protože se narodila, když sedmý měsíc planety Rigel XLIIM vybuchl. Tedy zemřel.
„Určitě jste rádi, že jsem dokázala vytvořit ten složitý časoprostorový portál,“ srší úsměvy, až vyletují jiskérky. „A to mě pan Spock varoval...“
„Kdo, proboha, jste?“ ptá se Brumbál.
„Poručík Mary Sue.“

Kirk was doubled over, his hand clamped over his mouth. He kept his eyes fixed on the back of Spock's head, ready to compose himself in an instant if the Vulcan turned around.

"I can assure you," Bones said again, torn by the duelling forces of exasperation and the need to remain in control, "it's just an expression. The kid meant nothing by it, he's new."

"I cannot understand the logic," Spock insisted. "Human skin is not green, nor does skin tone indicate level of skill or experience."

"Yes, but-"

Kirk was almost entirely certain Spock was kidding. Almost. Probably.

"... níííík!" ŽUCH!!!

Artur: "Málem jsem ztratil pantofli."

Pickard: "Date?!?"

Ford: "Vždycky ručník, pamatuj."

Dat: "Kapitáne!" zasalutuje "Něco jsme zachyti..." kroutí hlavou "Ne, něco nás stoplo!"

Artur: "A kde to sakra jsme?"

Na můstek dobíhá Riker s Dianou Troi.

Ford: "Ach, omluvte nás, kapitáne, já jsem Ford a..."

Náhle se všem na můstku objeví v ruce záhadná malá obálka. Udiveně se po sobě podívají a svorně vytáhnou tmavě modrou kartičku.
"POZVÁNKA na společné setkání u příležitosti 30. výročí založení klubu Subspace"

Artur: "Co to zase..."

Pickard: "Date, na obrazovku."

Na obrazovce se objeví kuchyně. Žena právě začala šlehat žloutky s cukrem.

"Kapitáne, nejsem si tímto plánem jistý."
"Jsem si vědom, ale je to naše jediná volba."

Oba se podívali skrz čelní okno můstku na pomalu otáčející se akreční disk vesmírného útvaru, který předstíral že je obyčejná černá díra.

"Spocku, máš snad nějaký jiný nápad? Komunikátory nefungují, celá loď jede pouze na životním minimu a máme jen pár hodin, než nás iontová bouře dostihne. Enterprise odsud musíme přesunout, a i když je to riskantní plán, pokusit se propojit tuto černou díru s podobným útvarem v neutrální zóně je naše jediná možnost."
"Uvědomuji si, jak tristní situace je že s touto nerozvážností souhlasím."

"Nikdy bych si nemyslel že uděláš takovouhle botu, ale chybami se člověk učí – tedy, android. Se učí. Myslím-"
"Váš úmysl je zcela jasný komandére," přerušil Data Rykera. "A ač ve mě měl tento sentiment vyvolat pocit úlevy, nejsem si jistý, zda to je dostačující reakce na tuto situaci."
Oba se vrátili pohledy ke kapitánskému křeslu. Namísto polstrování byla změť rozdrápané látky, vytahané vycpávky a kočičích chlupů, to vše završeno předoucím Flíčkem.
"Kapitán ti říkal ať si na něj dáš pozor. Zrovna dneska, s tou delegací."
"Jak jste říkal, chybami se učíme. Kapitán vaše vysvětlení jistě pochopí. Na shledanou."
"Co-počkej, Data!"

Doesn't matter how long you've been out there, the universe never ceases to show new wonders. My people, they don't quite appreciate the sheer beauty and magnificence of stellar objects our mortal senses can't even comprehend. We set sail among the stars, and what do we do? We kill, we lay waste, all for some vague 'glory'.
A beep returned me to the present. I tore my eyes from the spectacle on the viewscreen.
I may be a dreamer, a stargazer, but when push comes to shove, I too am a Klingon.

"Intercept course! Drop the cloak! Disruptors, full spread!"

Kajutou se linula ambientní hudba a šachovnici ozařovalo měkké světlo svíček. James Kirk odehrál a vrhnul na svého spoluhráče vítězoslavný úsměv. Ve Spockových očích zazářily pobavené jiskřičky, jaké si dovolil jen před ním… a v Jimovi se cosi zlomilo.
Natáhnul ruku a opatrně, jakoby mimoděk, se svými prsty dotknul Spockových. Vulkán zatajil dech. Jim s bušícím srdcem dotek zopakoval, tentokrát důrazněji, tmavé oči se zavřely-
Trrrůůů-tudutu-chr-ch-chrkchůůůůíííííí!
Kapitán leknutím nadskočil a Spockovy dlaně vyletěly k uším.
Když ho pohladil znovu, Vulkán se pousmál-
Trů-dudu-kchr-chr-kchrkchůůíííííááá!

*

„Krádež trubky? Vážně?“ zamával hlášením. A vzpomínal, jak krásně ten krám v záři transportéru mizel do vakua.