DMD č.17 pro 17.4.2010. Téma: Sedmnáct

„Tos snad udělal schválně… Zavřený na ošetřovně zrovna když se má oslavovat Tvoje sedmnáctka.“
„Klídek, paroháči. Prostě to oslavíme o pár dnů později.“
James nechápal, jak flegmaticky Sirius tu tragédii bere.
„Rozumíš tomu, Moony? “
„Tichošlápek má pravdu. Navíc v tomhle stavu nemůže pít. Pojď, musíme se vrátit na kolej.“
…………………………
Konečně půlnoc…. S úlevným výdechem vytáhl placatku.
„Na svobodu!“ pronesl a sám si připil.
James měl pravdu, udělal to schválně. Nechtěl slavit, když se tak strašně bál, že jeho matka proti němu na poslední chvíli použije rodovou kletbu. Před minutou vůči němu ztratila jakákoli práva.
Zítra ho čeká velkolepá pařba…

Toužil si svlažit vyschlá ústa, ale neodvážil se kvůli tomu přerušit jednání. Mluvil už dost dlouho a byl odhodlaný to ještě chvíli vydržet.
Zvlášť, když se vyvíjelo tak dobře. Doufal, že si za ty roky vypěstoval dostatečně dobrý odhad. Srazit to ze sedmapadesáti na sedmnáct nebylo špatné, mohl by na sebe být hrdý. Možná by se jich dalo usmlouvat ještě pár. Tak dvě, tři? Hlavně nezajít moc daleko. Jenže riskovat je potřeba. Nenechá se přece natáhnout jako nějaký gój. Budoucí generace mu určitě poděkují.
Olízl si rty a přesunul pozornost k dalšímu bodu.
„Dobře, tak ‚nepokradeš’ bych tam asi nechal...“

varování: Obsahuje strašné byrokratické žvásty.
----------------------------------------------------------------------
Ministryně školství nervózně přešlápla a odkašlala si.
Poměry se ani po státním převratu ve školství moc nezměnily. Stále trvalo léta, než se podařilo prosadit potřebné reformy. Starému RVPčku ale konečně odzvonilo. Navíc doporučení o genderové vyváženosti vyjadřování byla značně upravena a doplněna nařízeními, která byla i dalším menšinovým skupinám obyvatelstva nakloněna mnohem příznivěji. Nehledě na to, že politika vlády tyto skupiny podporovala i jinými způsoby.
Ministryně pohlédla na odpočitávadlo. Ještě sedmnáct vteřin do zahájení přímého přenosu jejího přelomového projevu. Nonšalantně sáhla do kapsy saka a sáhla po strojopisném konceptu. Našla však jen starý papírový kapesník. Už zase bude muset improvizovat.

Bond vášnivě políbil nádhernou blondýnu v hotelové posteli. "Hezký den, uvidíme se večer," řekl jí. Přikryla se a usnula. Vstal, oblékl se a vyrazil z pokoje. Na schodišti mu zapípaly hodinky. "Prokletý krám," pomyslel si, "pípá už od večera." Na malé obrazovce se objevila tvář starší ženy: "Jamesi, zapomněla jsem vám říct, že to děvče je ministrova dcera a jestli se jí dotknete, ministr si vás osobně podá!" Nasadil nevinný výraz a hovor ukončil. Když zadním vchodem opouštěl hotel, ozval se za ním hlas: "Pan Bond?" Výstřel už neslyšel. Ani to, jak jeho vrah zašeptal: "Bylo jí sedmnáct, ty prasáku."

Ηarry Potter
(No jo, hegemon. Ale když tohle snad neumožňuje pomyslet na jinej fandom.)
Zírala na zadání matematické úlohy a snažila se pochopit, o čem příklad je.
„Po pátém panáku vidíš dvojmo. Po osmém si dokážeš zapamatovat jen třetinu toho, co se uděje. Ráno se ti vybavuje sedmnáct skleniček. Kolik jsi jich ve skutečnosti vypila?"
Svraštila čelo. Její vlastní rukopis byl několik let starý, přesto popisoval včerejší večer přesně.
Pokusila se soustředit. S bolavou hlavou to šlo dost těžko.
Jak to, že se jí takhle vrací zapomenutý vtip na účet pratetičky? A kolik že to vůbec vychází?
Podivné následky oslavy dosažení plnoletosti.
Vzdala přemýšlení a jako vyprošťováka dozunkla poslední hlt sherry přímo z lahve.

Fandom: detektivky se slečnou Marplovou
poznámka: Songfiction
"...sedmnáct dnů
máš v patách vostrý hochy z patroly
noc beze snů a druhou ruku furt na pistoli..."
Vrah Jacoba Kerrigana byl stále neznámý. Frank Connor byl stále nervóznější. Utrhoval se na lidi. Pohádal se se svou dívkou. Nespal. Stále víc pil.
Bytná odjela, musel jít otevřít sám. Když odstrkoval závoru, ruce se mu třásly, ale za dveřmi jen drobná stará dáma vybírala příspěvky na charitu.
Když vytahoval peněženku, ruce se mu třásly.
Náhle řekla: "Franku, měl byste se přiznat. Tohle vás zničí. A později vám neuvěří, že to byla náhoda."
Náhle mu bylo znovu pět. Úlevou se málem rozplakal.

Pozdě díky výpadku SOS, vedení ví. :)
Fandom: Máj, Nightrunners, Harry Potter, realita.
Vilémovy oči se doširoka otevřely. Horký vzduch se tetelil mezi keříčky vřesu a vůně borovic mámila smysly. Bylo mu sedmnáct, když na kraji lesa potkal Hynka.
Valdemara obklopily všechny hvězdy, které na nebi předtím počítal. Noc byla hluboká a mech pod zády trochu studil. Bylo mu sedmnáct, když poznal tu správnou rozkoš.
Aleca zradila všechna dosavadní přesvědčení; nový život lákal, se všemi možnostmi. Bylo mu sedmnáct, když se odhodlal k osudovému polibku.
Harry si naštvaně přesedl, když musel o hodině lektvarů pracovat s Malfoyem. Draco si nevědomky skousl jazyk. Bylo jim sedmnáct, když si poprvé podali ruce.
Bylo jim sedmnáct…

První polibek má být dokonalý. Alespoň se to tak říká. Můj takový ale nebyl. Byl mokrý a nemohl jsem při něm pořádně dýchat. Tu holku… Annie jsem ani políbit nechtěl. Byla prostě moc blízko a hleděla mi do očí tak nestydatě dlouho, až jsem zpanikařil. A od té doby se to se mnou vezlo. Přišel jsem k tomu asi jako slepý k houslím. Nebo Petr ke zvěromágství. Až jednou…
„Myslím, že tě miluji, Siriusi.“
„Konečně ti to došlo, Moony?“
Můj první polibek nebyl dokonalý. Ani druhý, pátý, desátý, čtrnáctý. Dokonalý byl až ten sedmnáctý. Protože byl s tou správnou osobou.

Dělal to už mockrát. Vždycky v nejhorších chvílích, které prožíval. Upínal se k té vidině a přesto věděl, že to nikdy nedokáže dokončit. Nikdy to nezvládne udělat doopravdy. Nebude schopný jí to dát.
Patnáct... šestnáct... sedmnáct.
Místnost byla tichá a chladná. Nebylo slyšet nic než jeho vlastní dech. Dnes odešla na rande s ním. Nenáviděl ho, jak ho jenom nenáviděl. Myslel si, že i ona, očividně se ale pletl. Vždycky se ve všem pletl.
Zamíchal v kotlíku. Lektvar lásky měl přesně sedmnáct přísad. Znal ho. Dělal ho už mockrát. I tentokrát však věděl, že ho Lily nedá. Jako nikdy předtím...

Jako první si toho všiml Mistr slov: pokáral Erika, že jsou jeho věty strnulé a nezdravě formalistní.
Nedlouho poté se rozhněval mistr Thornvald, že mu ten hvízdálek naprosto nesmyslným způsobem přerovnal skříň se vzorky.
Pak začal Erik ukončovat své písně na nečekaných místech: mistr Ayre mu stoicky zakázal zpívat poblíž Mandaly.
Ten večer se Erik nabídl, že uklidí talíře z horního stolu: Mistr čísel se zasmál a odešel.
A když se začaly objevovat podivně stejnorodé kupičky popsaných listů i v kolejní ložnici, zeptal se Anzelm:
„Co to blázníš s tou sedmnáctkou?“
„Už nic,“ odpověděl Píšťalka – a vymyslel si jiné číslo.
Poznámka: rozdělení odstavců a délka vět nejsou náhodné, ač by se takovými mohly na první pohled zdát.