Odria

Co teď? Nabízí se řešení, ale ne, nemůžu …

Klíšťák kouká co my.

Jorcha reaguje nejdřív, několika skoky je nahoře, prosmýkne se kolem a zrovna když se kluk nadechne ke křiku jej popadá a rukou mu zacpává pusu.

Kluk kope.

"Můžeš něco??" syknu na Fleuriota.

Nakročí a vyřkne kouzlo - kluk se přestává zmítat.

Sesílá něco dalšího a dotýká se jeho čela.

"Můžeš ho položit.

Máme pár hodin na yypadnutí z města, možná i pár dní když zlikviduju tělo a trochu se tu uklidí. Stejně ale musíme dost daleko, než to praskne."

Dáváme se do práce.

Mlčky.

Zase na útěku.

Po kolikáté?

Asi jsme tenhle džob neměli brát.

Týpek, co si nás najal, vypadal věrohodně, ale někoho odstranit?

Nechtěli jsme, ale pak řekl, je to Arachnixák, a nám se rudě zatmělo.

Obzvláště když slevil, že stačí když obstaráme důkazy, možná v deníku co si píše, nebo objevíme kde má amulet.

Teď stojímě v jeho domě, kde pod schody leží mrtvej. Nachytal nás, bránil se, na krku měl amulet - pod košilí.

Amulet je Aggathaxu, nikde jsme nenašli nic, co by šlo spojit s Arachnixem.

Ve dveřích, které se otevřeli v patře, stojí klučina, tak osm let, a s vytřeštěnejma očima na nás kouká…

Až se zhouba prvních objeví,
až knihy Drellů pravdu vyjeví,
až padnou hrady Strážců,
až se Targanur vrátí do ledových paláců,
až brány Arboricu se otevřou,
až zbraně Mytnaxu se najdou,
až 19 milénií bude znít,
až základy hor začnou hřmít,
až 15 Edirenů ztratí moc,
až Axamith ovládne noc,
až město Adrowik se z moře vynoří,
až kouzlo říše lidí pokoří,
pak poušť bude moře břeh,
a vzejde nový temný věk.

Toto na Odrii nejznámější proroctví bylo vyřčeno a sepsáno před osmi tisíci lety.

Od té doby bylo námětem nespočtu úvah, rozborů a disputací.

A má dvě možná pokračování.

Při táboření občas vyprávíme příběhy.

Klíšťák se zeptal: "Znáte někoho, kdo kdy porazil draka?"

Ale jo, zvedl rukavici Fleuriot: "Bezhlavej rytíř to zvládnul."

"A jak se mu to povedlo? A to byl nějakej nemrtvák?"

"On nebyl bezhlavej, že by mu chyběla hlava, spíš soudnost. Prostě se do všeho přehnaně vrhal. No, a jednou zaútočil na draka, žijícího ve skalách."

"A jak ho teda dostal?"

"Nedostal. Útočil na něj, ale drak je drak, nikdy ho vážnějc nezranil. A drak se ho zas nedokázal zbavit, vždycky se mu někam schoval, uskočil, nebo odteleportoval. Tak to draka přestalo bavit, a jednoduše se odstěhoval."

"Tak koho tam máme?"

"Melodius - to jako vážně? Illadion - bard"

Fleuriot: "Vypadá sympaticky."

"K čemu by nám byl?" zhrozila se Jorcha, "uvědomuješ si, že ne o všem co děláme by se měli psát balady?"

"Tak dál, Indomitabus řečený Bílý štít"

"Chvíli jsem s ním mluvila, naprostý fanatik, nebrat."

"Hm, tak Hustokřen Vocas?"

"Vocílka," opravil mne Fleuriot.

"To je ten hobit? A co umí?"

"Prý vařit, rybařit …"

"Stačí nebrat," utla debatu Jorcha.

"Ale dobré jídlo na cestách?"

"Budeš se s ním dělit o krví vydřený prachy?"

"Nakonec Xyrbanika Waquawaid."

"Mě přišla schopná a milá," přikývla Jorcha.

"Snažila se tě sbalit, Jorcho."

Některejm stačí říct jednou, a pak je tu Klíšťák.

Zatímco jsme připravovali přespání za vsí, kde nás kdovíproč neviděli rádi, rozhodl se, že bude "trénovat".

"Co to to motovidlo provádí?" zhrozila se Jorga.

Chvíli jsem pozoroval jak Klíšťák s kobercem provádí stále výše stoupající lopingy: "Spadne a zabije se."

Fleuriot cosi dodrmolil: "Musíme doufat, že vystoupá dost vysoko."

Když viděl naše nechápavé výrazy: "Potřebuju aby až začne padat, byl dost vysoko, abych se stihl teleportovat do jeho trajektorie, chytnout ho a stihnout ubrzdit než dopadne."

Povedlo se.

"Neděkuj, vytáhni koberec z hnojníku, a nevracej se, dokud nebude vonět po fialkách!"

Potřebujeme dopravní prostředek.

Koně jsme zavrhli - jsou s nima starosti, a Klíšťák ani Fleuriot nikdy na zvířeti neseděli (von se jich navíc F trochu bojí).

Nakonec jsme se shodli na lítajícím koberci. Však jsme si trochu vydělali.

Ovládání takové vymoženosti, to ale není samo sebou.

Zkoušíme tedy - bezpečně na poli za městem - jaké k tomu kdo z nás má předpoklady.

Nebudu lhát, neexceloval jsem, ale nebyl jsem ani nejhorší.

Nakonec padla ona ožehavá otázka: "Kdo tedy bude náš letec?"

Fleuriot vlažně: "No, tak ehm…"

Klíšťák nadšeně: "Já, já!"

Jorcha nevěřícně vytřeští oči: "No to ani vomylem! Potřebujeme letce, ne padáka!"

Zapíjíme odměnu v lepší než průměrné hospodě.

Nacamraný Fleuriot nadhodil: "Víte co se stane, když všeprostřelící šíp narazí na neprostřelitelnou zbroj?"

Veselý Klíšťák hnedle vyhrkl: "Šíp vždycky vyhraje!"

"To by pak ta zbroj nebyla neprostřelitelná, " povídám, zcela střízliv, "myslím, že se ten šíp smekne stranou."

"No ale to by zas ten šíp evidentně nebyl všeprostřelící což - škyt!" usmál se kouzloš.

Klíšťák se usilovně drbe za uchem.

"Tak už tedy nevim, co ty si o tom myslíš Jorcho?"

Jorcha dopila korbel piva, otřela si pivní fousy, zamračila se na nás. "Já myslim, že jedinym výsledkem bude zjištění, koho zbrojíř nejvíc natáhnul."

Nemrtváky jsme předpokládali.

Přízraky, nepříjemný. Fexti tuplem, ale taky jsme je dali.

Ale to nejhorší byla sexy kost, akorát trochu nezdravě studená, a na potvoru měla ten náhrdelník, pro kterej nás Gliwis poslal.

Fleuriotovu salvu kouzel odrazila mávnutím.

Klíšťákovi vzplál luk.

Jorcha jí tefila svěcenkou, měla z toho bžundu.

Vrhl jsem na ní nejlepší výpad co umim, vytřela se mnou podlahu.

Pak mě přitáhla, hryzla do krku.

Myslím, to bude náš konec.

Znenadání se rozsvítilo, jako ve dne.

Mrchla zavřeštěla a vzplála.

Fleuriot i Jorcha jsou v Aurionu.

Zkusila zdrhnout, Fleuriot zabariéroval vchod.

Upíři jsou drsný, ale slunce vážně nemusej.

Únava jen tak nemizí a vkrádá se ospalost. 

Vracíme se do místnosti pod schody - má jen jeden další východ - hodíme kemp.

Kroužkovku si nesundám, chci co nejdřív usnout, a bejt přitom stále připravenej.

Fleuriot už chrápe, doslova, docela hlasitě.

Je skoro úplná tma.

Jen malá svíčka vrhá pár paprsků.

Zaprášené kameny zastrašují narušitele.

Je tu nějakej další zvuk v pozadí. 

Napjatě poslouchám, než mi to dojde.

Opatrně se posadím abych nevzbudil Jorchu a zpražím pohledem Klíšťáka.

Šeptem řvu: "Ty si ho honíš?"

"Jo, no a? Však to děláte taky!"

"To, jo, všichni to někdy potřebujem, ale ne, kurva, na hlídce!"