Odria

"Budem potřebovat jméno," prohlásil Mael.
"Recht, když to není jednorázovka, je potřeba jméno," souhlasil Robal.
"Mě na tom nezáleží," zabručel Gazen.
"A co ty, Airo?"
"Nic mě teď nenapadá, hlavně ne něco trapnýho, jako třeba Růžovej králíček."
"Je to vážná věc, blbý jméno může kapelu pohřbít!" rozvášnil se Mael.
"Tak chce to něco drsnýho, zabijáckýho."
"Jasně, Robale, a budou nás zvát ledatak na pohřby," odpálkovala Aira.
"Chce to něco záhadnýho, třeba Obfuskátor," vymyslel Mael.
"To zní jak flusky, já navrhuju Mrtvá vrána," bral se za své Robal.
"Já navrhuju Kosatka," přidala Aira.
Gazen kroutil hlavou: "Whatever, pak mi dejte vědět."

Sešli se v úterý k večeru.
"Tak co?"
"Ňáký zprávy?"
Robal vypadal, že se mu moc nechce: "Podle strejdy je to až na to pitomý číslo legit."
"Tak fajněe néé?" chtěl se radovat Gazen.
"A v čem je háček?" klidnila skepticky Aira.
"Von je strejc docela samorost. Rovnou tu bankovku rozměnil v automatu na cigára, a … nechal mi z ní půlku."
"Kurva!"
"Hajzl nenažranej!"
"Sranéééc!"
"Relisticky - můžem bejt rádi, že máme alespoň něco a bez oplejtaček," ukončila smršť vulgarismů Aira.
"Takže co, každej vezme šestikilo a za zbytek se trochu připijem?" navrhl Gazen.
"Nechal bych něco na vybavení," připomněl Mael.

Je to tu menší než jsem si představoval.
A zdaleka není plno. Stoupnu si tam k tomu sloupu, odtamtud je dobrý výhled na pódium.

Ten začátek mě trochu zklamal.
Měl jsem to čekat, jasně.
Ucucávám pivko, aby se neřeklo.
Ten pocit, že jsem jediný, kdo ví…

Není to perfektní a vyumělkované, ale ta syrovost!
Takový zážitek.
Všechny ty starý záznamy z pozdějších let, to je úplně něco jiného.
To sólo!!!

Lidi odchází jakoby nic - kdyby věděli!
A to za to ani nedostali/nou ani zaplaceno.
Taková ostuda.
Balí nástroje.
Nikdo si mne nevšimne.
Krok, dva, nenápadně.
Rychle pryč.
Alespoň malé přilepšení.

Mael, Aira a Gazen felili v neděli v Gorgon parku.
"Pořád mi nejde do hlavy, jak se ta bankovka dostala do mýho futrálu."
"Někdo ji tam dal, kdokoli to byl, držel bych se od něj dál."
"Někdo jí tam musel dát, řikals, že byla zastrčená," řekla Aira.
"Třeba by sis vybavil, kdo se v Krakenu motal poblíž, měl bych směsku, po který se báječně rozpomíná," nabídl Gazen.
"Ty máš směsku na všechno," mrkl na něj Mael.
"No jááásně!"
"Něco jsem pochytila na kurzu přímý magie. Je kouzlo na vybavení vzpomínek, cos viděl, cítil, hlasy, pachy. A nemělo by bejt složitý."

"Podle toho čísla tuhle bankovku vytisknou za pět let!" došlo to jako první Aiře.
"Do piči, a už jsem začínal věřit že máme přecejen kliku! Takže je to zkurvenej padělek," vztekl se Robal.
"Všechny bezpečnostní prvky co o nich vim, seděj," nevěřícně nechal bankovku kolovat Mael.
"Proč by si dal někdo takovou práci, a pak udělal tak debilní chybu?" nadhodil Gazen.
"A co když…" nedořekla Aira.
"Já jí vezmu ukázat strejci Abrodovi, to on mě naučil hackovat a podobný fígle. Jestli se někdo vyzná v podobnejch věcech, pak on, snad poradí jak to bezpečně uvést do oběhu," uzavřel debatu Robal.

"Tak to vybalíme a něco zahrajem ne?" pobídl Mael.
"Jááásně, odpálim jeden abych zahnal ten vztek a můůžem."
Aira dojedla sýrový sendvič: "Co to tam máš, to není jen tráva?"
Gazen vyfoukl velký oblak dýmu: "Moje směska, tabáček, mařenka a šalvěj."
Mael sáhl do futrálu pro trsátko, a při tom si všiml něčeho zastrčeného, co tam dříve nebylo.
Vytáhl a rozbalil bankovku v hodnotě pěti tisíc kreditů.
"Ty vole!" všiml si Robal.
"Co to? WOW!" zadívali se ostatní.
Mael zíral a otáčel barevným obdélníkem, jakoby nevěděl k čemu je, pak vzhlédl k ostatním: "Vidíte to co já? To číslo série!"

V sobotu po - garáž.
"Nejradši bych na něj pustila razorraptora!"
"Já bych toho zmrda radějc vyhodil z vokna Blakelandovi věže - kilák a půl dolu," trumfoval Airu Gazen.
"Zapálit mu to tam, sráčovi!" vyprskl Mael.
"Přeleštit pleš bruskou!" napadlo Robala.
"Volové, tohle mu přeci nemůže projít." rozšlápla plechovku Aira.
"Rád bych ho dostal, ale ne abych to odskákal, takže žádný násilí, nic podobnýho nepřipadá v úvahu," zamyslel se Robal.
"Navíc, pomstou si nevyděláš," posmutněl Gazen.
"Hele, docela to šlo, jako myslel jsem, že bude průser, ale vono ne. Co to zkusit někde jinde?" nadhodil Mael.
"Já prachy stále potřebuju," uznal Robal.

Lidi pryč, nástroje sklizený. Robal jde za majitelem pro vejslužku: "Co myslíte šéfe, šlo to dobře ne? Co takhle nějakej bonusík?"
Fousatej plešoun se zazubí: "Jo, chlapče, smlouvu podepsanou máš? CTIN máš? Pochybuju. Takže ti nic nedlužim."
"To je fór, ne? Hráli jsme přes dvě hodiny, třista lidí to vidělo, kurva to nemůžeš popřít!"
"Malá nápověda, buď rád, že vám nenaúčtuju pronájem ozvučovací techniky."
Robal už se rozpřahuje, když ho zadrží Gazen, poukazuje na dva svalouše poflakující se poblíž: "Ser na to, teď nic nenaděláme, kdo ví jestli nemá pod stolem zbraň."
Odcházejí s kapsou prázdnou, verbalizujíce invektivy hrubého zrna.

První song byla křeč. Druhej jakbysmet.
Pak jeden zpívala Aira a měl jsem čas se zamyslet. Robal je nervózní, jednou třískne moc brzy, jindy pozdějš, Gazen zas zrychluje a občas je půltón vedle.
"Co, nějaký poznámky?"
"Ne, tohle je na tobě."
Snažím se kompenzovat chyby, je to lepší.
Nervozita taje jak nanuk na chodníku.
I lidi začínaj bejt na pohodu.
Po přestávce do toho vlítnem, šlape to až se sám divím.
Blíží se konec, přichází Poisoned apple - ten song mám rád.
Položím se do toho, a je to paráda.
Všichni jsou jak u vytržení.
Zbylé dva fláky dojíždíme na vlně.

Sešli se před Krakenem hodinu před otvíračkou.
"Máš hustě zarudlý voči," zahoukal Gazen na Maela.
"Dvě noci jsem nespal. Pomož Robalovi sesadit bicí, zapojim ostatní, Airo projdi si playlist, songy s puntíkem zpíváš, ty s kolečkem zpíváme oba. Máme tam fláky napříč žánrama, tak snad nás nevyfakujou."
"Doufala jsem, že to půjde bez toho, nemám nic moc hlas."
"Někdo zpívat musí. Robal nemůže, vypadával by z rytmu, Gazen zas dává do textu co ho zrovna napadne za kravinu. Nemáte někdo gumičku? Tenhle mikrák nedrží."
"Já mám," podal krabičku s drobnostma Gazen, "dostanem nějaký pití? Je tu vedro jak na poušti."