Odria

Pot z nás lije, všichni lapáme po dechu, ošetřujeme rány.

"Já jich rozsekal dva tucty."

"Já vystřílel celej toulec šípů," hásí Klíšťák.

"To je třicet kousků, po dvou na hlavu, takže patnáct."

"Kudlama jsem sejmula pět, čtyři flakóny svěcenky rozpustili tři, šest lehlo po tom perdanitovym granátu a sedum jsem dosekala šavlí - celkem dvacetjedna," dopočítala se Jorcha.

"Já je načechral tou kinetickou vlnou, a pak zabil green stormem deset, grey flejmem osm, rudejma bleskama deset, dvě salvy ionik boltů po pěti a dva z prstenu blů stormlajtem," chválí se Fleuriot.

"Rovná stovka zombíků! Tolik pohromadě sem ještě neviděl, dobrá práce."

"Tedy čekal jsem něco většího. Jedna cimra a čtyry sarkofágy, pche!"

Jorcha opatrně odšoupla i čtvrté víko, které s rachotem spadlo. "Zas jen shnilá kostra a rezivej šrot."

"Třeba to někdo odnes před náma?" zakuňkal Klíšťák.

"Co ta čmáranice tady?"

 Fleuriot se naklonil: "To je elfsky, znamená to Dnes nezapomeň zemřít. Ne! Tady je kus umáznuto. Má to být Dnes nezapomeň zavřít."

Jorcha se naklonila přes Fleuriota a pak pomalu obešla sarkofág s nápisem. "Pomozte mi tady zatlačit."

Squířřchrrrrřííí!

Chrchly, pšík!

Když se prach trochu usadil, odhalil úzké schodiště.

Jorcha mě plácla po zadku: "Vidíš? Je to větší!"

"Vzhůru dolů!"

"Klíšťáku stopy, Jorcho dveře!"

"Ani prd, sem už hodně dlouho nikdo nechodí."

"Vypadaj zamčeně, a ať se picnu, jestli tam neni nějaká past."

"Tak buď jí odtentuj, nebo jí zkusim vydrsnit."

"Zadržte, pošetilci, mám lepší nápad," zadeklamoval teatrálně Fleuriot. 

"Tak se nenech prosit."

"Ale nebudete držkovat, když se vám to nebude líbit, jo?" dodal potměšile.

"Dělej už!" - trojhlasně.

Za půl minuty se z vedlejšího polorozhrabaného hrobu vysoukala mrtvola.

"Co? To ty? Vod kdy fušuješ do nekromancie?"

"Technicky, to NENÍ nekromancie, je to pseudoanimace - ovládám jí přímo, jako loutku."

Mrtvola se klátivými pohyby rozeběhla do dveří krypty.

Prásk!!!

Rozmetala ji past.

"Nějakej kšeft musíme vzít, jsme skoro na mizině."

Klíšťák se pošťoural v nose: "Přinejhoršim můžem vzít nějakej doprovod."

"Tak to ani hovno! To je nuda, pruda, a za pár šupů," utrhl se Fleuriot, "Já navrhuji přijmout zakázku od Gliwise."

"Hrabat se v kdovíjaké kryptě může být o držku," zašklebila se Jorcha, "a jestli patřila jeho rodu, tak to jsem asi královna Tengelingenu. Proč jsme odmítli toho nafoukanýho elfouna?"

"Hledat artefakt co tisíc let nikdo neviděl? Navíc jsme se téměř shodli, že v něčem lže," podotkl nedůtklivě Fleuriot.

"S váma to je těžký. Tak si asi hodíme zlaťákem, nebo budeme hlasovat."

"Žóva, to je lejzrovka?"

"Jo."

"Kdes k ní přišel?"

"Přeci v TAMTĚCH katakombách, TOHO hradu, v TÝ tajný komoře."

"To si ňák nevzpomínám," podrbal se Klíšťák na holé bradě.

"Ta divná rozteklá pryskyřice - byla v tom, nechal jsem to ve městě identifikovat v magicshopu."

"Funguje?"

"Fleuriot nabil ty krystaly…"

Klíšťák s:  "Tak já to zkusím…" lejzrovku popadl.

Vzzíí! Aaaauuu!

"Co to?" křikla z vedlejší cimry Jorcha.

"Ale, Klíšťák, nemehlo, střelil se do nohy."

"A má jí pryč?"

"Ne, jen se tak ňák popálil. Je to zjevně kurevsky rozladěný."

"A dá se to odrozladit?"

"Vim já? Jsem snad ladič starejch krámů?"

„Po důkladném zvážení jsem dospěl k následujícímu rozhodnutí o tvém trestu,“ pronesl hrabě ke spoutanému provinilci.
„Nejprve tě čeká týden v kládě, pro výstrahu ostatním, že znásilnění se na tomto panství netrpí.“
Odsouzený pokýval hlavou.
„Potom měsíc v temnici, kde budeš mít čas zpytovat svůj zločin.“
Mlčel.
„A na konec budeš pět let sloužit jakožto čistič kanálů a pouze po této době budeš propuštěn k, doufejme, poctivému životu.“
Zbledl a rozklepal se, nakonec slabě vykřikl: „Prosím kanály ne! Hrozně se bojím myší!“
„Já vím, v tom je jádro tvého trestu a tvá naděje. Alternativou byla kastrace a dekáda v kamenolomu.“

„To máme samé rytířské turnaje, klání v lukostřelbě, a prosím, dokonce i soutěž v rychlosti běhu! Chce to něco zajímavějšího,“ rozhorlil se mladý hrabě Porno.
Melfis se pousmál: „Vy jistě něco vymyslíte, jako …“
„Už to mám! Obejdi hrad a sežeň tucet dívek či žen, které budou svolné se zúčastnit klání ve kterém půjde o to co nejrychleji je postupně všechny přivést k orgasmu.“
„A co nějaká cena pro vítěze?“
„Že by třeba zlatý pyj? Ne. Zlaté prsty, nebo jazyk? Ne, budou to přesýpací hodiny plněné zlatým práškem, který se bude sypat právě tak dlouho, za jakou dobu to zvládnu já.“

Mladý hrabě na vojáka udeřil se vší rozhodností s obviněním, zatímco Turmilla stála opodál v očích zlost.
Obviněný postupně bledl, pak začal těkat pohledem a nakonec padl na kolena, hlavu skloněnou: „Prosím o milost pane! Přiznávám se a lituji toho, co jsem provedl. Otec vždy říkal, že když ženská říká ne, myslí tím ano.“
„Žes nezapíral budiž ti k dobru. Tvá lítost se teprve ukáže, zda-li je upřímná. Víra v blud tě však nijak neomlouvá. V dřívějších dobách by tě za tvůj čin čekala poprava, tím však pro viníky mizí rozdílu k ještě horším skutkům. Tvůj trest zvážím s rozmyslem.“

„Melfisi, neuvěříš, co se mi před chvílí stalo!“ vzkřikl zjevně excitovaný hrabě Porno.
„Našel jsem svitek, a po jeho přečtení jsem se octl v budoucnosti!
Viděl jsem ohromně vysoké domy, létající kočáry všude, ale hlavně, sám jsem držel v ruce předmět velikosti knihy, kterému lze poručit, a on ukáže ženy, muže - jakýchkoli tvarů, věku, v různých polohách, zcela nahé, a při čemkoli si lze vzpomenout. To běžné, různé libůstky i ty nejperverznější představy - vše ve zcela nevyčerpatelném množství!“
„Neslýchané!“ podivil se Melfis.
„A nejpodivnější - kdokoli si tento předmět může dopřát, nejen bohatí. Divím se, že tam někdo koná nějakou práci.“

Kapitán Kubrath nechal zavolat osmici vojáků na nádvoří před stájemi.
Hrabě přivedl Turmillu na balkón z kterého bylo dobře vidět, dolů, ale obtížně obráceným směrem.
„Řádně si je prohlédni, je to jeden z nich?“
„Tamti tři jsou příliš staří. Ten a tamten mají mnohem výše položený hlas. Ten úplně vlevo má velkou bradavici na nose. Ten to byl!“ ukázala nervózně na jednoho ze zbylých dvou, „ Ten co popotahuje.“
Kapitán pokýval hlavou: „To je Ruthus Maffler. Je ve službě nový, teprve tři měsíce. Týden ležel na marodce, je tomu pár dní.“
„Nechte jej předvést k výslechu na seřadiště, ať ostatní vidí.“