Dívka deště

Chtěla jsem vám vyprávět příběh
O nenávisti, strachu a lásce
O tom, co všechno teď může být
Třeba jen ze dne na den v sázce
Chtěl jsem vám vyprávět příběh
O spletitých cestách jednoho života
O klubku celého soužení
Které se nám občas zamotá
Chtěla jsem vám vyprávět příběh
O rozhodnutí a nejednom řešení
O tom, že jednou snad bude
Konec veškerého soužení
Chtěla jsem vám vyprávět příběh
O útrapách tréninku a cvičení
O lehkosti života našeho
Plného dobrodružného učení
Chtěla jsem vám vyprávět příběh
Nesuďte, prosím, jeho konečný tvar
Důležitější než celý výsledek
Je proces tvoření - tak tvorbě zdar!

Královně malého chlapce líto nebylo. Ve své zlobě ho odsoudila k smrti. Ale ne všichni byli takový. Pomohli mu, obyčejní lidé, kteří měli srdce na správném místě. Dostal druhou šanci žít.
Zemi se celkem dařilo. Královna vládla většinou moudře, tak, aby už nikdo nemusel utíkat a hladovět. Občas chybovala, mstila se na nevinných a nikdy nezapomněla, jak ji jakou malou doma nechtěli. Aby zamaskovala své rány, zraňovala ostatní.
Možná byla dobrá královna, možná ne. Možná byla hodná, možná zlá. A možná prostě jenom zraněná. Ale to už je jiný příběh. A pokud jsme ho neprožili, nepřísluší nám jeho aktéry soudit.

První kontakt se smrtí člověka vždycky vyděsí. Je to něco neznámého a příliš tajuplného. Ale později, když je duši dopřáno dost času, tak se se svým koncem smíří. Ví, že bez konce nemůže být nový začátek a bez smíření nový klid.
Ale králův syn, malý, čerstvě narozený chlapeček, dost času neměl. A jeho malá, zlem nepoznamenaná duše se stala obětí příšerného zločinu.
Nenávist, ten nejhorší protivník ze všech, opět působila zkázu. Mladé královně to nikdo nedokázal rozmluvit. Nenávist zaslepovala a rozum, soucit i láska na ni byly krátké.
Nenávist je mocná zbraň a čarodějka, která dřív nebo později porazí každého.

Před tím, než šíp našel svůj cíl, měla země krále. Potom král zemřel. A co změnilo? V životě obyčejných poddaných vlastně nic, ale v té jedné síni se změnilo vše.
Dav začal hučet. A Dívka deště se chopila vlády.
Všichni to vycítili. Stará magie, držící se královského rodu po celá staletí, si vybrala dalšího vládce. Mladé královně se na hlavě objevila koruna a ona získala moc rozhodovat. Byl to opojný pocit.
Bývalá královna byla s křikem odvedena. Osud jejího syna ležel v rukou nové vládkyně.
„Zbav se ho!“
Moc a nenávist jsou silné zbraně, jež se vždy obrátí na nevinného.

Královna, král, princ, Dívka deště, zlodějíček, Vladimír, jeho sestra, hrabě von Drichen a spousta osob, na jejichž jména se nikdo neptal, se sešli v uvítací síni. Anonymní dav, schopný skrýt kohokoliv.
Nechtěná královská dcera zvedla luk. Opatrně, s rozmyslem a zarážejícím klidem, vytáhla šíp a přiložila ho k tětivě.
Tíživé ticho, napětí.
Pomalu namířila na svého otce. Přesně, precizně, jak ji to učili. Nikdo si nevšiml mírného chvění jejích rukou.
Král stál. Čekal na svůj ortel. Možná, že si to zaslouží. Mozek mu vypověděl službu.
Úsměv...
Když šíp opustil svůj úkryt, v sále se strhla bouře. Vražedkyně uronila jedinou slzu.

Královna putovala k hraběti von Drichenovi. Potřebovala meč Vyvolávače mrtvých.
Dívka deště a její následovníci jeli také tam. Potřebovali šlechticovu pomoc při vzpouře.
Král s malým princem taktéž mířili na Slunečný vrch. Potřebovali najít královnu, která odjela bez vysvětlení.
Vladimír a jeho sestra za přátelského pošťuchování mířili do sálu. Syn hraběte se potřeboval oženit.
Všichni se vydali na lov a nehodlali se vrátit s prázdnou. Někoho hnala touha po moci, někoho po svobodě. Někdo byl k lovu donucen. Není v našich silách posoudit, kdo byl v právu. Tak, jako kdekoliv jinde na světě, tu o pravdě rozhodovala prolitá krev soupeřů.

Královna chystala ďábelský plán. Musí se té holky zbavit, než její skupinka vzbouřenců způsobí problémy. Její syn, on a nikdo jiný, bude jednoho dne vládnout.
Povolala každého. Kdo byl živý, musel jít bránit zemi. To ale stačit nebude. Potřebuje někoho silnějšího. Potřebujte mrtvé. Nemůže je nutit, ale pokud se k ní rozhodnou přidat, bude neporazitelná. Zbaví se každého. Starého krále, mladé Dívky deště, všech odpůrců i několika nebezpečných příznivců.
Ale nebude to jednoduché. Potřebuje artefakty tak mocné, aby přivolala zemřelé. Hrabě von Drichen prý má meč Vyvolávače mrtvých. Problém je, že to nebude zadarmo. Moc a úspěch vždycky něco stojí.

„Nejdřív chci vysvětlení. Proč to děláte? A kdo bude vládnout, pokud vyhrajeme?“ ptal se mladík.
„Řekněme, že mé důvody jsou dost osobní. Mám s králem nějaké nevyřízené účty. Když zvítězíme, každý dostane, co si zaslouží. Zvolíme si svého panovníka mezi sebou.“
Přidá se, to bylo jasné ještě před tím, než to vyslovil. Žádal vysvětlení, chtěl podrobnosti, ale ve skutečnosti byl rozhodnutý. Dvě stě čtyřicátý pátý člen odboje.
Možná zemře, pomyslela si a snažila se zapamatovat jeho obličej. Takhle to ve světě chodilo. Není důležité neumřít, ale umřít pro něco důležitého. A jeho smrt bude mít smysl.
Tohle prostě byla revoluce.

Malý, čerstvě narozený, princ byl jako každé jiné dítě. Buď spal, jedl, nebo křičel. Netušil, že je důležitý, netušil že někde po lesích se skrývá jeho údajná nevlastní sestra. (Však my víme, jak to s tím otcovstvím bylo.)
Někteří lidé ale věděli, jaký právě nastal problém s dědicem trůnu. Bylo to skoro stejně špatné, jako když se narodila dvojčata a nikdo netušil, které je starší. Ta situace byla opravdu zlá a vyžadovala radikální řešení. Nechtěný následník musel být nalezen a zničen. A snad každému bylo jasné, který z nich to bude. Dívka deště se stala obyčejnou lovnou zvěří.
Lov začíná!

„Proč jsi se stal zlodějem?“ ptala se zvědavě.
„A proč ty jsi tulačkou?“ odpověděl jí otázkou. Pochopila a neptala se. Oba měli svá tajemství a respektovali to.
„A ty jsi nikdy netoužil po něčem jiném? Jsi chytrý, máš šikovné ruce, dokázal by ses uživit,“ vyzvídala dál.
„Jsem spokojený. A co ty tvé plány? Jak to jde?“
„Lidé jsou nespokojení, chtějí změnu a svobodu.“
„Jenomže jenom nespokojenost nestačí.“
„Co nám chybí?“
„Zkušenosti...“
„A?“
„Víš holka, Osud je děsnej hajzl, ale má docela smysl pro humor.“
A v tu chvíli Dívka deště našla spojence. Být součástí týmu jí dodalo trochu šílené odvahy.