V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Když Minerva toho rána procházela chodbami hradu, z všudypřítomných obviňujících pohledů cítila, že musela udělat něco neomluvitelného.
Každým dalším krokem narušovala další a další bariéry, rozbíjela hranice, které neznala.
Aurora Sinistrová ji ani nepozdravila, když se míjely na schodišti...
Až po chladné snídani ve Velké síni se jí dostalo odpovědi v podobě sovy z Ministerstva.
„Profesorka Tonksová neodpovídá standardům...“
Přišli pro ni uprostřed noci. Příkaz z nejvyšších míst.
„...vzhledem k rodinné situaci...“
Takoví jako ona nemají v Bradavicích co dělat.
„...nežádoucí vliv...“
Když se dovolávala ředitelky, pobaveně se zasmáli.
„...vyhovující požadavkům doby...“
Ta o tom přece ví.
Pravda nikoho nezajímala.

Severus Snape byl mistr lektvarů. Vylepšil řadu známých lektvarů, některé vynalezl a nikdy mu žádný z nich nevybuchnul. K tomu je potřeba přesnost, soustředění a klid.
Na dveře jeho domácí laboratoře někdo zaklepal.
„Severusi.“
„Ne.“
„Severusi, musím s tebou mluvit.“
„Teď ne, Lily.“
Prolomila jeho zamykací kouzlo až na třetí pokus. Nezvyklé.
Severus dál počítal kapky mízy dopadající do lektvaru.
„Severusi, jsem těhotná.“
Po hladině lektvaru, na které se rozprskla desátá kapka, kapka navíc, se rozeběhly varovné kruhy.
Lektvar zabublal, změnil barvu a- nic se nestalo.
Jako mistr lektvarů potřebujete taky štěstí. A to Severus Snape, nastávající otec, rozhodně měl.

Na vrchol její nejoblíbenější věže směli jen při výuce.
Když ale bylo v nebelvírské společenské místnosti příliš rušno, sedávala tu a četla si.
O Velkém třesku, vzdálených galaxiích a astronomech nacházejících v temném vesmíru světlo hvězd i poznání.
Hvězdy na ni shlížely a viděly zrození vášně.
Na vrchol té nejvyšší věže vyběhla.
Ramena se jí třásla vztekem.
Jak mohli?!
Hleděla na souhvězdí Andromedy a něco v ní umíralo.
Na vrchol Astronomické věže přišla přemýšlet.
Pozorovala nejjasnější hvězdu na obloze, alfu Velkého psa, a pak se rozhodla.
Přidá se k nim.
A hvězdy viděly, že se v ní opět zrodila odvaha.

Fotografie je zajímavá věc. Jediný moment vyřízne z přediva reality a tváří se skutečněji než paměť.
Pozoruhodně zachovalý šedesátník, na první pohled nejdůležitější osoba v místnosti.
O generaci mladší manželka, podle všech definic pravá femme fatale.
Oba majetnicky svírají dítě postávající mezi nimi.
Světla, blesky fotoaparátů, úsměvy a povýšené pohledy.
Ministr kouzel Rojvol Raddle, jeho krásná žena Bellatrix (a dcera, na jejíž jméno se nikdo neptá).
Zrodila se fotografie, moment z reality.
Když se objektivy odvrátí, madam Raddleová bleskově odstoupí, skoro si – štítivě – otře ruce do hábitu a mizí v davu.
„Jdeme,“ suše podotkne Raddle, než vykročí na opačnou stranu.

Rok se blížil k listopadu. Hrdinná výprava ve složení Lupin, Black, Potter, Potter a Potterová se objevila na obzoru. Harry Potter, nejpravější syn svého otce, mu seděl na ramenou, radostně povykoval a v drobné ručce svíral plně funkční model Zametáku 6.
„Výš, výš, výš!“ Výprava se zasmála. „Zamávat kachnám!“
James bleskově vylovil zmrzlé ruce z kapes a na Harryho místě nahmátl vzduch.
„Sakra, Harry,“ vydechl.
„Harry!“ vyjekla Lily.
Sirius se zachechtal, rozběhl a jediným pohybem strhl mrně z oblohy. Listí se rozletělo na všechny strany. Remus stoicky pokýval hlavou.
Byl říjen 1983. Všechno se zdálo být takové, jak má být.