V.O.L.D.E.M.O.R.T.

První Vánoce bez rodičů byly dle očekávání chmurné. Domů (vlastně k babičce) odjel dřív, protože v Bradavicích se to už nedalo vydržet. Pokřikování, nadávky, obviňování a posměch.
„Mají, co si zasloužili! Svině!“
„Měl bys sedět s nima, Longbottome!“
„Kdo tě bude chránit teď, když maminka a papánek hnijou v Azkabanu? Kdo se o tebe postará? Snad bys nebrečel!“
Frank a Alice Longbottomovi, bývalí elitní bystrozoři, byli zatčeni a odsouzeni k doživotnímu trestu za údajnou spolupráci s teroristickou organizací Řád.
Když seděl u vánoční tabule, vzpomněl si na loňskou koulovačku v čerstvém sněhu a ohňostroje na zahradě. To všechno bylo pryč.

Působila na půl tuctu kouzelnických škol. Získala si respekt nadřízených, kolegů i studentů. Na dvacet let se zbavila stínu svého manžela. Nikdy nepoužívala jeho jméno.
Do Bradavic se vrátila, aby se nezměnily v peklo. Objektivně byla tou nejlepší možností. Snad nadějí.
Po sérii článků v Denním věštci si ji stará vlast dobře připomněla. Nic z toho, co dokázala za celý život, nebylo podstatné. V očích veřejnosti byla miláčkem ministerstva, loutkou režimu, bývalou ženou ministra kouzel. Nepotřebovali s ní mluvit, aby ji poznali, protože měli dojem, že už ji znají příliš dobře. Záhy zjistila, že musí pomáhat i proti jejich vůli.

„Pottere.“
„Snape.“
Navzájem se měří pohledy.
U toho Lily být nemusí. Raději jde říct Harrymu, že si pro něj přijel tatínek. Příští předání domluví na neutrální půdě. Nebo těm dvěma vysvětlí, že už dávno nejsou v Bradavicích. Nejlépe pánvičkou. Snad by jim konečně došlo, že mají vážnější starosti, a vymanili by se z toho kolotoče výčitek a urážek. Nebo by se jim to v hlavě tak přeházelo, že by spolu šli na pivo. Vyprskne smíchy. Asi ne.
V pokoji je podezřelé ticho. Lily nahlédne dovnitř.
„Jste jenom banda bláznů. Proti ministerstvu nemáte šanci.“
Severus si povzdechne, zamyšlen.
„Počítejte se mnou.“

Bývalý profesor Křiklan byl pro ni vždy trochu záhada. Protože nijak zvlášť nevynikala nad průměr co se lektvarů týkalo, nebyla svědkem žádného z jeho proslulých snobských večírků. Dlouho váhala, zda ho oslovit s plánem tajné výuky mudlovských studentů. Na jednu stranu byl Zmijozel a měl dobré kontakty i mezi nepřáteli, na stranu druhou nemohl dopustit na Lily a protestoval proti Andromedinu nucenému odchodu z Bradavic. Nakonec se rozhodla riskovat.
„Myslíte takový odboj, paní kolegyně?“ Opatrně přikývla. „Když jsem tady kdysi studoval, vždycky jsem se chtěl bouřit. Ale to víte...“
Po třech sklenkách koňaku a nadměrné zásobě ananasu na nabídku kývl.

Obklopila se knihami, které vytahala z regálu na těch správných místech. Vytvořila živý knižní plot, skrz nějž mohla sledovat... věci.
Byl parný začátek léta a bradavická knihovna byla prázdná, protkaná jen paprsky tančícími mezi prachovými zrnky. Přebytek světla se přece zdál soustředit kolem jednoho konkrétního místa.
Byla krásná a měla korunu ze slunce.
Prohlížela si stařičký bestiář a tajemně se pro sebe usmívala.
Lin se natáhla pro další knihu. Polovina police se zhroutila sama do sebe. Lenka vzhlédla a jejich oči se setkaly. Pak s velkou opatrností zavřela bestiář, obešla regál a posadila se vedle své obdivovatelky. Ta se rozpustila.

Matka tomu říkala krásné starosti. To je ten druh, který přijde s dětmi.
Starala se ráda. Bylo to přece její dítě. Milovala Rowenu víc než cokoli.
Bylo to krásné, když ležela vedle holčičky na posteli a pozorovala pestrobarevné jiskřičky na stropě – první projevy magie. Bylo to krásné, když se smály pampeliškovému chmýří poletujícímu v trávě.
Nebylo to už tak krásné, když malá vřeštěla do křiku svých rodičů ve vedlejším pokoji. Když se zajíkala pláčem, když se vzpírala jakémukoli doteku, protože se bála. Dva roky otištěné na jejich dceři, zaryté hluboko. Jednoho večera ji Minerva vzala do náruče a odešla navždy.

Ráno.
Zlatoslav je šťastný.
Žije v míru a v bezpečné zemi.
Rozdává úsměvy a rozhovory (nikdy ne kletby), zaplétá se s celebritami (nikdy ne se zákonem), dbá o svůj vzhled (nikdy ne o mysl) a nikdy nepochybuje. Zdálo by se, že jeho jedinou starostí je, co si vezme na sebe a s kým si to zase svleče.
Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě.
Zlatoslav Lockhart je tiskovým mluvčím Ministerstva kouzel. Bez mrknutí oka seznamuje veřejnost s ministrovou verzí reality. Lže, manipuluje a šíří mezi kouzelníky nenávist a strach.
Každé ráno si maže kousek paměti, aby v tomhle posraném světě dokázal přežít.

Zpočátku to sám nebral příliš vážně. Jenom hormony. Nemůže přece být tak blbej, aby se tak nesmyslně zamiloval zrovna do svého šéfa.
Jenomže byl. Totálně blbej. Jakmile si to konečně přiznal, mávl nad tím rukou. Nějak to dopadne. A kdo nic nezkusí, nic nezíská.
Proto začal přemýšlet, jak s ním strávit co nejvíc času o samotě. Dokonce do svých plánů zasvětil i Jamese.
K jistému sblížení ale došlo za zcela jiných okolností, než si vysnil.
Sirius chvíli němě hleděl na zmasakrované tělo svého bratra, než se mu z úst vydral chraptivý skřek. Kingsleyho silné ruce si ho přitáhly k sobě.

„Řád chystá útok na Bristol!“ zvolal Kingsley, když vystoupil z plamenů v krbu. „Podle všeho mají vytipované čtyři rodiny s magickými dětmi.“
„Únos nebo vražda?“ zeptal se James, který se už hodiny nehnul od nové mapy Británie na stěně. Byla posetá špendlíky, vlaječkami a černými křížky. Ty znamenaly, že přišli pozdě.
„Těžko říct. Koho máme v okolí?“
Sirius rozvinul pergamen táhnoucí se přes půl podlahy. Za osm let existence už dávno nebyli jen spolkem kamarádů. „Tonksovy a Diggoryho.“
„Pošli jim zprávu. Jdou do akce.“
Řád vyšel naprázdno, zachránili všechny.
„Banány to jistí,“ zakřenila se Tonksová, když se vrátili na základnu.

„Tati?“ Vzhledem k láskyplnosti jejich vztahu podivné oslovení. Naučené.
Vzhlédl od pergamenu.
„Chtěla bych mít seznam svých budoucích spolužáků.“
„Proč?“
Protože se bojím.
„Všechny důležité spolužáky znáš.“
No právě. „Nechci ztrácet čas seznamováním s těmi ostatními.“ Modlila se, aby se jí nerozhodl číst v mysli.
„Nechám pro něj poslat.“
„Děkuju.“
Všechny se naučila nazpaměť.
Abbottová, Hannah. Brownová, Levandule.
Po nocích jí před očima tančila písmenka.
Potter, Harry. Goldstein, Gregory Anthony!
Ji všichni znali, všichni ji viděli vyrůstat na stránkách novin a časopisů.
Finch-Fletchley, Justin. Turpinová, Lisa. Weasley, Fred Ronald!!!
Potřebovala znát je, aby si nepřipadala jako figurína vystavená ve výloze.