V.O.L.D.E.M.O.R.T.

„Pane ministře.“
Barty Skrk junior se uklonil, něco v Raddleově pohledu ho k tomu nutilo, nezpochybnitelná autorita, ne ta vynucená příkazy a tresty, na jakou byl zvyklý od otce, ale skutečná síla, které se nevyplácí odporovat.
„Mladý muž tvých kvalit může pod správným vedením mnohého dosáhnout. Stačí mít otevřené oči a uši a nezpronevěřit se svým zásadám... Líbilo by se ti místo učitele lektvarů v Bradavicích? A časem, kdo ví... úřad ředitele může být pro ženu příliš namáhavý... Přijímáš?“
„Samozřejmě! Jsem vám hrozně vděčný, vrátit se tam, nebydlet už... Udělám cokoli, pane.“
Jak snadné, ovládnout lidskou mysl, pomyslel si Raddle.

Nová evropská externistka přišla se spícím dítětem v náručí a dvěma levitujícími kufry. Vypadala obezřetně, jako by za každým rohem očekávala nepřítele.
„Tak jste nás našly!“ Široký úsměv zářící v tmavé tváři. „Sauda Otieno, zástupkyně ředitelky. Moc mě těší.“
„Minerva Ra– McGonagallová, nápodobně.“
„Pojďte, každou chvíli začne pršet!“
Minerva se zamračí na kořením ovoněný čaj v misce.
„Pan Urquart vás vychválil až do nebes. Nečekali jsme ale, že přijedete taky brzy.“ Kývne k holčičce zvědavě pokukující po místnosti.
Řekne, co se očekává: „Byla to nabídka, která se neodmítá.“ Ví ale dobře, že kdyby zůstala s manželem, nakonec by ji zabil.

„Pusťte mě dál!“
„Žádný holky v naší pevnosti!“
„Řeknu to tvojí mámě!“ Spolehlivá taktika.
„To není fér!“
„Tak jenom jestli znáš heslo,“ vloží se do toho Blaise.
„My máme heslo?“ Šrumot v pevnosti.
„Mlčte!“ Pevnost zmlkne.
„Heslo, Lin, nebo nic!“
„Dejte mi nápovědu!“
„Tůdle. Heslo, nebo padej!“
„Hm...“ Hluboce se zamyslí. „Bradavice?“
„Ne.“ Pochechtávání.
„Salazar?“
„Ne-e.“ Výskot jako na kolotoči.
„Čokoládové bonbony.“
„Ne!“ Hurónský smích.
„Já je ale mám. Zaplatím za to, když mě pustíte.“
„Já mám hlad,“ hluboce toužebně Crabbe.
„Prosím, Draco,“ úpěnlivě Goyle.
„Ať jde dál,“ nadšeně Zabini.
„Slaboši. Tak teda polez.“
Genderové rozdíly byly potřeny nugátovým korupčnictvím.

„Je pěkně.“
„Ano, ale včera pršelo.“
„Pravda. Je proměnlivo.“
„Jistě. Nosíte deštník?“
„Samozřejmě. Oranžový.“
„Oranžový!“
Skryjí se za šálky. Aurora má kávu, Eridani čaj.
„Pijete hodně kávy?“
„Ano. Často mívám noční. To víte, astronomie...“
„Jste astronomka? Můj otec hvězdy miloval. Proto taky to jméno... Asi jsem opustila téma. Oranžový deštník...“ rozesměje se. „K čertu s hesly. Hovorem o počasí žádnou ženskou neokouzlím. Ta příručka je pitomá.“
Eri vytáhne z kabelky příručku Neotřelých témat pro každé rande.
„Taky mám příručku,“ pousměje se Aurora. „Bojím se, že je nezákonná.“
„Ale jděte. Úřady už nedělají problémy ani chlapům.“
„Naše úřady – ,“ Aurora se zarazí.

Eri si připadala jako chodící klišé. Vysoká, ostříhaná na ježka a blázen do vlaků. Která z vás dvou dělá chlapa, doprovázené hurónským smíchem už dávno pouštěla jedním uchem tam a druhým ven.
Ta, co by dělala ženskou, v jejím životě chyběla. Bys musela někam za holkama, třeba do vyšívání, pokoušeli ji kamarádi cestou na jejich oblíbené místo nad dvěma tunely. A Rabastan se tvářil zamyšleně.
*
Rabastan ji ke schůzce se svou známou nejen přemluvil, ale ještě jí pomohl se vypravit. Eri by přísahala, že u toho kouzlil. Cítila se jako vyschlý pražec probuzený sluncem, náhle plný mízy a obsypaný pupeny.

Když tajně doučovala děti z mudlovských rodin, říkala si (každý rok naléhavěji), že nevychovává vojáky, nevede válku. Učili se jen to, co jim Ministerstvo bezdůvodně upíralo. Navíc pak užitečná obranná kouzla.
Pak ji uprostřed dne ze spánku probudil výbuch. Ředitelna přišla o pořádný kus zdiva, Alastor Moody o oko a půlku nosu, Bradavice o svou ředitelku. Unikla, ale nakonec ji chytí a zavřou k mozkomorům.
Přišli pro ni uprostřed dne! Pro Raddleovu ženu! Aurora automaticky pomyslela na Andromedu. Té ještě dovolili zmizet v noci a beze svědků. Jiná doba...
Při dalším setkání se studenty opustila obranu a začala učit útok.

Máte pocit, že už jste viděli všechno.
Mudlovskou šmejdku odvlečenou od svého pomýleného snoubence.
Prázdné oči vězňů, pro které je záblesk světla v temnotě jen pařát mozkomora šátrající po zbytcích lahodné krmě.
Škrábance v betonových stěnách výslechové místnosti v hlubinách Ministerstva kouzel.
A mrtvé, tolik mrtvých, že by zaplnili tribuny Mistrovství světa ve famfrpálu, kdyby se ještě hrály nějaké hry krom těch o život.
Neviděli jste Severuse Snapea plakat nad tělem jeho dcery.
Neviděli jste, jak z prachu pod podrážkami naleštěných ministerských bot povstává poslední mocný polokrevný, tak jako se zvedá vítr, který smete vše, co mu stojí v cestě.

Moje Maminka je královna cest. Pořát někam jezdí a povídá o zvěromákách. Někdy mně bere sebou nebo čekám doma nebo u babičky a dědy. Bidlí ve Skocku. Děda má kostel, to je dům s vježí. Babička peče sušenky co mám ráda. V létě sem byla u táty. Má černé vlasi jako já a obří knihovnu. Pracuje na mynysterstvu kouzel. Moc se mi tam nelíbylo. Táta mně vzal k babičce co je jeho maminka. Není jako moje Maminka, nikam nejezdí a mlčý. Ale dala mi limonádu s kytkamy to bylo dobrý. Pak sme s Maminkou jeli do Francije. To je tady.

„Tři krát tři je devět, kdo bručí je medvěd,“ pokřikovala Ithunn pod okny, zapálená do hry, nevědomky sršící jiskřičkami dětské magie.
Lily seděla nad papíry, Incendio na jazyku, člověk nemůže být nikdy dost opatrný, a sepisovala plán. Jednou z jeho výhod bylo, že se jmenoval právě plán a zatím o něm věděla jen Lily, propiska a papír. Papír hoří lépe než pergamen, to členové odboje věděli až příliš dobře, a propisky nerozumí šifrám.
Inspirována zvuky zvenčí, sepsala Lily toto:
Tři krát tři medvědi musejí vylézt z brlohu a přinést med na ohavnou vyrážku. Trubci pro ně přiletí v den sklizně.

Slunce se prodíralo korunami, aby tiše přihlíželo.
Ležely spolu líně v nedávno uválené trávě. Úplně samy a naprosto šťastné. Hrála si s Lenčinými vlasy a nemyslela. Na všechny ty zmijozelské, kteří by nepochopili.
Byly to ty nejkrásnější letní prázdniny. I když hodiny trávily hledáním vymyšleného magického hmyzu. Když se dívala jejíma očima, viděla i neviditelné.
Večer se domů vracela pozdě, za uchem kopretinu a snění vepsané do úsměvu. Myslela jen na ni, na polibky a doteky, na motýly a škrkny. Svět byl skoro dokonalý.
Té noci od ministra odešel pokyn k zatčení Xenofilia Láskoráda. Někdy němí svědci jako záruka nestačí.