V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Mohlo to dopadnout i hůř, pomyslel si Sirius, protože byl nezdolný optimista.
Ještě byl trochu omámený, ale bolest necítil.
To je asi trochu divný... Někdo mu zřejmě musel poskytnout první pomoc, zastavit krvácení, podat nějaký lektvar...
Stále nemohl odtrnout zrak od levého rukávu svého hábitu. Rukávu, který byl strašidelně prázdný.
Sirius ucítil ledové nitky počínající paniky. Ale no tak, pravá by byla horší.
„Víš, už pár týdnů se tě chci zeptat, jestli se ke mně konečně nastěhuješ,“ ozval se vedle něj Kingsleyho hluboký hlas.
Nad nimi se tiše tyčily věže hradu. Oheň na nejvyšší z nich zvolna vyhasínal.
Bylo dobojováno.

Oba osm osmin.
Z dvaceti osmi rodin.
Postavení, vliv, majetek.
Našemu synovi nic nehrozí.
Stačí být věrni svým názorům.
Nikdy je neměnit. Jen v mrknutí oka...
To jsme přeci věděli a zastávali vždycky.
Naslouchat, kývat, číst ty správné novináře.
Neptat se, nezajímat se o to, co se nás netýká.
Budit se zachvěním větru, křikem padající hvězdy.
Najít na prahu Belindu Raddleovou a umírající skřítku.
Děti poslat spát, nechat to odklidit a do noci sedět a mlčet.
Dnes jsme ještě němí. Lin odevzdáme její starší sestře a budeme doufat, že jsme neudělali chybu. Nemůžeme si chyby dovolit. Zůstaneme čistí, dokonalí, pozorující...

Bratranec matky... to přece není žádný blízký příbuzný, šeptával jí do ucha mezi vzdechy. Oba věděli, že se mu brání jen na oko. Vášeň s příchutí zakázaného ovoce byla příliš silné lákadlo. Její problém ale byl, že chtěla oba. Špion s temnou aurou a vyděděnec, který usilovně potlačuje bestii, kterou v sobě vězní. Oba představovali neodolatelné pokušení. A ona riskovala tak ráda. Až to praskne, možná nezbyde nic, ale za to vzrušení to stojí.
Nechvalně známý vlkodlak Remus Lupin byl obviněn z brutální vraždy Reguluse Blacka.
Ministerstvo opět použilo svého univerzálního viníka.
Jedině Tonksová věděla, že tentokrát mají možná pravdu.

Vášnivá láska a věrnost až za hrob. Pak najednou prázdno. Odjakživa to tak měla.
První manžel. Brala si ho z povinnosti, ale ne úplně bez citu. Vzpomínala na něj s nostalgií jí spíše nevlastní. Koneckonců i jeho smrt byla zábavná.
Ten druhý. Byl tím mužem, kterého si představovala po svém boku. Dokázala prominout, že jméno jeho rodiny nebylo na seznamu dvaceti osmi, protože ho milovala a jeho matka byla Gauntová.
Je mnoho čistokrevných rodů, které nikdo nezná. Je. Jeho matka je Gauntová!
Ta pomatená kurva...
V jednu chvíli měla muže a dceru, pak najednou prázdno.
Tu malou zrůdu zabije první.

„Á, pan Pettigrew. Jen pojďte dál. Napřed si probereme nacionále, Petr Pettigrew, 1960, nebelvírská kolej... Copak, líbí se vám moje kočičky? Vy byste se jim taky líbil.“
„Pardon? Tedy proti kočkám nic nemám, ale co to má společného –“
„Tak podívejte, my dobře víme, že jste neregistrovaný zvěromág, ale nám to zase tolik nevadí. Zejména pokud se rozhodnete s námi... tak říkajíc spolupracovat.“
„To já bych... asi... nemohl...“
„Jen se nedělejte. My víme, jaká jste krysa. Můžeme pro vás mnohé udělat, klidné místo na ministerstvu, žádné potíže s úřady... Anebo vás přinutím se proměnit a pustím tady své miláčky z talířků.“

Lily měla svou důstojnost. Říkanky o zvířátkách Harrymu předšišlávat nebude. Vyprávěla mu o lektvarech, bylinách a kouzelných tvorech. James říkával, že to dítě bude převzdělané.
Pokud tu byl.
Z práce přicházel pozdě, nepřítomně ji líbnul na tvář, podíval se na spícího syna a usnul taky. Nebo se vracel ještě později a opilý.
Nevěděla, že jí v noci šeptá do vlasů, že je ochrání.
Lily je měla oba moc ráda, ale nedokázala se odevzdat péči o domácnost a ke svému oboru se dostat jen při vaření a vymýšlení básniček. Chtěla se o všechno dělit s Jamesem. Chtěla... něco víc.
Opustí Jamese.

Rabastan Lestrange poprvé viděl vlak, když mu bylo pět. Byla to zapovězená láska na první pohled. Nevěděl tehdy, jak ta červená obluda funguje, někde vzadu v hlavičce ale tušil, že to ani vědět nesmí. Až na fascinaci špinavou mudlovskou technologií byl dokonale průměrným čistokrevným dítětem.
Bylo mu devatenáct, když pohřbil bratra a uvědomil si, kdo stojí za jeho smrtí. Věděl ale moc dobře, že otevřenou válku Raddlovi vyhlásí leda hlupák. Až na intenzivní touhu splatit krev krví byl dokonale průměrným čistokrevným přitakávačem.
Nic nebylo vyhráno, ale konečně cítil, že může být sám sebou. Se zatajeným dechem vstoupil do technického muzea.