DMD č. 16 pro 16.4.2011 Téma: Cena za štěstí

Přišlo to jako rána z čistého nebe. Tak rychle, tak bolestivě. Cítil smrt každého z Jediů. Náhle ucítil přímé ohrožení své osoby. Aktivoval svůj světelný meč, vyskočil a jedním tahem sťal trooperům jejich hlavy. Zrovna se nacházel na Kashyyyku. Tarfful a Chewbacca se rozhodli ochránit ho a vzít do bezpečí.
„Sbohem, Tarffule. Sbohem, Chewbacco. Stýskat bude se mi.“
Nasedl do modulu a bylo mu jasné, že za svou záchranu nezaplatí ničím jiným, než kontaktem s okolním světem. Bude se muset navždy skrývat a doufat, že některý z mistrů nebo rytířů Jedi přežil a dokáže ho vyhledat v soustavě na Dagobahu.

Každý den si k němu chodili lidé vsadit. Ušmudlaní dělníci vyhrabávali z kapes zašlé drobné vybrané z parkovacích automatů, vzorně upravení kravaťáci otevírali svoje fajnový kožený peněženky, maminy od dětí chovaly uřvané tříleté caparty a hekticky hledaly v kabelkách rozházené bankovky.
Poposedl si za svou skleněnou přepážkou, postrčil si brýle na nose a usmál se na nekonečnou řadu tváří, z nichž se některé opakovaly každý den po dlouhá léta. Všichni bláhově chovali naději, že to zrovna oni vyhrají nad štěstím a za pár korun si jej koupí. Ale to jedině brýlaté usmívající se štěstí samo tušilo, jakou má vlastně cenu.

Fandom: na konci
Poznámka: silně ovlivněno tímhle videem
Femslash
Jako dítě nebyla nešťastná. Měla rodiče a sourozence, kteří ji milovali.
Když začala pomýšlet na budoucnost, zjistila, že nechce žít jako zbytek rodiny.
Úspěch znamená štěstí.
Tak odešla. Zbavila se svého příšerného etnického jména a dřela jako kůň, aby se dostala někam výš.
Když poprvé políbila ženu, cítila se šťastně. Přešlo to, když pochopila, že pro takové jako ona se lesbická láska nehodí.
Třikrát se vdala a rozvedla.
Sama v sobě už nedokázala najít tu dívku z Londýna, která snila o úspěchu.
Nelíbilo se jí, co se z ní stalo.
Když políbila Andy, děkovala Bohu za štěstí.
Zasloužila si ho.
Fandom: Ďábel nosí Pradu/Devil wears Prada

Velitel zelené letky povstaleckých A-wingů neměl u Endoru svůj den.
Marně nalétával do nejprudších bojů, avšak úspěch slavili jiní.
Pohlédl ven z kokpitu.
Imperiální vlajková loď Executor se nevzrušeně vznášela stranou hlavního dění.
Majestátní, neporazitelná.
Naprosto sebejistá.
Pilot se rozhodl ve zlomku vteřiny.
Otočil stroj.
Navedl A-wing do kolizního kurzu s řídicí věží Executoru.
Avšak protiletecká obrana nezaváhala.
Poškozený stroj začal rotovat.
Pilot ucítil v ústech krev.
Přemohl krutou bolest.
Srovnal klikatý kurz.
Náraz, exploze.
Hořící A-wing prolétl můstkem.
Pilot zemřel, pozřen ohněm.
Doslova se vypařil.
Zničil nepřítele, bezpochyby dopomohl k vítězství.
S tím pocitem umíral.
Konečně prožil nekonečné štěstí.

fandom: Budeč
poznámka: Věnováno ave, protože ona může za spoustu věcí.
varování: Nijak třeskutě vtipné to není, ale stejně u toho radši nejezte.
-----------------------------------------------------------------------
Blížily se zkoušky. Ráďa už nebyl žádný vyjukaný nováček, ale pomyšlení na nadcházející prověrky mu stejně dobře nedělalo. Jeho kámoš Jasmín naštěstí měl radu vždy po ruce.
„Vlaštovčí trus, není nic zaručenějšího! Ani učit se nemusíš!“ poučoval ho.
„A proč to nezkusíš ty?“ nebyl Ráďa dvakrát přesvědčený.
„To tebe mají vlaštovky rády,“ odbyl ho.
Za zkoušku nic nedám, pomyslel si Ráďa a odhodlaně si namazal trus na chleba…
„Já ti to říkal. Měl jsi štěstí,“ hlásil Jasmín, když ho pustili na návštěvu k pacientovi. „Snědldítětikaši vymyslel tak šílené zadání, že to nedal nikdo. A opáčko si stihneš napsat s námi.“

Fandom: Stargate
Poznámka/varování: Odehrává se mezi Threads (8x18) a začátkem 9. série
Poslední pokusy ukončeny, poslední krabice zabaleny, odznak týmu z uniformy odlepen. Už nikdy nebude součástí týmu, který cestuje z planety na planetu, potkává nové kultury a bojuje proti falešným bohům za svobodu téměř celé galaxie. Vzhledem k tomu, že válka byla už téměř dovedena do vítězného konce, neměla špatné svědomí, že tohle všechno nechává za sebou. Bylo na čase posunout se v životě dál. Poslechnout svého otce. Začít konečně žít.
Sam se naposledy rozhlédla po místnosti, kde strávila osm let. Vzápětí z laboratoře, která už nikdy nebude její, vyšla vstříc společnému životu s Jackem. Věděla, že tohle za to stojí.

Fandom prozradím na konci.
Lidé si pod štěstím představují obvykle přátelství, lásku, zdraví, rodinný život, bohatství.
Samé přízemní cíle. A aby jich dosáhli, neustále se někomu přizpůsobují a něco si odpírají.
Jen proto, aby vedli své nicotné životy plné všedních starostí a práce, a poté zemřeli a upadli v zapomnění.
O takovéhle štěstí nestojí. Nenechá se kvůli němu omezovat ve své cestě za velikostí, mocí a slávou. Veškeré úsilí věnuje svým velkým plánům.
Zatím se ještě musí přizpůsobovat ostatním, aby mohl dosáhnout svého.
A až přijde jeho čas, stane se nejmocnějším, všemi obávaným čarodějem, pánem nad životem i smrtí. Všemocným a nesmrtelným Lordem Voldemortem.
(Harry Potter)

Nejprve skoro devět měsíců zvracíš.
Pak asi rok nespíš.
Pak za Tím pořád musíš běhat, aby se To neutopilo, nenapojilo na elektrický proud, nespadlo z okna, nebylo zakousnuto nějakým psem, atd., atd., atd. (Většinou To projevuje silnou tendenci objevit ještě možnost, která se v tvém seznamu ohrožení nevyskytuje, a pokusit se ji vyzkoušet).
Pak je To pořád nemocné a musíš s Tím být celou zimu zavřená doma.
Přátelé jezdí na výlety, mají čas na práci či na psaní dizertace, a ty jim tiše závidíš.
Ale když se To přijde přitulit, hned víš, že tato cena za štěstí je docela nízká.

Fandom: Bjørkhallen
Poznámka: pamatujete ještě, jaký důsledek měla intervence Anzelmovy babičky?
Aniela přečkala povinné roky vdovství v jakémsi mlčenlivém snu. Pak svlékla smutek a do půl roku se provdala znovu.
Co nejdál od svojí matky.
Do Krakova.
Rozsvítila velký, tmavý dům svého muže novými závěsy, naleštila všechno dřevo. Celý jej prozářila svou tichou láskou.
Zdálo se, že je šťastná.
Jen už vždycky nosila Karolův pečetní prsten. A v květináči za oknem mívala měsíček a šalvěj. Často ji bývalo vidět, jak stojí v okně, záclonu odhrnutou, nevšímavá k dění na ulici, obličej skloněný ke květinám, a vdechuje jejich hořkou vůni.
Oranžový, každoročně podsévaný měsíček za Karola.
Modrou vytrvalou šalvěj za malého Anzelma.

Platila jsem.
Když se tajná láska, pro kterou jsem trpěla tolik let, poprvé usmála tím správným způsobem, musela jsem odmítnout. I to je cena.
Když jsem propadla zoufalství ze stereotypu života a zatoužila jít někam daleko, musela jsem zůstat. I to je cena.
Když jsem nenávratně zničila tolik budoucností jen tím, že jsem ho chytila za ruku. I to je cena.
Všechny ty cesty, které se uzavřely jen proto, že byl se mnou a já byla s ním. Zatraceně vysoká cena.
Jenže. Když se usměje. Když se mě dotkne. Když mě políbí. Vím. Chápu. Stálo za to, tu cenu zaplatit.