DMD č. 16 pro 16.4.2011 Téma: Cena za štěstí

Fandom: originální, pokračování předchozích dvou drabblů
Mladík přemýšlel, jak stou věž v horách najde. Našel nejvyšší věž celého zámku, vyšel všechny schody nahoru a rozhlédl se. Zoufalství ho na chvíli začalo přemáhat, když neviděl nic než hory, ale pak zpoza mraku vykouklo slunce a on si všiml, že mezi dvěma skalami v dálce se cosi třpytí.
Znovu se tedy vydal na cestu. Byla náročná, ale on si stále opakoval, že cena za štěstí celého království musí být vysoká.
Našel ji. Měla více než padesát pater. A v každém patře dostal jednu otázku. Jen správná odpověď mu uvolnila cestu dál. Konečně pak pohlédl zlému větru do tváře.

Dalo to fušku, ale konečně se rozvedl se svou ženou. Byl do ní blázen a ona byla šťastná.
Rodiče s tím nesouhlasili. „Jsi hnusný sobec,“ řekla jí matka a otec jen přikývl. Už ji nechtěli vidět.
Nemusela ho dlouho přesvědčovat, že by se měli rychle vzít. Chtěla na svatební cestu na nějaké exotické místo. Snažil se jí to rozmluvit, po rozvodu mu toho moc nezbylo. Ale její štěstí bylo jeho štěstím. Co by pro ni neudělal. Vybral poslední úspory a vyrazili na svatební cestu do Thajska.
„Jsem tak šťastná,“ řekla mu ono ráno na pláži. Bylo dvacátého šestého prosince 2004.

fandom: Nightrunners
poznámka: věnováno Kleio a Dangie
Zlaté mince zvoní o zem. Sbírá je, skládá z nich obrazec.
Sypou se mu z rukou. Všechny mají Nysanderovu tvář.
Rozpadá se. Krvaví.
*
Probouzí se s výkřikem, když se tvář mění v démonický obličej.
Alek sebou trhne a probudí se také.
Přitahuje si ho k sobě, dotýká se uslzených očí.
Ospalý polibek.
*
„Štěstí ve stínech, talí,“ zašeptá nesouvisle.
„Za jakou cenu?“ odpovídá potichu Seregil, ale Alek už zase spí.
*
Vzdychá. Zavírá oči a děsí se dalších snů.
Za okny svítá do mrazivě chladného rána.
Mince se kutálejí z měšce.
Jejich cinkání se zlověstně rozléhá pokojem.
Některé z nich jsou skutečné.

Existujou věci mezi nebem a zemí. A bytosti. Třeba kšeftaři. Sem tam jim někdo říká strážní andělé. Vědí, kdo vaří čistou radost bez chemickejch přísad, kde se dají sehnat čerstvý růžový sny a hlavně dokážou usmlouvat slušnou cenu za zatracenou kliku. Teda pokud se jim chce. Nejsou zrovna fér. Ale dají se podmáznout. Prej. Může z toho tady bejt slušnej průšvih. Jenomže je to, sakra, můj syn, ne? K čemu jsou pravidla, když mi po klukovi jde vraždící maniak? Lily je proti, ale bude mě krejt. Udělám to zítra. Mám flašku dvanáctiletý irský whisky. Harryho anděl je prej slušnej ochmelka.

Seděla na okenním parapetu a zachmuřeně hleděla oknem dovnitř.
Teplo, vůně, jídlo. To vše bylo uvnitř. Jenže ona byla venku.
V chladu, vlhku, hladová a závistivá. Ale alespoň byla naživu.
Daleko od nebezpečí, které pro ni znamenali oni.
Kolikrát už ji někdo překvapil a těsně unikla smrti.
Kolikrát se poraněná tak tak dostala ven a zachránila se.
Hlavně ti malí, ti z nich byli nehorší.
Když ji viděli, začali pištět radostí a honit ji.
Malýma ručičkama se ji snažili chytit nebo alespoň rozplácnout.
A jenom proto, že měla hezkou lesklou barvu.
A to jí dali tak vznešené jméno. Lucilia sericata.

Fandom: Frankenstein
Poznámka: měl to být původně Doctor, ale jaksi se to... zvrhlo díky Titany :) Drabble bych jí proto ráda věnovala :) (A je i pro vás, kdo mě neuvěřitelně úžasně podporujete svými komentáři.)
„Já bych měl být Adam, Bůh na něj byl hrdý!“ křičel jsem a slzy mi stékaly po tvářích. Stál naproti mně a tiše mě pozoroval. On, můj tvůrce, který se ode mne odvrhl v momentě mého prokletého obživení.
„Ty že bys měl být Adam? Ty, vrah? Jak se opovažuješ vůbec špinit to jméno svým ubohým stvořením?“
„Zabil jsem tvého bratra, jen abys mě učinil šťastným. Nechtěl jsem být zlý, já jen chtěl pocítit stěstí, mít lásku druhého tvora… Tak jako ty miluješ Elizabeth a ona miluje tebe...“ sklonil jsem nešťastně hlavu a klesl na kolena.
„Prosím, stvoř pro mne Evu!“

Fandom: Jarek Nohavica - Haló, haló, co se stalo...
„Volám: helou?“
„Co se Stelou? V márnici, že dneska stelou? A adresa? Že je známá? Haló, haló do neznáma!“
„Auto značky nekvalitní, GPSka satelitní, všechno šlo do kytek. Navigační dobytek navedl mě do kopřiv.“
„To jste vyjel za té sloty? Nebyl jste zpit do němoty? Že jste zblbnul, blbě zahnul? A není to náhoda? Co říkáte? Neslyším vás. Že to byla nehoda? Kolik mrtvých? Jen dvě mouchy? Jednou ranou? Mrtvá tchýně? A manželka? Jaké svině?
Málokdy se poštěstí dostat cenu za štěstí. Buďte v naší redakci teď uznávaný stálý host, za to vám k ní přidělíme ještě jednu za blbost.“

Fandom: reklamy
Úspěšná dynamická osobnost? Ano, jste to Vy! Využijte víkendové kursy asertivity.
Luxusní rychlý vůz? Božská dovolená? Nezapomenutelné Vánoce? Proč ne?
Stačí jedno škrtnutí perem a dům snů bude jen Váš! Neváhejte, podepište ještě dnes!
Pohodu Vašeho domova zajistí extra savé plenky pro děti a vyvážená strava pro Vaše mazlíčky!
Používejte epilační krém, zářivou barvu na vlasy a úsporný prací prostředek!
Zbavte se stereotypu a Vaše intimní chvíle budou bez chyby! Konzultujte sexuální koučku!
Profesionální vizážista Vám poradí, jak být atraktivní za všech okolností.
Užívejte tablety proti stresu!
Zlikvidujte celulitidu!
A propó, máte životní pojistku? Pak Vaše štěstí nezkalí ani zubatá.

Fandom: Aldorma
„Creagane, musíš se oženit,“ přesvědčoval ho snad potisící jeho nejbližší důvěrník a rádce Trivet.
„Šlechta je nervózní a neustále se snaží intrikovat, aby získala moc.“
„Já se nechci oženit, dědice už mám a to je nejdůležitější, královnu nepotřebuju.“
„Měl už bys na ni zapomenout, příteli. Umřela a nic to už zpátky nevrátí.“
A jen v duchu dodal: „A ty bys potřeboval někoho, kdo by se o tebe staral a kdo by tě měl rád.“

O pár týdnů později...
„Z politických důvodů jsme vybrali za vaši manželku Leonu.“
„Kvůli půdě mám obětovat lásku. Taková je cena za štěstí země,“ rezignoval Creagan.

Fandom: Silnice kolem kousku světa
Zpočátku v něm viděli civilizovaného Evropana, kulhajícího turistu, co se chce jen tak procházet po Rezervaci. Blbec, kterého do hodiny něco sežere.
Viděli povědomé rysy a nemohli si vzpomenout, koho jim připomíná.
Viděli, že mu Rezervace naslouchá. Nechápali, kde se pediatr z Česka naučil staroperejsky.
Viděli, že patří k nim, že má pro každého tvora i netvora v Rezervaci pochopení, že je dokáže ochránit.
Viděli, že Město pod duhou ožilo jeho příchodem.
Viděli, že se rozhodl zahodit svůj svět, opustit s celou Rezervací Evropu a zaplatit tak za štěstí všech jejích obyvatel.
Otevřeli oči a viděli, že mají znovu krále.