Ďábel nosí Pradu

„Andy, Andy, Andy, soustřeď se!“ Nigel nad ní divoce gestikuloval, rosilo se mu čelo a na spáncích mu tepaly žilky jako před výbuchem aneuryzmatu. „Co přesně říkala?“
„Řekla, cituji: ‚Nigel musí přidat křoví.‘“
„A pak?“
„Pak mě seřvala, že ještě nemá na stole Starbucks, a naznačila, že mě uškrtí braletkou od Ralpha Laurena.“
Nigel se zhluboka nadechl a prsty si protřel oči. „Pravděpodobně myslela přidat zeleň. Ale jednou za deset let se vyjádří i hovorově…“
„Pak by to byly modelky,“ pokývala hlavou Andy. „Co pro jistotu nafotit obojí?“
Pokřižoval se. „Budu to muset zvládnout. I kdybys to měla zacálovat ty.“

Emily se druhou asistentkou stala právě v době, kdy s Mirandou vyšel jeden z mála rozhovorů o osobním životě. Zlatý grál informací! Když dostala poprvé za úkol doručit Mirandě Knihu až domů, připomněla si kratičkou pasáž o výchově – Miranda zastává respektující rodičovství. Může to rozvést? Ne.
Dvojčata přivítala Emily hned za dveřmi.
„Ahoj. Jsem Emily.“
„Říkala jsem, že bude zrzavá,“ řeklo jedno dvojče kysele. „Vždyť je Britka!“
„Fajn!“ zahučela ta druhá. „Vyhrálas.“
Emily jen zírala. Čemu se posmívají? Jsou obě zrzky! Jejich matka je z Londýna!
Respektující výchova zřejmě znamenala jediné – respektuj matku svou, u všech ostatních je respekt volitelný.

Od začátku kariéry si byla vědoma, co s sebou nese úspěch. Obdiv, respekt, finanční svobodu, absolutní volnost v uplatňování kreativní energie (bohužel v mezích rozpočtu). Ztrátu soukromí, závist, pohrdání, jen malá šance, že se najde někdo, kdo bude chtít takový život sdílet.
Spálila se poprvé. Podruhé. Trosky třetího manželství viděla měsíce dopředu, ale neměla chuť, neměla čas ani energii si záletného manžela udržet. Skončila sama, zase. Svobodná? Za jakou cenu? Kdo si troufne vydrápat až k ní na vrchol?
Pak přišly úsměvy. Drobné momenty, chvíle sdílené slabosti. Andrea. K ní by snad ze svého piedestalu mohla natáhnout ruku. Možná jednou...

Věta „pro tuhle práci by zabíjely miliony holek“ jí měla napovědět. Ale jak těžké může být dělat asistentku? V časopise o módě?
Po pár týdnech zjistila, že je tlustá a nemá žádný vkus, že běhání po pochůzkách na povinných podpatcích funguje stejně dobře jako posilovna a spánek se přeceňuje. Že neschopnost se trestá smrtí (jeden Mirandin pohled k zabití stačí), ale za schopnost se taky ničeho nedočkáte. Po několika probrečených nocích si řekla, že to nevzdá – paličatost zvítězila nad pudem sebezáchovy.
Práce ji začala bavit. Panika ustupovala s každým dalším dnem. A pak se na ni Miranda usmála. A doprdele.

„Andy, Andy, Andy!“ přiřítil se odkudsi Nigel. Byl očividně mimo sebe, na hlavě, která by určitě byla rozcuchaná nebýt plešatá, se vyjímaly kapičky potu.
„Kafe?“
„Do žíly!“ pronesl dramaticky a sesunul se do její židle. „Celý den jsem na nohou. To focení v Empire State Building mě málem zabilo! – Děkuju, jsi vážně poklad. – Ale Miranda bude spokojená, podařilo se mi zabránit i všem těm periferním bicáčkům, víš, jak je nesnáší...“
Napil se a ztichl jako mávnutím kouzelného proutku. Andy na něj hleděla s laskavým pobavením.
„Kdy dorazí?“
„Za půl hodiny.“
„Tak to si dáchnu.“
Klid a mír. Žádné periferní bicáčky.

Splašeně vběhla do kanceláře, na Mirandin stůl položila denní tisk a kávu. Pak si všimla, že na ni Emily zírá zpod brutálně zelených očních víček. Rozhodla se to vyložit jako výzvu k hovoru.
„V metru bylo strašně moc lidí. Víc než obvykle, myslím. Bála jsem se, že přijdu pozdě.“ Emily se na ni podívala jako na blázna.
„Svoje nářky si laskavě nech pro někoho jiného, Andreo, “ řekla, obočí navrch hlavy. „Méně než tvoje historky mě zajímá už jenom nová řada legín ve Walmartu a etymologie slova džin. Vzpamatuj se konečně.“
Andrea Sachsová, třetí nejméně zajímavá věc na světě. Seznamte se.

Od doby, co Miranda rozhodla, že není psychopat, dovolila jí vstupovat do domu a na přesně určeném místě nechávat Knihu a oblečení z čistírny, se Andy naučila balancovat mezi stolky s květinami a odemykat s efektivností zloděje. Přesto neznala každý kout.
Proč jí například Emily zakázala byť se jen přiblížit k druhým dveřím naproti schodišti? Jaká temná tajemství (ještě) Miranda může mít?
Jednoho večera tudíž podlehla novinářských instinktům.
„Legíny? Tepláky?!“ Stovky a tisíce. Černé. Stříbrné. Žluté. Kytičkované. S koťátky.
„S flitry?!“ Dveře se jí zabouchly před nosem.
„Zvědavost zabila kočku.“
Tělo Andy Sachsové se nikdy nenašlo. Vzdejme hold její památce.

Skrze stromy se prodraly první paprsky slunce, les opět ovládl den, snad jen kousek mlhy připomínal
Co že to má připomínat? Asi něco o noci nebo tak. Každé druhé drabble začínám popisem počasí. Opravdu vrchol literatury. Radši se podívám, co kačenky.
Jedna, někdo mě má rád. Komentíky nic... Ach jo, jsem neschopná. Aspoň, že se mi podařilo znovu urvat pár minut na psaní. Telefon nezvoní a je ticho. Sakra, nějaké podezřelé. Neměla tady už – Známé cinknutí výtahu.
„I don't see my breakfast here. Are my eggs here? Where are my eggs?“
Trhnu sebou a mám chuť plakat. PANIKA, pane bože!