DMD č. 29 pro 29.4.2011 Téma: Skrz naskrz

fandom prozradím na konci
Malá holčička v šatečkách s volány sledovala správce, jak trestá otroka. Svist biče a otrokovy výkřiky ji podivně vzrušovaly. Dokázala by se dívat do skonání světa.
O pár let později zjistila, že se líbí mužům. Dělalo jí to dobře. Užívala si s nimi ve skladu bavlny. Žádný z mladíků neodolal, až na jednoho. Přísahala mu strašlivou pomstu.
Provdala se za muže, který se jí hnusil, kterého však čekala slibná politická kariéra.
„Ach, Jamesi, uchovala jsem se pro tebe,“ šeptala mu o svatební noci. „Musíš ale se mnou mít trpělivost, nepospíchej na mne, prosím…“
Ashton Mainová byla prostě skrz naskrz zkažená.
-----------------------------------------------
fandom: Sever a Jih (seriál)

Na tabuli se objevil postup pro přípravu lektvaru. Pečlivě ho pročítala. Bylo to tu zase. Kus kůže hřímala. V každém pokročilejším lektvaru. Musela si to ověřit.
Profesor její lavici obcházel častěji než obvykle.
Lektvar zezelenal strachy. Nastala chvíle pro prášek ze sušené kůže hřímala. Počkala si, až k ní byl profesor zády, a z kapsy vytáhla malou krabičku. Jestli uvažovala správně, mohla teď místo hřímala vhodit nadrcený roh chropotala...
Místnost se červeně rozzářila a většina obsahu přistála na stropě.
Profesor se obrátil.
„Možná to tak bude lepší,“ pokrčila rameny.
Probodl ji pohledem. Od té doby jí bylo vidět skrz.

Fandom: Bjørkhallen
Poznámka pro jistotu: určitě znáte rčení "promořený skrz naskrz". Já se ho jen snažila v textu takhle doslova nepoužít.
(Ostatně se tím otvírá možnost doplnit si do toho rčení jiná přídavná jména dle vlastního výběru. ;o)) )
„Proč jsi mu dal protijed, po kterém mu v těle zůstanou neodbouratelná rezidua?“
Velemir Divjakov zdvihl figuru. Zamyslel se. Táhl.
„Komu?“
Obvykle rozvážný Mistr gdaňský zareagoval hned a poněkud zvýšeným hlasem. „Tomu adeptovi při vyšší mistrovské zkoušce, Velemire. Theodosiu Thornvaldovi.“
Mistr Divjakov se opřel v křesle dozadu. Usrkl vína. „Aha. Hm. Jsi na tahu, Andrzeji.“
„Nevykrucuj se.“
„Nevykrucuji. Jen mi nestojí za odpověď.“ Pauza. „Budeš ještě hrát, nebo vzdáváš?“
Mistr gdaňský poodstrčil šachovnici. Jeho král se zakymácel.
„Vyšetřoval jsem ho. Má toho plnou krev. Už nikdy nebude moci spolehlivě testovat neznámé látky, Velemire.“
„Opravdu?“ Tenký úsměv. „Jeho chyba. Neměl podvádět.“

fandom: ze života (nebo bych tu měla napsat i ten fandom, kterého se to týká?)
poznámka: koukám, že než jsem to vypotila něco podobného už tady je. No co už. :).
Vzdorovala jsem dlouho. Přesvědčená, že tenhle seriál nikdy sledovat nebudu.
Pronásledoval mě. Postupně se ukázalo, že to znají a milují snad všichni moji přátelé. Dokonce se mi o tom několikrát zdálo.
Pak jsem si řekla, že teda „nahlídnu“, jak to vlastně vypadá.
Stačilo pár dílů (obnovené série) a propadla jsem Doktorovi stejně jako ostatní. Od zaujetí přes oblibu až k naprostému šílenství.
Výrazy jako „budka“ nebo „jen pro zvané“ (o samotném slově „doktor“ samozřejmě ani nemluvě) mi myšlenky okamžitě katapultují k Doktorovi.
Teda… Katapultovaly by, kdyby tam nebyly už i celou tu dobu předtím.
Doktorem „prolezlá“ skrz naskrz. A navěky.

Fandom: Equilibrium (rok 4001)
„Jsme na orbitě, pane,“ hlásil navigátor vlkodlačí lodi a sledoval planetu venku.
„Nějaké známky upířího osídlení?“ zavrčel kapitán a hleděl tamtéž.
„Severní kontinent je skrz naskrz protunelovaný, senzory známek života jsou rušeny,“ zněla v podstatě souhlasná odpověď.
„Najděte východy, zasypeme tam ty krysy. Palte podle...“
„Moment,“ přerušil jej nejistě důstojník, „v atmosféře je podezřelé množství methylbutanthiolu a dalších thioalkoholů.“ Kapitán zaváhal, ale nebylo to vše. „Teď spadlo rušení. Na planetě je sto třináct známek života. Pane, obávám se, že nás Weasleyové zase předběhli. Kompletně hnízdo vyčistili.“
„Já toho smrdutýho fretkodlaka jednou roztrhnu jak hada,“ zamručel alfa a zavelel k odletu.

Fandom: realita
A/N: Kto ma pozná, zrejme ma odhalí hneď...
Môj život je tebou presýtený skrz naskrz.
Než som ťa spoznala, mala som niekoľko známostí. Uznávam, že som experimentovala. A čo je na tom zlé? Človek musí vyskúšať mnohé, ak nie všetko. Niektoré známosti mali dlhšie trvanie, iné boli len chvíľkové a niektoré trvali dokonca len jedinú noc...
Ale ty si úplne iný!
Nepoznám ťa síce dlho, ale zohrávaš v mojom živote významnú úlohu. Beriem ťa so sebou... v poslednom čase všade. Najlepšie sú tie noci, kedy uspokojuješ nielen mňa, ale dokážeš byť k dispozícii aj mojim priateľom. Tie chvíle sú nezabudnuteľné... Plné silných zážitkov...
Môj milovaný Fernet Stock Citrus...

Sibyla mohutně škytla a vzápětí škobrtla.
Chytila se mahagonového zábradlí a opatrně zahájila sestup z věže.
Zastavila se pouze na mírné doplnění tekutin.
…
„Sibylo, neříkej mi, že už zase?“ zhrozila se Pomfrey.
„Dělala jsem jen svoji práci. Ten kluk musí vědět, co ho čeká! Co bude! Musí pochopit!“
„Podíváme se, kolik si si jich tam nastrkala dneska…“
Pomona švihala hůlkou. Před nosem se jí zhmotnily čísla, umístění a velikost.
„U Merlina, Sibylo, vždyť ty si prošpikovaná skrz naskrz! Tohle musí přestat.“
„Věštila jsem mu z koule. Já mu říkala, že to je všechno v prdeli, ale on mi zase nevěřil!“

Je trochu studené, orosené podzimní ráno. Chodíme lesem a očima pročesáváme půdu.
Zatím mám jen pár babek a dvě holubinky nazelenalé nebo trávozelené. Jednoho slizáka mazlavého. A lišky, aspoň těch je dost.
Projdeme mlázím. Fuj, pavučina.
Pod stromy zlatě a červeně září muchomůrky. Jsou krásné. Ale hřiby nikde. Takhle ten les brzy prochodíme skrz naskrz.
Á, támhle za tím pařezem! Sytě hnědý hladký klobouk patří nádhernému velkému hřibu. O kus dál najdeme další, ale tohle je úlovek dne.
Vesele se vracíme domů.
Tam nás čeká nemilé překvapení. Když ten velký hřib rozkrojíme, ukáže se, že je skrz naskrz prožraný červy.

Fandom: Stmívání - parodie
A/N: Opravdu už mi docházejí nápady i síly a tohle je BJB jako prase. Omlouvám se tímto všem, kteří budou mít tu smůlu tohle po mě číst. :( :P
Do potemnělého pokoje se vplíží útlá postava s dlouhým osikovým kolíkem. Na posteli leží nehybně upír nesmírné krásy a poklidně oddechuje.
Tajemný útočník se zachechtá a přesune se přímo nad něj.
Hluboký nádech, nápřah a špice kůlu zajíždí skrz košili se škrábavým ocelovým zvukem do kůže a pak k srdci. A dál, až se zabodne do pelesti pod ním. Skrz naskrz.
Dlouhovlasá útočnice nadšeně zajásá.
„A teď už konečně víš, jak bylo mně, když jsi odešel!“
Upír otevře své laskavé zlaté oči.
„Ale Bello, miláčku, přece víš, že mi tímhle nemůžeš ublížit...“
Oproti dívčině představivosti kolík neškodně propíchl pouze látku...

fandom: Harry Potter
(můj první pokus o HG/SS – prosím, buďte shovívaví)
(hodiny počítám jako slova)
10,00 Za dveřmi slečna Grangerová. Skrz naskrz promočená. Nese vzkaz od Sibyly. Kýchá. Než vypadne, udělám jí čaj, ať vídí, že nejsem skrz naskrz takový nelida.
11,00 Slečna Grangerová skrz naskrz prolézá moji knihovnu. Pomoc! Našla moje komiksy.
12,00 Ve snaze napravit reputaci ukazuji slečně Grangerové svoji sbírku řeckých magických papyrů. Skrz naskrz zajímavá debata. Slečna Grangerová míní, že se musíme lépe poznat.
21,00 Skrz naskrz se s námi propadla postel. Zatracený lamelový rošty! Napadá mne …co mi vlastně ta Sibyla chtěla? Hermiona mi podává zapečetěný pergamen. Otvírám a čtu: „Severusi, doufám, že na křtinách bude karamelový dort, jinak nepřijdu!“