Lunesikurdska následnická krize

Zatímco Longinu zavedly myšlenky k jejich nejmladšímu bratrovi, Caesoniovi se vybavila Óda na Egnatii.
Ve stínu tragédie, jíž symbolizovalo toto místo, si právě zde měli, dle rodičů, vybrat životního partnera… – Ironie!
Myslel si, že zvládne znovu vidět člověka, kterému dal své srdce, pod falešnou identitou cizince z jiného království. – Jaký to omyl…!
Stejně jako kdysi Tertorias, i Caes byl stále lapen pouty lásky.
„Manželství přeci není jenom o lásce,“ – nechala se dopoledne slyšet Longina.
„Caes a Quintillus se už milují!“ – Jak to mohl Dominius vůbec říct? Copak netušil, že to pro něj ještě i rok od rozchodu bolestné téma?
Quintille…

Krásná jsi Egnatie, panno z kurdiských plání.
Medový máš vlas, oči v barvě mořských vln…
Pro tvůj štíhlý pas svedu nejedno klání,
jen abych směl rozeznít melodii lásky strun.

Proč odmítáš však moji snahu?
Přehlížíš mě, jsem pro tebe jen vzduch…
Ty, nejčistší, mi říkáš: „vrahu!“
Tvé srdce rozdrtím, mrcho všech mrch!

V kocovině utone svědomí otce tvého.
Morálka stranou!
Sňatek náš bude domluven, bolest pro živého,
jedinou ranou…

Palác jsem ti postavil, toť svatební dar.
Vězením se ti stane, tak přísahám!
To vše kvůli tobě. Čím jsem se to stal?
Ze srázu padáš, lásko, po tobě sahám…

ale marně…

Kralevici ve Sloupovém sále osaměli.
Starší vysvětlili mladším, i sami sobě, co se po nich chce. Longina logicky shrnula možnosti:
„V úvahu přicházejí tyto možnosti. Já a Quintillus, Epria a Sekundus, nebo Epria a Caesonius.“
Jen tolik stačilo, aby jim Starší z ilunských princezen práskla dveřmi.
Postupně se všichni rozešli. Bez výsledku…
Ona však přemýšlela. Musejí mezi s sebou utvořit pár! Není jiné řešení…
Stane-li se tak, bude to vítězstvím všech. A pokud ne, ponesou kolektivní vinu za zkázu svých zemí. A to i ti nejmladší z nich…
Což přivedlo její těkavé myšlenky k dvanáctiletému Dominiovi. Tomu, kterého museli chránit…

Mimo princů a princezen dvou království a mága, dohlížitele nad řádným průběhem jejich rozhodování, pobývalo v Egnatiině paláci ještě služebnictvo, stráž, a správce sídla Florianus Ilunius. Shodou okolností bratr krále severnější z obou zemí na východním pobřeží, a také filosof a malíř.
Měl rád umění všeho druhu a ještě raději společnost hezkých inteligentních mužů. Lucretia si oblíbil prakticky okamžitě, ještě před příjezdem kraleviců. Ten ovšem správcovo nadšení nesdílel. Naopak.
„Vsadím se, že jeho neljepším přítelem je zrcadlo.“ nechal se v myšlenkách slyšet svým spolužitelem, Krystalem Centauriem, s nímž v symbióze koexistoval, jako každý mág.
„Copak, líbí se ti?“
„Ani omylem!“

Egnatiin palác – sídlo a předmět jedno z mnoha Ilunsko Kurdiských sporů, nyní však místo, kde se mělo rozhodnout o budoucnosti obou zemí.
Následníci se sešli ve sloupovém sále.
Dvacetiletý Quintilus Ilunius. Šestnáctiletá Epria Ilunia. A Dvanáctiletá Herenia Ilunia.
Naproti nim devatenáctiletý Caesonius Kelerius. Osmnáctiletá Longina Keleria. Sedmnáctiletý Sekundus Kelerius a Dvanáctiletý Dominius Kelerius.
Mág Lucretias Demetrias jim přednesl vůli jejich rodičů.
Ti dva, kteří se spolu jako první zasnoubí, se stanou budoucím králem a královnou spojeného království Ilune a Kurdis. Jediné podmínky jsou, že se zasnoubením musí oba dobrovolně souhlasit, a že sňatky mezi sourozenci jsou nepřípustné.
Příjemné dny skončily…

O rok dříve…

Byl už pozdní večer. Po desáté hodině určitě. V pokoji následníka Kurdiského trůnu se však stále svítilo.
Princ Caesonius seděl za stolem v pravé dlani křečovitě svíral prsten, zatímco levačka s perem bolestně tančila po pergamenu:

Víčka se mu zachvěla. Slzy potřísnily text, rozpily slova…

Lucretias Demetrias, mladý mág a diplomat, dostal svůj první úkol. Měl pomoci dvěma královstvím k uzavření spojenectví za účelem předejití hrozícího hladomoru.
Měl svoji vizi. Ideálně sňatkem spojit obě království. Potom dojednat odtržení kolonie Ileardy. A s Milferisem domluvit otevření hranic za účelem dovozu potravin nezbytných pro lid trpící hromadným vymíráním nemocných stád.
Samozřejmě, že již od počátku věděl, že dosažení takového řešení, nebude vůbec jednoduché. Chtěl apelovat na zdravý rozum všech zúčastněných stran. Nepočítal však s tím, že prvním na čem se králové Gavius Kelerius a Vulsanis Ilunius shodnou bude, že rozhodnutí o spojení království nechají na svých dětech…