Lunesikurdska následnická krize

Bráška už se na ni nedíval.
„Ty, Gino…?“
„Ehm,“ zamručela.
„Ty si chceš vzít prince Quintilla?“
Zaskočil ji.
„Zvažuji to,“ odpověděla. „Ačkoliv se mi nechce po zbytek života sledovat Caesovy žárlivé pohledy, po reakci princezny Eprie musím takovou možnost připustit.“ Ta holka ji štvala. Jenom proto, že má ráda svobodu a vítr ve vlasech, se mame omezovat?!
Dominius se mračil.
„To nezní jako: ‚Ano, toužím se stát jeho ženou‘.“
Longina na něj nechápavě pohlédla.
„Quintillus je inteligentní. Ctí povinnost, což prokázal rozchodem s naším bratrem. Je schopen okamžitě zastat povinnosti vládce…“
„Tak jsem to ale nemyslel.“ Dominius si založil ruce.

„Gino!“ zvedl hoch na sestru hlas. „Pomátla ses na rozumu?“
Dívka k němu přísně vykročila.
„A ty? Být ve stájích…, a sám! Co kdyby tě nějaký kůň kopl? Umíš si vůbec představit, co to s člověkem udělá?“
Dominius sestře věnoval nechápavý pohled.
„Na rozdíl od tebe, mě koně mají rádi,“ oponoval.
„Ano, ale jsou to stále jen zvířata… Nikdy nevíš. Mohou se leknout, co potom? Budeš smrtelně raněný a ani to nepostřehneš…“
Dominius si povzdechl. Copak se o něj nikdy nepřestanou bát? Nemohou přeci být pořád všichni spolu…!
„Nic mi není…,“ odtušil nedůtklivě.
Longina se na něho nakonec shovívavě usmála.

Longině nakonec nedopřály myšlenky na Dominia potřebného klidu.
Nakoukla skrz Jižní salonek ven a uviděla Sekunda trénovat. Byl sám…
Došla do knihovny, kde seděl Caesonius. Také sám…
Ti dva nejstarší pak téměř v okamžení zahájili pátrání. Obavy se dostavily s plnou silou představ, co by se mohlo stát!
Longina si vzala na starost zahradu a Caes vnitřek sídla.
Gina začala u bratra, pak si prošla celé zahrady, nakoukla i do liduprázdného altánku… A kde nakonec bratra našla kde? Ve stájích!
Hladil si jedno z koní po čenichu stavíc si své vzdušné zámky…
„Dominie! Co to vyvádíš?!“ vyjela na něho ostřeji.

Quintilus Ilunius, nejstarší, dvacetiletý, z následníků obou království, byl po zbytek dopoledne zalezlý jako pavouk v severním salonku, kam si nechal přinést účetnictví svého strýce, aby se podíval na jeho hospodaření.
Neměl to za úkol, nebo tak něco. Snažil se vypadat zaměstnaně, aby nikoho nenapadlo jej rušit.
A přirovnání „jako pavouk“ také nebylo náhodné. Vzpomněl si, že mu tak dřív sestry říkaly. Až později se ale dozvěděl, že to nijak nesouvisí s tím malým osminovým hmyzem, ale že se jedná o zkratku.
P.A.V.O.U.K.
Protivný Alergii Vzbuzující Otravně Ukázněný Kralevic.
Alespoň, že nebyl vztahovačný a pyšný…

Epria Ilunia se pokoušela zabavit mladší hádáním písní podle melodie. Právě byla na řadě a tak Heren broukala jednu ze svých oblíbených melodií, kterou Epria ihned poznala. Dovolila proto myšlenkám, aby se vzdálily.
„Posloucháš mě vůbec?“
Starší zrzka procitla.
„Promiň, co jsi to říkala?“
„Co je s tebou?“ dvanáctiletá brunetka se tvářila ustaraně.
„To nic,“ chtěla Epria sestru odbít. Sestřin pohled byl ale pichlavý jako růžový keř.
„Připadám si jako kořist pro smečku vlků,“ vydechla.
„Není kořistí spíš trůn?“
„Možná…“ Jenže pro kurdiské k němu vede cesta skrze ni!
Nebojím se! Zatvrdila se. Já jsem tu doma! Jen ať přijdou…!

Líbilo se mu na něm, že přes jeho evidentní severský původ, ať už pocházel z Arbonady, Zaumarie nebo Tarsu, nebyl žádný bicáček. Nic proti urostlým sexy mužům, ale Florian preferoval atletické typy. Opravdoví svalovci s rameny přes celá záda a pažemi o síle jeho stehen se nacházeli spíše na periferii jeho preferencí. Každopádně Lucretias se svými světlými vlasy, alabastrovou pletí, šedomodrýma očima v rudé róbě, svírající jeho mužnou hruď, byl pro Floriana velikým pokušením…
Musel přestat malovat. Podvědomě se mu mág vkrádal do myšlenek. Mohl by ho ještě začít malovat… A to má čas. Lucretiuv act namaluje až bude čas…

To Floriana Ilunia takové stíny minulosti netížily. Po rozhovoru s mágem, se věnoval jen svému obrazu, dokud panovalo přesně to světlo, které k práci potřeboval.
Egnatiin palác stál na venkově nedaleko útesů na východním pobřeží. Pozemky k němu náležící obepínala zeď a vše potřebné k chodu domácnosti nakupovalo služebnictvo v nedaleké vsi.
Srdcem sídla bylo atrium s trochou zeleně a mramorovou kašnou. Což bylo to místo, kde měl mistr stojan s plátnem. A kam mu nyní sluha přinesl láhev s bílým vínem.
„Vyřiď sklepmistrovi, aby připravil navečer lahvinku milferiskeho červeného. Hodlám mít v lázních společnost.“
Mínil Lucretia přizvat po obědě.

Claudius Horacius patřil mezi ty aspiranty, které si při obřadu v patnácti letech žádný Krystal nevybral. Jako každý neúspěšný adept směl zůstat a zastávat jiné profese, to ovšem byla chabá útěcha.
O zhruba dva roky později, si s Lucretiem spolu začali.
A v jednadvaceti se Luc rozhodl, požádat ho o ruku. Pracně sháněl pelyněk, květinu symbolizující věrnost a stálost, aby vše bylo přesně tak, jak to chtěl…
„Já… si to musím promyslet,“ vypravil ze sebe Claudius na jeho žádost a do týdne ze sídla mágů odjel.
Lucretias se pokoušel zapomenout, ale rozhodně se necítil na to, být s někým jiným...

Lucretias se po zbytek dopoledne zavřel v komnatě.
„Co to mělo být?“ přemýšlel.
„Myslím, že se tomu říká rozhovor…“
„Cente!“
„No co… sex vypadá jinak.“
Lucretias vzdychl.
„Víš, myslím, že se mu líbíš…“ pronesl Centaurius, když se jeho mág dlouho neozýval.
Lucretias se přetočil na bok.
„Ale no tak… Nemůžeš potřeby svého těla ignorovat věčně. A Florianus by si určitě nechal říct…“
„Je mu 38!“
„A? Bude zkušený.“
„Je bratr Ilunského krále.“
„To ale není nakažlivé…“
Mág se odmlčel.
„Claudius je pryč už 5 let. Nevrátí se,to víš…“
Lucretias se přetočil na bok. Některá témata by se měla zakázat...

Bylo stále ještě dopoledne. Sekundus trávil svůj čas v zahradě, kde na jednom z nevinných stromů předváděl sadu seků a úderů. Cvičil střehy a postoje. Říká se: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Pokud někdy nastane chvíle, kdy to bude naostro, on bude připraven. Trénink mu navíc pomáhal přemýšlet. Někdo holt jako Longina ve svém pokoji nebo Caesonius v knihovně přemýšlí nad moudrými texty. Někdo k tomu potřebuje pohyb.
Cítil svoji příležitost. Jako třetí dítě a druhorozený syn by za jiných okolností neměl na trůn šanci. Toto vše měnilo. Stačí si jen najít nevěstu.
Jak těžké může být svést Eprii?