Zelený krystal (originální fandom)

Vlastně mohl holce poděkovat. Kdyby nebudoval štít proti jejímu kouzlu, nikdy by ho nestihl nastavit padajícímu stropu. I tak se cítil, jako podlaha sálu po tancovačce. Pár žeber prasklo.
Nedbaje na zranění došel k místu, kde pod kusy skály leželo jezírko.
Nedbaje na nebezpečí se k němu začal vytrvale propracovávat. Proud tříštivé magie viděl, ale musel se přesvědčit sám.
Našel – maličký úlomek, snad jediný dostatečně velký pro lidské oko.
Vzal ho do ruky. Soustředil se.
Pochopil. Pustil tu cetku na zem. Rozesmál se
Ne na dlouho. Čeká ho další cesta. Nakonec bude pánem krystalu on.
S nikým se dělit nebude.

„Musel tam zůstat.“
Nebyla si jistá. Ale nechtěla, aby se vracel zpátky.
V promočeném oděvu se otřásla zimou. „Uklouzla jsem a spadla do vody.“ Doufala, že se v tom nebude vrtat.
Rozdělával oheň, nedíval se na ni.
„Víš, co bych rád věděl? K čemu vlastně ten krystal měl být. Všichni se vždycky shodovali, že k ničemu dobrému a lecčemu nedobrému. Přesně to nikdo nevěděl. Tak už na to nepřijdou.“
Po chrastí se rozběhly plameny.
„Tys to chtěla vědět, že? Vždycky jsi chtěla všemu rozumět.“
Kývla. Oči sklopené.
Přiměla se nesáhnout do kapsy se schovaným pokladem. Drobným zelenavým kamínkem připomínajícím olivín.

Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Plác! Zásah! Checht! Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Plác! Zásah! Hehe! Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Plác! Zásah! Hihi! Kap. Kap. Plác! Zásah! Chichi! Kap. Kap. Kap.
Žbluňk. Dup. Cup. Dup. Cup. Cák. Cák.
Klep. Klep. Klep. Trh! Ťuk.
Dup. Cup. Dup. Cup.
Žbluňk.
Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Kap. Plesk. Zásah! Checht!. Kap. Kap. Kap. Kap.
Dupy dup. Dupy dup. Dupy dup.
Kap. Kap.
Dup! Dup!
Vžúúúm! Pád. Au. Pád. Au.
Skříp.
Vžúúm! Hod. Hod. Hod. Aúú.
Skříp.
Dup. Cup. Dup
Vžúúúúúm! Jauvajs!!!
Skříp. Prask. Pád.
Jauvajs!!!
Chichi!

Nikdy nepanikařil v náročných situacích. Se skalami si rozuměl. Takže bez přemýšlení pozdržel padající skálu, popadl léčitelku za promočený rukáv a vrhl se směrem, kterým přišla. Instinkt mu poradil správně: chodba tady otřesy ustála. Instinkt mu dobře radil i dál: našli cestu na povrch.
„Můžeš se vrátit do školy se mnou.“ Myslel to vážně, když jí tehdy – vážně to bylo jen pár hodin? - nabízel ochranu.
Věnovala mu pohled, který musela mít obvykle vyhrazený pro roztomilé prosťáčky.
„Dokážu se o sebe postarat.“
Raději obrátil list.
„Ten třetí...?“
Na chviličku se jakoby zaposlouchala do zvuků, které neslyšel.
„Necítím ho. Musel tam zůstat.“

Nejdřív ztuhla, kočka uvažující, zda strpí pohlazení výměnou za naději na mléko.
Náhle se pohnula dopředu. Každý ví, že léčitelé dokážou rány zacelit. Méně známo je, že je dokážou vytvářet. Protivník přestává útočit, brání se neexistujícím drápům, nechtějí se pustit.
Magicky ranit je však náročnější než léčit. Mnohem. Léčitelka namáhavě sesílá kouzlo a přitom se snaží dostat k jezírku.
Skálař využívá chvilkové nepozornosti společníků a soustředí se na krystal. Nesmí se dostat do nesprávných rukou.
Olivín se tříští na tisíce kousků. Jakákoli magie, kterou mohl skrývat, je nenávratně pryč.
Těžce zkoušený a momentálně nepodpíraný strop vydává poslední varování. Pak praská.

Tři páry očí hledí každý jinam; tři mysli se ubírají stejným směrem.

První vidí dvě překážky dělící ho od získání toho, pro co přišel. Vypořádá se s nimi, vezme si krystal a půjde. Nezajímá se o chvějící se stěny.
Jestli krystal nedostane on, nebude jej mít nikdo.

Druhý vidí bojující mágy a za nimi jezírko, kde byl krystal schován. Skrz ně neprojde, musí je zastavit. Času zbývá málo.

Třetí nevidí žádné dobré východisko. Obětoval by život, aby se krystal nedostal do špatných rukou. Je to ale třeba? Co když je tu jiná možnost?
Vrhá prosebný pohled na léčitelku.
„Pomoz mi!“

Zastavil se na kraji jeskynního dómu. Opatrně se propletl mezi fantastickými útvary až k mělkému jezírku u stěny. Pod hladinou se ve světle pavouka leskl drobný olivín.
Něco bylo špatně, ale neměl čas nad tím přemýšlet. Ucítil poryv magického větru. Instinktivně uskočil za nejbližší vápencový balvan. Na místo, kde před chviličkou stál, dopadl ulomený krápník. Uskočil znovu a poslal proti soupeři několik uvolněných kamenů.
Protivník je odrazil a proudem magie srazil další krápníky. Dóm zasténal: brzy se zhroutí.
Z chodby na opačném konci se ozvaly kroky. Takže dorazila už i ona.
Zaklel. Nemůže bojovat proti oběma a zároveň držet strop.

Ať už si nějaký opečovávaný mazánek z jiného světa říká, co chce, lidem je lepší se vyhnout. Takže jsme pochopitelně nebyly vůbec nadšené, když se v naší útulné jeskyňce objevili hned dva.
Ten první by ještě ušel. Přiběhl tiše, krátce se zastavil, ponořil se do jezírka a kamsi odplaval.
Ten druhý přidupal jako lavina, a když nenašel prvního, zvedl takový vítr, až se jeskyně otřásla a mladší kolegyně dočista zpanikařily i s potomky.
Pak také zalezl do jezírka.
Jenže stěny se chvěly dál.
Co naděláme. Naštěstí máme i náhradní stanoviště.
Až jim to tady spadne na hlavu, budeme dávno pryč.

Musí si pospíšit.
I když se k cíli dostane jako první, zbývá ještě cesta zpět na povrch. Přes odpor těch druhých. Ani na chviličku nevěřil, že „vítěz“ tohohle nevysloveného „závodu“ odejde bez potíží.
Možná to bylo působením krystalu, nebo snad magií místa samého a zkušenostmi skálaře, ale najednou vnímal složitý propletenec chodeb a jeskyní, dóm, kde se skrývá krystal, zatopená spodní patra i alternativní trasy. Instinkt v propasti mu napověděl správně: šel jednou z nejkratších. Ta úplně nejkratší byla dostupná jen rybám.
Vnímal také rostoucí neklid ve stěnách.
Zanadával.
Jestli neodejdou brzy, zůstanou tady napořád. Všichni tři i s krystalem.

Ač věděla, že Rada je jiného názoru, sama byla přesvědčená, že její mistr není špatný člověk. Prostě jen neuznával hranice – přesvědčení, které oba sdíleli. Vědět víc, vidět dál. Nechtěli nikomu úmyslně ublížit. Ten zavalený muž, ti ostatní… Kácený strom musí někam dopadnout.
Teď musí hlavně získat krystal. Kdyby jí ho tak přenechal dobrovolně. Nechtějí s ním přece napáchat nic zlého.
Věděla ale, že to neudělá, příliš silně důvěřoval názoru Rady. Ti by se pominuli, kdyby se krystal dostal mistrovi do rukou.
Musí jej získat, aniž by se jim to doneslo.
Chodba se opět dělila. Nalevo strmě klesala do zatopených pater.