DMD č. 6. pro 6. 4. 2019. Téma: Naostro

Chladné světlo zářivek se odráželo na nerezových površích stolů a nástrojů jako v tisíci zrcadlech. Místností se nesla hudba a pískání, to jak se doktor připravoval na svůj úkol.
Nahé tělo oběti leželo připravené na centrálním stole, umyté, poskládané do správného tvaru a ve správném pořadí, končetiny oddělené v ramenou a kyčlích vyrovnané podél trupu, který byl pro změnu položený na stole správným směrem, ne opačně.
Doktor si natáhl latexové rukavice sahající až k loktům, přes operační mundúr přehodil plastovou zástěru, nasadil roušku, brýle... Otočil se ke stolu a ztuhnul. Udělal krok zpět.
Oční víčka mrtvoly se zachvěla a otevřela.

Jackova esence z USB flashky převzala sice několikrát kontrolu nad svým hostitelem, Rhysem, ale teprve na Heliosu na svém kancelářském trůnu si mohla pomyslně zamnout ruce.
Už brzy...
Nejdřív dokonalý mechanický skelet, časem možná klon - vše už je díky Rhysovi ověřené a konečně bude moci převzít vládu nad sebou, nad Pandorou, konečně nesmrtelnost nejen jménem...
Konečně naostro.
To, že se Rhys odmítl nechat vykostit, se ho dotklo. Pořád to mohl vzít řezným kotoučem, ale svolný Rhys se mu zamlouval víc. Nedalo se svítit. Vezme to naostro studenou čepelí, když to jinak nepůjde - nebylo to by poprvé, co šel přes mrtvoly.

"Tak a teď si nabijeme vojáci naostro. Výcvik skončil. Vemte si rudě označené zásobníky s ostrou municí a půjdeme na to. A letíme hned, podíváme se na to, co jsem vás naučil."

"Četa A první, pohyb, do vznášedel."

Letíme.

"Jsme v oblasti Triangulity 1 a pálíme po všem co se pohne. Rozsekejte ty šmejdy."

"Cože, že tam vidíte i naše uniformy?"

"Sem říkal, že je to ostrej boj. Palte dál!"

"Vítězství musí být zbroceno krví."

Kontrolní důstojník se z hrůzou probouzí. Zatraceně, už se nebudu na žádný starý válečný film před spaním dívat. Naostro, do vlastních a dnes... Taková pitomost.

Kolik uplynulo času? Týden? Měsíc? Rok?
Netušil. Ze začátku ho zfetovali. Byl spoutaný do doby než mu vypěstovali závislost.

Pak ho poprvé přivedli do arény. Měl bojovat proti jiným kožoměncům. Zbytky příčetnosti ho nutily odmítnout. Ale vítěz měl získat drogu. Jiří úplně cítil úlevu, kterou mu přinese.

Toho dne poprvé vyhrál.

Dnes však bylo všechno jinak. První krev se dávno vsákla do koberce. Signal oznamující konec boje však nezazněl.
Jiří hned pochopil. Nic jiného než smrt jim stačit nebude.
Byla to pro něj příliš vysoká cena za drogu.
Byla to cena, kterou musí zaplatit.
Nechce! Musí však zabít, aby přežil.

Hagrid vstal před svítáním. Rychle se oblékl a napil čaje. Do košíku naskládal něco k snídani a několik láhví máslového ležáku. Hůlku zamaskovanou v růžovém deštníku nechal tentokrát doma.
Zastavil se v kůlně, aby vzal všechno potřebné, a vyrazil svažitou loukou vzhůru do kopce. Nahoře se zastavil a rozhlédl. Pod ním se válely cáry mlhy, obloha se už chystala přivítat slunce, stejně jako ptáci v blízkém lese.
Palcem vyzkoušel ostří kosy. Jen tak pro jistotu. Nabrousil ji už včera večer.
Rozkročil se a zeširoka rozmáchl. Čerstvě zkosená tráva zavoněla.
„Táta měl recht. Na někerý věci kouzla nejsou to pravý vořechový.“

Mexické dobrodružství zvolna končí. Včera jsem dolaďovala chybějící nákupy – většinu jsem sice zvládla v Teotihuacánu (je příjemné, když čumíte na majestátní pyramidy a do toho vám prodejci za směšné peníze nabízejí hromady zajímavých věcí), ale ještě mi něco chybělo. Super barevné deky (mám doma zatím jen tři), neméně barevné kabelky, tequilu (těch sedm litrů od minula už se pochopitelně vypařilo) a v neposlední řadě pálivé omáčky. Ty tu prostě umí. Je to ostrá země s ostrými lidmi a ostrým jídlem. Takže se mnou domů jede celé barevné spektrum pálivek.

A nezbývá než říct – hasta la vista, México. Já se vrátím!

Bilbo sa snažil nebyť úchylný a nečumieť na telá vypracované večnou lopotou so skalami a tak, ale...
Slnko svietilo, svaly pod iba zdanlivo drsnou kžoou len tak ihrali. Vlnili sa ako hladina jazera, keď do nej so smiechom skočili a - Biblo sťažka prehltol - ich kontúry zvýranzili ešte aj kapky vody.

"Bilbo, poď," volali ho následníci trónu s holými zadkami. Bilbo pocítil, ako sa mu krv nahrnula do líc.
"Nie, ja... som naostro!"
"Veď aj ja," odvetil Gandalf. Bezstarostne hodil svoju róbu Bilbovi cez hlavu, a než sa z nej Bilbo vymotal, bol našťatsie hlboko vo vode.

Napokon sa ale osmelil.

Kvůli tomuhle jsme utíkali? Opustili rodiny a riskovali životy?
Zpočátku plni odhodlání a nadšení trávíme den za dnem jen pitomou buzerací a šprtáním krkolomných slovíček a nepochopitelných frází.
Jako kdybychom nikdy před tím nenosili uniformu.
Jako kdybychom nikdy před tím nedrželi knipl v ruce.
Každý den, kdy se rozezní sirény, čekáme, že dneska konečně… a zase nic.
Jen čekáme a hledíme na nebe. Někdo smutně, někdo se vztekem
Zatímco Angláni se vracejí s vystřílenými zásobníky, nás nechají jen kroužit kolem letiště a střílet do cvičných terčů.
Dostáváme rozkaz ke startu. Do skutečného boje. Dnes to konečně bude proti frickům doopravdy!

Sandra reminisced on her training. How at first, she played with the others with wooden sticks. The bruises she received and then the bruises she gave were purple and blue.

Then they put blunted swords into their hands and taught them how to attack and how to protect themselves. It was fun and a bit more than just sibling-like rivalry than drove her.

Now it was a game of life and death - one wrong move meant, at best, a mistake, at worst it could cost her a limb or more. And at eighteen, she already had scars to prove it.

Nobunaga byl hrdý syn nepříliš hrdého otce. Nobunaga byl hrdým bratrem velmi hrdých bratrů. Nobunaga byl hrdý válečník. Jeho ostré ha páralo těla nepřátel a cuka se svou krásou brzy vyrovnala té, kterou nosil Nobunagův daimjó.
Nobunagova katana sjednotila provincii Owari, její ostří tančilo před chrámem u Okehazany, na její břit přísahal Tokugawa věčné spojenectví.
Z Nobunagy se stal velký sjednotitel. Syn nikoho odnikud mohl cuka ozdobit jako šógun.
Přesto však katana neukončila život velkého samuraje. Zapálil obklíčený chrám. V bílé říze a s haiku na rtech nalehl na svůj wakizaši. Jeho tělo i meče pohltily plameny. Nestal se trofejí.