Queenie, Jacob, Mlok a Tina spolu tráví Vánoce.
Přístupnost: bez omezení.
Varování: jedna rasistická nadávka
Nejsem vlastníkem žádné z těchto postav a tato fanfikce neslouží k mému obohacení.
Milý Krákale,
Byl krásný slunečný zářijový den a Potterovi se chystali na londýnské nádraží King’s Cross. Albus Severus se chystal do sedmého ročníku. Dost ho překvapilo, že teď už sovy nenosí poštu, ale všechno se posílá přes magi-mail. Prý to nebude moc nápadné. Albusův starší bratr James Sirius už pracuje na ministerstvu, takže na nádraží šli s rodiči jen Albus a jeho sestra Lily. Poté, co se nenápadně dostali mezi nástupištěm č. 9 a č. 10 skrz přepážku na nástupiště 9 a ¾, nastoupili Albus s Lily do Bradavického expresu.
Jednoho dne, při svých výpravách našel dračí vejce. A protože vypadalo spíš ztraceně, než, že se jeho máma vrátí, ujal se jej.
Po několika dnech zaslechl ze svého kufru zvuky praskání skořápky, načež rychle vydal pozoroval ono vylíhnutí.
Avšak, když se k vajíčku dostal, musel zasmát. Malý dráček totiž měl venku nohy, ale hlavu a tělo ve skořápce.
„Ach prcku... Já ti pomůžu...” Nepomohl. Tvor zpanikařil a rozeběhl střemhlav pryč. Newtovi nezbývalo nic jiného, než dráče následovat a zavést tak hon na vejce. Ostatní tvorové to zmateně pozorovali.
Najednou se ozval naráz a křupnutí. Prcek vylezl ze skořápky celý.
„Rawr-”
Rána.
Ticho.
V peřince z popela se něco docela zlehka pohne. Rozvířené šedé šupinky odkrývají první váhavé pohyby.
Pod popelem se zatřpytí korálkové oko. Omámeně zamžourá na svět.
Ozve se nespokojené pšíknutí.
Protažení hlavičky rámuje korunka z prachu a popela.
Rázně se otřepe. Hrdě (a vrávoravě) se postaví. Majestátnost obrazu naruší další pšíknutí.
Je zpátky.
Důrazné protažení. Bystré oči se rychle rozhlédnou.
Tlapky začnou energicky hrabat v popelu. Za chvíli spokojeně sevřou zlatý knoflík.
Hrabák se šťastně usadí v popelu ze spáleného saka.
„Musel jsem to spálit kvůli tomu jedu,“ povzdechne si Mlok.
Vyčítavý pohled.
„Ano. Příště ti ho odstřihnu.“
Mlok musel určitě hodně zvažovat, kam umístí svoje zvířata, když začínal. Tady je menší pohled na onu událost.
Vždycky se rád staral o kouzelné tvory, přitahovali ho, už od dětství. Nehodlal na tom nic měnit ani po vyloučení z Bradavic. Nemohl žít život, kdy bude pracovat a vracet se domů otrávený. Neuspokojovala ho představa nalajnovaného života, s tím se nedokázal smířit. Cenil si své svobody a snil o kariéře magizoologa.
Pronajmout si sídlo někde na samotě? Nereálné. Spousta tvorů potřebuje otevřený prostor, nehledě na rozdílné životní podmínky. Nemůžu sníh milujícího tvora umístit do pouště. No tak, Mloku, mysli. Chce to něco snadného…
Pohled mu padl na kufr.
No jasně.
Dostal nápad a hodlal do něj skočit… po hlavě.
Nápad mi v hlavě rezonoval od chvíle, kdy jsem viděla dnešní zadání a chtěl být napsaný :-)
Mlok se fascinovaně díval na podivné stvoření značně podobné obrovské mořské řase.
„Je to zlatíčko,“ řekla pyšně čarodějka, „vůbec se ode mě nehne! Byla jsem na dovolené na takovém rozkošném mudlovském ostrově, hned jsem samozřejmě poznala, že to není obyčejná řasa. Tam by z ní udělali salát,“ zavrtěla hlavou a něžně oslizlé stvoření pohladila.
Mlok se posadil k tvorovi a zkoumavě si ho prohlížel.
„Přestala vám nedávno jíst, že ano?“ pokýval hlavou.
„Ano! Chudinka už dva týdny nežere,“ čarodějčin hlas se zachvěl.
„Jistěže... Nechává si místo,“ usmál se Mlok.
„Na co?“
„No... Na vás,“ rozpačitě se podrbal hůlkou ve vlasech.
Thésea udeřil při vstupu do Mlokova "domu" do nosu děsivý zápach. Bylo normální, že obydlí bylo prosyceno nejrůznějšími pachy všemožných a nemožných tvorů i (jak by řekla většina lidí) netvorů. Tento zápach však byl nový a ... strašný.
"Mloku?"
"Tady!" ozvalo se zpoza závěsu. Théseus tam našel nejen Mloka, ale také původce zápachu - středně malé černé zvíře s dlouhým ocasem a bílými pruhy na hřbetě.
"Co to je?"
"Nový tvor, mám ho od jednoho cestovatele. Pochází z Ameriky. Vidíš ty pruhy na hřbetě? Z chlupů lze uplést zesvětlovací závěsy a také z něj lze..."
"Mloku, tohle je skunk."
"Ne, není!"
"Mloku..."
Mlok seděl u potoka a studoval mapu. Do Bělověžského pralesa se vypravil na zmapování života prastarých treantů. Zatím ale zahlédl pouze všudypřítomné větvíky a stopy lešijů. Podle zápisků nedaleko potok ústil do mokřadu. Bažina by v noci mohla treanta lákat, pomyslel si Mlok.
Náhle si uvědomil, že hlasy lesa se změnily. Přibyl hlubší a pravidelný tón. Čaroděj vzhlédl od mapy. Nic podezřelého v dohledu, jen stromy a potok. Skrývá se něco pod vodou? Na hladině zahlédl nový odlesk. V odrazu vysokého smrku žhnul pár modrozelených světel. Mlok zamrkal, aby se ujistil že vidí správně. Smrk se pohnul. Treant našel jeho.
"Máte konkrétní představu?"
Mlok si rozpačitě odkašlal.
"Víte, já vlastně vůbec... Jak takový výběr obvykle probíhá?"
"Přesně takhle," srdečně se rozesmála. "Velikost víte?"
"Je trochu menší než já..."
Pod pultíkem cosi cinklo.
"Velikost prstenu."
"Aha. Taková... Jakou průměrně mají lidské ženy velikost?"
Pod stolem seděl hrabák.
"Můžeme ho případně upravit," řekla chlácholivě.
Hrabák držel hodinkový řetízek.
"Bude to vše?"
Upřený pohled zpod stolu.
To zvíře se odsud nehne.
"Vlastně... Podívejme, máte pod stolem řetízek..." rychle ho vyškubl z paciček.
Chvějící se čumáček.
"Víte co, koupím ho taky," vzdal se.
Jen zadoufal, že jí nebude muset navléct prsten i s hrabákem.
Tina a Mlok spolu nakonec zůstali, ale začátky musely být krušné…
„Mloku? Jsi tady?“
Sice řekla, že nemá čas, ale schůzka bystrozorů byla nakonec přesunuta. Teď stála nad středně velkým kufříkem a zkoušela na něj klepat.
Vyjekla, když se otevřel, objevily se malé schůdky. Po Scamanderovi ani památka. Jsem vážně hloupá. Měla bych utíkat. Je těmi zvířaty úplně posedlý a já netuším, co na mě vyskočí uvnitř.
Zkusila znovu zavolat, bez úspěchu. Brodila se podivnou mlhou, když podklouzla. „Co to?" Něco rvalo přezku. Další potvůrka pracičkami zkusila ukořistit knoflík. Jen ona a šest zvědavých očí, trojice hrabáků. A pak postupně vylétli do vzduchu a zmizeli na jiné místo. Mlok právě dorazil.
Je to roztomilý zvířátko, ale ne pro člověka, co pořád někde schovává hrstku drobných :-D
