DMD č. 26. pro 26. 4. 2019. Téma: Mezi šesti očima

Kobova tvář postrádala mimiku, hýbaly se v ní jen oči. Mluvil málokdy; zatímco vstřebával Redfordovy instrukce, vystačil si s přikyvováním. Musí Jacka neustále hlídat, bylo mu vysvětleno. Ale nenápadně, aby se přehnaná starostlivost nakonec neobrátila proti nim.
Privilegovaným se Jack stal snadno: rychle pochopil, že Redforda nepotěší odporem, ale svou přízní. Nebylo to ani těžké – uvyknout drobným pozornostem a pozorným něžnostem dovedl hned. Zvlášť když byl Redford tak pohledný a Jack prostě chtěl podlehnout pohlednému autokratovi.
O tomhle všem směli vědět jen oni dva a Koba.
A Kobu to nijak nepobuřovalo. A kdyby ano, tak jeho tvář beztak postrádala mimiku.

Když mu Pešek ten úkol zadával, ani jeden z nich neměl ponětí, že Tereza poslouchá.
Protože něčím podobným prošla před pár týdny, hned věděla, která bije.
Ovšem pokusit se okrást zrovna Hermanna, to Jindrovi tedy nezáviděla.
Ostatně, vykopávat mrtvolu z hrobu na šibeničním vrchu taky nebyla zrovna příjemná představa.
Když se tam večer vypravil, zdaleka nebyl připravený na to, co najde.
Na šibenici visela dvě těla.
Ptáci jim ještě nevyklovali oči, a tak měl Jindra celou dobu nepříjemný pocit, že jej sledují.
Ve skutečnosti nad ním však bděl jenom pár hnědých očí, které se za něj cítily tak trochu zodpovědné...

“Však už se nestrachuj,” objal ji, jak nejpevněji dokázal. “Víš, že když bude potřeba, prostě zjednám pořádek.”
Dům byl výjimečně tichý. Kromě několika uvyklých zvuků se zdálo, jako by na světě byl jen jejich pokoj a zářivě jasné hvězdy na indigové obloze za oknem. Bílomodrá houpavá harmonie.
“Já vím. Jen jsem... jsem ráda, že jsme si to mohli říct takhle mezi čtyřma očima,” setřela poslední slzy.
“Mezi šesti očima,” poznamenal.
“Cože? Ne ne, Zvíře spí, podívej.”
Zasmáli se oba.
“To vidím. A slyším. Ale říkala jsi, že touhle dobou už má drobek očička spolehlivě vytvořený.”
Rozplakala se znovu. S úsměvem.

„Honzíku! Co tady děláš? Přijdeš pozdě do školy. Proč brečíš?“
Maminka našla uplakaného chlapečka sedět na posteli. Sehnula se k němu a začala mu utírat slzičky
„Já nechci do školy!“ vykřikl chlapec.
„Proč prosím tě?“
„Ostatní děti se mi smějí. Smějí se tomu, jak vypadám.“
Mamince přelétl náznak rozhořčení po tváři, ale potom mu začala jemně domlouvat: „Každý v dnešní bláznivé době nějak vypadá, nic si z nich nedělej. Tak má naše rodina tři oči, co má být. Někteří tvoji spolužáci zase mají čtyři ruce nebo klepítka místo prstů. Prostě si jich nevšímej. Nebo jim v nejhorším šlápni na chapadla.“

uživatel facebooku1: zdar
uživatel facebooku2: nazdar. jak je? *řehtající se smajlík*
uživatel facebooku1: ale znáš to *řehtající se smajlík*
uživatel facebooku1: představ si, že sem se bavil s Petrou z ústavu o ponožkách a vyskočila na mě reklama na ponožky!
uživatel facebooku2: to ještě nic není, já jsem si ve sprše zpíval wonderwall a youtůbko mi ho doporučilo! šílený!
uživatel facebooku1: *gif řvoucí postavy*
uživatel facebooku1: takhle mezi čtyřma očima (teda rukama *řehtající se smajlík*), myslim si, člověče že nás sledujou
Mark Zuckerberg se připojil do konverzace
Mark Zuckerberg: Taky mám oči. Ale rozhodně nikoho nesleduju.
Mark Zuckerberg opustil konverzaci

Slunce pálilo a na tvářích přítomných perlil pot.
Nástroje zazněly obrovskou plání nepřeslechnutelně
Tři mladíci si vyměnili pohled. Jejich tváře, stejně zpocené jako ostatní, byly trochu moc bledé.
Táhlý tón ještě nestihl doznít a zástup klesl na kolena.
Najednou na ty tři, co zůstali stát, bylo až příliš dobře vidět.
Jejich oči se znovu setkaly a jejich záda se ještě o kousek víc napřímila.
Pak se jich chopily stráže a odvlekly je před krále.
Poslední možnost, poslední pohled, poslední zkousnutí rtů a zavrtění tří hlav.
Trestem bude rozpálená pec.
Když do ní král nahlédl, dívalo se na něj očí osm.

"Lorde Edwarde, potrebuji si s vami promluvit. Jde o rozmluvu prisne duvernou."
“Ale jiste, Lorde Davide, promluvime si mezi sesti ocima zde v budoaru.”

Oba Lordi si nasadi monokl.

"Lorde Edwarde, co rikate na tyto dagerotypie Lady Alice? Vskutku rozkosny kousek, nemyslite?"
"Zajiste, Lorde Davide, kompozici se neda nic vytknout. Snad jen jeji vyraz, zda se mi ponekud strojeny."

Vzdaleny hlas:
"Vase Lordstva, je prostreno k veceri!"

"Prosim, Lorde Edwarde, az po Vas."
"Az po Vas, drahy Lorde Davide."

Jejich Lordstva odlozi monokly.

Eda s Davidkem utikaji do kuchyne. V loznici po nich zustaly jen dve stare poskrabane brylove cocky.

Harryho nikdy nepřestalo udivovat, jak snadno dokázali Neville a Snape spolupracovat.

Po celou dobu studia Snape Nevilla bezostyšně šikanoval. Ale v sedmém ročníku, kdy Bradavice ovládli Smrtijedi, Neville stanul včele studentského odboje místo Harryho, který pátral po viteálech. Tehdy si mladý Longbottom získal Snapeovo uznání. Ostatně Snape na pozici ředitele musel mnohé akce mladých bojovníků krýt před Smrtijedskými učiteli. Vždyť je s podivem, že v té době nezahynul žádný ze studentů.

Právě teď svorně seděli u Potterových v knihovně, popíjeli Ohnivou whisky a řešili, jak dostat samčí bylinu do Anglie.
„Měli bychom využít mnoholičný lektar,“ navrhoval Harry. Pak kytku propašujeme.“

Zkratka je dovedla přímo k vědecké stanici. Začínalo svítat, když byla zásilka úspěšně předávána, v oboustranné naději, že je kompletní.
Zpečetili předání vlažným čajem, povinně se obdivujíce generátoru.
„Ještě máme pravý čaj – pro zvláštní případy.“
Ze tří hrníčků se kouřilo.
Asi se jednalo o zvláštní případ.
„Poštu vezmu cestou zpátky,“ dopila Rezka. „Teď mám jinou zásilku.“
Její společník jí dělal starosti. Když vbíhali do Gerasdanu, zase se začal motat. Čím dříve dorazí do Chrámu, tím lépe.
Necelé dva dny cesty, při troše štěstí jeden. Nahoru do kopců, kolem jednoho, druhého, třetího jezírka, stále dál.
Než dorazili k šestému, přišla krize.

Mělo to původně být dvojrande. Honza a jeho přítelkyně Eva to domluvili jako příležitost pro seznámení mne a jedné Eviny kamarádky. Jenže až v restauraci Eva dostala zprávu, že kamarádka nakonec nemůže.

Cestou domů mi jdou hlavou různé myšlenky.

Vlastně jsem docela rád, že jsme se sešli nakonec jen ve třech. Máme mezi sebou pěknou dynamiku. Ať už je téma jakékoliv, dovedeme si s ním pohrát.

A být sám se sebou je taky dobře strávený čas. Najít sebe sama mi teď připadá jako dobrý krok v životě. Udělat si na sebe čas. Třeba výletem.

A ono je hezky.

Ráno vyrazím :)