DMD Bonus č. 7 pro 28. 4. 2019.

Jaké asi touhy se honily hlavou nešťastného skladatele, když kráčel po stejné cestě jako nyní mladí poutníci? Jaké myšlenky asi trápily jeho trýzněnou hlavu?
Pomni, poutníče, že prach jsi a v prach se obrátíš…
Veveruška snila o světle svíčky, která snad svítila Rybovi na notový papír, když komponoval svá díla. Křížek na okraji pole její sny na okamžik obrátil k věcem posledním. Duše snílka však brzy ulétla k nebesům.

Patnáctá hodina denní zastihuje Jaroslava L., Marka P. a Vraspíra mimo správcův kabinet. Marek se necítí úplně bezpečně, ale Jaroslav s Vraspírem kráčejí jistě. Staršímu z obou kantorů se neováží ublížit žádný z obyvatel sbírek a muže v kápi nechávají na pokoji už z principu.
Nedotknutelnost však mužům nezaručuje stoprocentní bezpečnost. Pravda, nikdo se je nepokusí vyhodit z okna, ale jen bláhový snílek uvěří tomu, že se jistý nejmenovaný poltergeist bude chovat slušně. Ostatně právě poletuje kolem nich a zpívá si. Hrozně falešně.

„Já sním o Vánocích bílých… Vánočním stromku zářícím...“

Je pondělí Svatého týdne a ve čtvrtek začínají Velikonoce.

Drahá Dezinvektilo,

když občas pozoruji Tvou pacientku, nemohu se zbavit podezření, že zapomínáš na jednu podstatnou záležitost. Že totiž nejsi jediná, kdo jí radí, kdo se ji snaží vést k určitému cíli. K cíli přesně opačnému, než chceme my.
Navíc, a to je velmi k vzteku, nikdy neuslyšíš, co přesně ten strážný anděl Tvé pacientce povídá.

Tvůj milující strýc Zmarchrob.

P. S. Předevčírem mě nečekaně znovu předvolala inspekce. Mimo jiné se vyptávali na obsah naší korespondence. Asi se teď cítíš náramně sebevědomě, ale na Tvém místě bych si dal velmi dobrý pozor. Vzpomínáš, co jsem Ti před několika dny psal?