Krutá budoucnost?

Přijde doba, kdy lidé budou jen sedět doma u komunikačních zařízení. Mezi sebou budou obcovati jen takto na dálku. Práci za ně budou obstarávat roboti a umělá inteligence.

Děti se budou plodit jen ve zkumavkách a rodit v umělých líhních. Život se kompletně přestěhuje do virtuálního prostoru. Po zemském povrchu budou kmitat jen ti roboti. A tito převezmou i veškerou edukaci lidí, budou jim gumovat mozky a přizpůsobovat si lidskou populaci k obrazu svému.

A toto vše bude mířit k tomu, že jednoho krásného dne se některý uměle inteligentní tvor zeptá:

" K čemu na té zeměkouli ty lidičky vlastně máme?"

Pátý den po Kolapsu.
Všude neskutečný zmatek. Doprava zkolabovala, auta nefungují, nelze se nikam dovolat. Lidem dochází jídlo, zásoby si nikdo nedělal. Začíná se rabovat. Zabezpečení čehokoliv v podstatě neexistuje…
Stále nevíme, co se stalo, je velmi těžké získat jakékoliv zprávy.
…
Dvacátý den po Kolapsu.
Ulice se koupou v krvi. Stále nefunguje nic, lidé šílí.
Někdo začal tisknout jakési noviny – je to pár stránek papíru, svázaných k sobě. Prý je Kolaps globální. Pravděpodobně nějaký odboj.
…
Osmdesátý den po Kolapsu.
Skoro nikdo nepřežil.
Několik nás založilo základnu mimo civilizaci, snažíme se ustanovit nějaký řád.
Má to ale bez internetu vlastně smysl?

Input: Mankind

Following Attributes Found:
Intelligence [Values 1-10; 1=Low]: 6,3
Toughness [Values 1-10; 1=Low]: 2,0
Development [Values 1-10; 1=Low]: 1,9
Conscience [Values 1-10; 1=Low]: 1,0
Perspective [P=Positive; N=Negative]: N/A

Command: Stop/Abort

Input: Mankind_Origin

Following Attributes Found:
Official: Basic_Evolution [Input Value For Definition]
Likely: Basic_Evolution [Input Value For Definition]
Desired: Basic_Evolution [Input Value For Definition]
Alternative: God [Input Value For Definition]

Input: God

Warning! You Do Not Have Access To See The Input Of [God]

Authorized Input: God

Error_000001 [Dangerous Information Leak] Terminating Soon!

!!! Please Stay Away From The Device !!!

Termination In 10...
9...
8...
7...
6...

For more information seek out the nearest naval office.

Moucha i kobylka,
mají pěkná křidýlka, křidýlka.
Na to aby běhal pavouček maličký,
postačí mu čtyři nožičky, nožičky.
Jen pojď ke mně malý šnečku,
ukaž se, co uděláš bez domečku, bez domečku.
Na kolik centimetrů do dálky
se dají natáhnout žížalky, žížalky?
Jak dlouho rybičky vydrží na vzduchu
a obejde se to bez puchu, bez puchu?
Když se žabka nafoukne, tak se nepotopí.
kdo to nevyzkoušel, nepochopí, nepochopí.
Myšička v kyblíčku pěkně plave,
dálkové plavání je zdravé, zdravé.
Ve váze čerstvě nařezaná kočička,
Ještě se jí pohupuje pacička, pacička.
Zvídavé děťátko, radost sama,
jen jestli se maminka dožije rána, rána.

V době, kdy ze sociálních nůžek zbylo něco jako sociální pravítko (nebo spíš gilotina pro spodních 98,6 % lidí), začaly vyplouvat na povrch jisté zásadní problémy.
Jedním z těch nejpalčivějších byl stav pláží. Vlny vyloženě rušily a výška hladiny se neustále měnila, což bylo skutečně nepohodlné.
Byl proto vypracován plán, který všem, na kterých záleželo, připadal jako skvělý nápad. Zahrnoval něco, čemu kdosi v bílém plášti říkal gravitační prak.
Po pár týdnech příprav byly vystřeleny rakety.
Jenomže...
Měsíc, místo aby nás opustil, začal kolem Země rotoval tak rychle, že následné tsunami spláchly veškerou pobřežní hypercivilizaci.
Vybuchly sopky.
A spadl internet.

Bála se vycházet z bytu, venku probíhaly nepokoje. Za zabedněnými okny, skrytá v temnotě, čekala na změnu, která nepřicházela. Vzpomínala na dobu, kdy ještě fungovala elektřina. Na internet. I na ten pitomý toaletní papír.

Když jí došly poslední zbytky jídla, musela svůj úkryt opustit. V ruce svírala velký nůž, aby měla alespoň nějakou zbraň.

Venku bylo prázdno.
Tedy až na mrtvé. Nikdo už je neuklízel.
A ticho.
Překvapivé ticho.

Kde jsou všichni? Nemohla být jediný imunní člověk, tomu nevěřila. Ale procházela celé město a nacházela jen zmar.

Najednou uslyšela ránu. Otočila se a proti ní… pes.

Natáhla k němu ruku.

Ministryně vnitra a všech ostatních věcí se obrátila na premiérku.
„Tak už i Ústecký a Moravskoslezský kraj můžeme odepsat. Tamní borce zabilo splynutí uší…“
„Kdo zbývá?“
„Praha a Středočeský kraj, konkrétně Budeč se drží…“
„Jakou máme sekyru v pokladně?“
„Dubnový výpadek zalátují Jihočeši a Brňáci, jako obvykle. Ale chtěli jsme ten pomník věncoviru, co nás dostal k moci.“
„Nebude levný, zvláště když ho chceme od Kaplického…“
„Kterýho ještě musíme vzkřísit, nezapomeň, Ká!“
„Výborně, Nifredil, tím odrovnáme Budeč! Téma Vzkříšení Kaplického!“
„A Prahu?“
„Tu vycukáme na závěr, vejtahy! Nasadím na ně smrtící rurálno, ještě vymyslím. Teď dej něco lehkého, třeba sušenku!“

It's the tiny things that are gonna kill you. It wasn't the bright flash, or the deafening boom. It wasn't the searing heat that would have vapourised your flesh right off the bones, which would have disintegrated a second later. It wasn't the shockwave that turned houses to rubble, sent trees and cars flying.
It wasn't the burst of gamma radiation either. It's the dust that'll slowly kill you, tiny irradiated specks that'll turn your organs into liquid, but not before your skin starts looking like that of a zombie, you hair falls off. And there's nothing you can do.

Rozvalený v křesle se sklenkou skotské, Hugo si užíval středeční večer v roli slaměného vdovce. Ale něco tomu přeci chybělo. Zasedl k počítači a jal se navštívit onu webovou stránku, kam čas od času zavítá většína osamělých jedinců, když na ně přijdou pudy živočišné. Kliknul na sekci obsahující nejnovější videa. Hned první video na řadě vypadalo v náhledu lákavě. Po rozkliknutí se dostavil menší šok. Při odhalování herečka odhalila i tetování - široký nápis PEPSI takřka přes celá bedra.
Překlikl na další video. Logo automobilky Škoda přes břicho. Klik. "Ryanair" na obou stehnech. Klik. Klik. Klik.
"Tak na tohle Adblock nezabere..."