Morgavsa a Morgana

Okolo lesa pole lán,
hoj, do lesa míří Merlin sám,
pro radu k moudré Morgavse jde si,
v Sherwoodském lese co bydlí si,
v malé chaloupce.

Před chaloupkou padlý kmen překročí,
uvnitř se moudrá Morgavsa otočí.
"Vítej tu, vítej Merline,
víš snad něco, co já ne?"
"Naopak, Morgavso, jdu za tebou,
abys mi podala věštbu pravou,
o naší Anglii."

Morgavsa v oheň pohlédla,
v budoucnost vbrzku nahlédla.
Věštbu tu velikou vyslovila,
o Morganě, Artušovi promluvila,
ve své světničce.

Merlin odešel na ta slova,
zanedlouho však vrátil se znova,
přišel po cestě od vesnice
donesl s sebou do světnice
malou Morganku.

"Tak Morganko, dnes si procvičíme přeměnu v obratlovce," řekla jednou Morgavsa.

Morganka se soustředila, pak vyslovila zaklínadlo: "Saryplaptoboj" a přeměnila se v krkavce.

"Jak vypadám," zeptala se.

"Ujde to. Až na ty nohy," řekla Morgavsa.

"Takhle vypadám jak blbec. V cizích botách. Morgančiných. Chachá," chechtal se Krákal.

"Přestaň, Krákale," řekla Morganka.

"Co to? Dělá se bouřka," řekla Morgavsa, "Morganko, přeměň se zpět!"

"Obojptplarysa," řekla Morganka zaklínadlo a byla zase normální.

(NAJEDNOU ZAHŘMĚLO, BLESK SE TREFIL ROVNOU DO KRÁKALA, SPÁLIL HO A OPADALO MU PEŘÍ)

"Chachá. Růžový Krákale," řekla Morganka, "jak praví přísloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp,"

Pegas s čarodějkami přistál v Egyptě, koukal po obloze, nikde žádný mrak na snězení, tak se otočil na čarodějky a řekl: "Víte, že se živím mraky a tady není žádný mrak. Chvíli to vydržím, ale budu se muset s vámi později rozloučit."

"Tak budeš držet... půst, který jsem nazval "mrakopůst". Hahahaha," smál se Krákal.

"Nechtěls říct dieta, že ne?!" zeptal se naštvaně Pegas.

"Ale kdepak, co tě to napadá," řekl Krákal.

"To se nedá nic dělat," zamyslela se Morgavsa,"hladem tě mučit nebudeme, ale budeme si muset najít nějaký jiný odvoz."

"Nebo necháme Krákala zase spolknout kořínek Pomyšlenky," řekla Morganka.

Všichni byli vousatí, v ruce zrcátka, a podle Morganky byli oblečení do prostěradel.

"Ženské, nepřekážejte tu, my musíme prozkoumat tu Gorgonu."

"Tady není žádná Gorgona," řekla jim Morganka.

"My jsme filosofové, a nenecháme si poroučet od malé holky," odsekli jí vousáči, až na toho nejstaršího, který se na ni usmál.

"Můžete mi laskavě prozradit vaše jména," zeptala se Morgavsa.

"To vás nemusí zajímat," odpověděli filosofové, až na toho jednoho, který se uklonil a představil. "Já jsem Pythagoras, a tihle ostatní si myslí, že mají patent na rozum".

"Proč jako?" zeptala se Morganka.

"Protože jim teče mlíko po bradě," utrousil Krákal.

"UŽ TO MÁM!" zvolala Morgavsa, "faraon Chufu nám všem čtyřem čarodějkám ukradl kočky, aby spojil Džediho duši a oživil svou armádu zasypanou pískem. TEN DAREBÁK! Až ho dostanu, tak se má na co těšit,"

"Velká moc zatemňuje lidem mysl, samas to říkala, Morgavso," odpověděl Krákal. "To je tím, že Chufu moudrého muže Džediho přemluvil, aby ho a jeho armádu udělal nesmrtelnými," dodal.

"Schůzka triceps udělala singular jantarem," řekla Zapomuka Afázie.

"Dej si lék, Afázie," odpověděla Morgavsa.

"Vím, kde je faraon Chufu ukrytý a všechno řídí," řekla Afázie, když se napila. "Na jeho zámku Matakčokmesakčok."

"Tak tam jděme," řekla vzrušeně Morganka.

Běželi k nim ustrašení Řekové a křičeli: "Utečte, je tu Gorgona. POZOR!!!".

"Co je to Gorgona, teto?" zeptala se Morganka.

"Příšera, která má místo vlasů hady, na těle šupiny a jiné podobné věci. Gorgony jsou dcery mořského boha Forkýna. Jmenují se Sthenó, Euryalé a Medúsa. Každý, kdo se jim podívá do očí, zkamení," odpověděla Morgavsa, "jdu se na ty Gorgony podívat."

"Ale vždyť zkameníš!" řekla Morganka.

"Přece bys nevěřila řeckým blábolům," odpověděla Morgavsa.

***

"Tak co?" zeptala se Morganka.

"Je to jen trilobit, zkamenělá mrtvá schránka dávno vyhynulého živočicha," odpověděla Morgavsa, "přece bys nevěřila řeckým blábolům."

"Třeba jo," smál se Krákal.

Když Morgavsa s Morgankou dopily čaj, rozhodla se Morgavsa zasvětit Morganku do umění věštění z čajových lístků.

"Nejdřív musíš pročistit svou mysl, Morganko, a až pak se podívej do čajových lístků. Jenom takhle lze z obrazu vyčíst budoucnost."

Morganka zavřela oči, chvilku se soustředila a pak pohlédla do prázdného šálku.

"Co tam vidíš, Morganko?"

"Nevím. Vypadá to jako Krákal, ale je strašně rozčepýřený."

Netrvalo dlouho a rozčepýřený Krákal se opravdu objevil. Nebyl sám, za ním se hnalo celé hejno vran.

"Můžete jim laskavě vysvětlit, že nejsem ani vrána, ani havran, a už vůbec ne ženich! To tu nikdo nepozná krkavce?"

K Morgavse třepotavě přiletěl motýl s polámanými křídly a sedl si jí na prst.

"Mordydy, jakpak se ti to stalo?" řekla Morgavsa.

"A co je vůbec zač?" zeptala se Morganka.

"Lepidoptera magiaeum," ozval se tenký hlásek.

Morganka vykulila oči.

"To je kouzelný magimotýl, Morganko. Pro čarodějky je užitečný, ze zbytku jeho kukel se dá připravit posilující lektvar. Myslím, že ta polámaná křídla spravíme rychle."

***

"Tak tady je ta kukla, ze které jsem se vylíhnul," poděkoval jim motýl.

"V životě jsem neviděl mluvícího motýla," brblal Krákal.

"A já zase mluvího havrana," odpověděl mu motýl, ale než se Krákal stačil rozčílit, odletěl.

"Morgavso, odcházím do Avalonu a chtěl bych, aby už mě nic nerušilo. Mám právo být zapomenut. Musím proto provést kouzlo zapomnění," řekl Merlin.

"My zase pojedeme do Egypta najít naši kočku Mikeš," řekla na to Morgavsa.

(ZA KŘOVÍM)
"Do Egypta?" řekla překvapeně Morganka, "ale to musíme přes moře do Francie, pak přes celou kontinentální Evropu a pak přes Středozemní moře a Maltu."

"Jo, pochopilas to správně," odpověděl Krákal, "je to dálka."

Morgavsa odešla a Morganka rychle běžela do chaloupky.

Merlin potom vyslovil kouzlo zapomnění: "Obliviscor me ipsum!" a odešel do Avalonu, legendárního ostrova.

Pak si Morgavsa a Morgana nalily čaj.

Dobrý den,

jmenuji se Krákal, jsem krkavec a býval jsem průvodcem mrtvých.

Dělám společníka čarodějky Morgavsy Jasnozřivé a její učednice Morganky Duchovládné.
Myslím si, že jsem jediný, kdo chce mít klid, protože si ostatní nestěžují a ještě si ze mě dělají legraci, že se nic neděje.

Zatím se toho ale děje hodně, protože pořád někoho zachraňujeme. A ještě k tomu letíme do Egypta najít ztracenou kočku Mikeš (vždycky jsem si myslel, že Mikeš je sameček).
Chtěl bych si užít zbytek důchodu tím, že by se už nic do konce života nestalo. Prostě klid v nějaké chaloupce uprostřed lesa v Anglii.