Morgavsa a Morgana

Morgavsa a Morgana pokračovaly dále tržištěm, až narazili na divadlo se zvláštními kulisami. Morganku zaujal fousatý chlap s blesky, a žena se štítem a kopím. Obě postavy byly připevněné ke kladkám.

"Co to je, teto?" zeptala se Morganka.

"Kulisy s bohem Diem a bohyní Athénou, to znamená, že to je divadlo a zrovna tu hrají hru... Bohové mají poslední slovo," řekla Morgavsa.

"Jak to víš?" zeptal se Krákal.

"Je to tady napsané," odpověděla mu Morgavsa.

"Aha," odpověděl na to Krákal, "takže je to stejná sebranka jako Třasoštěp a jeho divadelní kumpáni z Anglie," řekl Krákal s ne moc velkou radostí.

"Kdy se mnou budeš chodit na bylinky, Oberone," zeptala se ho Morgavsa.

"Až budeš zas malá," odpověděl Oberon, "takhle by si o nás všichni mysleli kdovíco".

(ZA KŘOVÍM MORGANKA ŠMÍRUJE)

"Takže..." řekla Morganka.

"Co 'takže'?" řekl na to Krákal.

"Takže Morgavsa je do Oberona zabouchlá. To je žůžo," odpověděla Morganka.

"Pssssssst," sykl Krákal, "vždyť nás uslyšej".

"Ale, ale. Kdopak nás tu šmíruje?" řekla trochu pobaveně Morgavsa.

"Ehhhh... Šli jsme na bylinky a čirou náhodou jsme vás našli, že jo Krákale," řekla zděšeně Morganka a strčila do Krákala.

"Přesně tak", odpověděl Krákal.

"To je dobře. Proměnila bych vás v žábu".

(POLK!)

Morganka měla oči navrch hlavy a vůbec nevěděla, co všechno tam bylo. Nemohla ty věci znát, protože v Řecku nikdy nebyla. Nejvíc jí zajímal nástroj s píšťalami, na který hrál na pódiu jeden hudebník.

"Teto, co je to tamto s těmi píšťalami?" zeptala se. "Jak to, že hrají, i když se do nich nefouká? To je nějaké kouzlo?"

"Tamten nástroj. To není kouzlo, to jsou řecké vodní varhany," odpověděla Morgavsa. "Nohou se šlapou měchy, na klaviatuře něco rukama zahraješ a píšťaly samy hrají. To je zázrak moderní techniky," odpověděla Morgavsa.

"A co je tamta zelená věc?"

"To jsou olivy, Morganko".

Všichni čekali, až zapadne slunce, a tak Morgavsa začala vařit čaj. Nepoužila k tomu žádné kouzlo, ale kamínky Oxidum silicii, známé pod jménem křemen. S těmito kamínky zná postup k vytvoření ohně každý.

Morganka se zeptala Morgavsy: "Teto, co budeme dělat, než zapadne slunce?"

"Co myslíš?" řekla Morgavsa, která právě dopila svůj šálek a začala si prohlížet čajové lístky. "Teď se snad dozvíme něco víc o budoucnosti," řekla.

"Co vidíš, Morgavso," ptal se netrpělivě Krákal.

"Podívej se sám, Krákale."

"To vypadá jako naše chaloupka. Takže poletíme domů, dámy?" zeptal se Krákal.

"Ty jsi ale brepta, Krákale. Právě naopak," odpověděla Morganka.

Všichni stáli uprostřed kruhu z menhirů a nikdo nevěděl, co se děje.

"Mé levitující kouzlo nefunguje. Tenhle kruh do sebe váže magii z celého okolí," řekla Morgavsa.

"To je průšvih," odpověděla Morganka.

"Já bych to neviděla tak černě, na těch menhirech jsou starodávné runy, pokusím se je rozluštit.

Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec Morgavsa runy rozluštila.

"Takže?" zeptal se Krákal.

"Takže až zapadne slunce, budeme moct pokračovat dál."

"To nechápu," zavrtěl hlavou Krákal.

"Tohle je učebna druidské školy. Všechna kouzla, která se tu v okolí objeví, se tu drží, ale po západu slunce se vymažou. Musíme tu jen počkat."

"Kdy už poletíme domů?" ptal se zase Krákal.

"Až najdeme naši ztracenou kočku Mikeš," odpověděla Morgavsa, "a na tohle se ptáš vždycky, Krákale."

"A NA CO SE MÁM JAKO PTÁT?!!", křičel naštvaně Krákal.

"Pokud vím, tak jsi u mě na odpočinku jako bývalý záhrobní krkavec," připomněla mu Morgavsa.

"No právě. Provázení duší jsem měl až po zobák. Těšil jsem se, že si užiju klidný důchod. Žádní duchové, žádní nemrtví, a tak."

"A co ti vadí, Krákale," zeptala se Morganka. "S duchy ani umrlci jsme se nesetkali, i když by to bylo žúžo!"

"Letíme do Egypta, Morganko," upozornil ji kysele Krákal.

Když jsme letěli nad Středozemním mořem, všimla jsem si u jednoho ostrůvku zvláštního zvířete. Poprosila jsem Morgavsu, aby řekla Pegasovi, ať přistane na pobřeží toho ostrůvku. Přistáli jsme, a já si tak mohla to zvíře prohlédnout. Je světle šedé, vypadá jako delfín, ale místo ocasní ploutve má ploutev ve tvaru nůžek. Na protější stranu jsem ho nakreslila. Kvůli jeho ocasu jsem ho pojmenovala Delfínovec nůžkovitý, a podle tety Morgavsy se to latinsky řekne Pontistes chelaenium, takže to sem píšu také. Všimla jsem si, že se živí chaluhami a rád vypouští pod vodou bubliny. Je hravý, a vůbec nikoho se nebojí.

"Myslím, že bychom mohly dnes přenocovat u jedné mé staré známé," řekla Morgavsa jednou večer, když se chystali k přistání. "Bydlí nedaleko odsud."

"Jaká je to známá?" zeptala se Morganka.

"Je to moje bývalá učitelka, čarodějka Slunovratná."

"To musí být starší než ty, Morgavso," ozval se Krákal. "To si nějak nedovedu představit."

"Na to, že jsi u mě v důchodu, nejsi zrovna nejslušnější, Krákale. Já s tebou mám trpělivost, ale rozhodně ti doporučuji, abys u mistryně Slunovratné raději držel zobák."

Když později večer pily všechny naše čarodějky čaj, nalévala ho mistryně Slunovratná z konvičky nápadně podobné Krákalovi.

Očividně zobák nedržel.

"Měla by sis taky procvičovat kouzlení, Morganko," připomněla jí jednou ráno Morgavsa. Zkus proměnu, ale nejdřív něco menšího, třeba hlemýždě."

Morganka se soustředila, a po chvilce vyslovila zaklínadlo: "Měkroučle!"

Na místě Morganky se objevil hlemýžď.

"Výborně. Teď zpátky, a něco těžšího."

"Člekroumě!" ozvalo se, a Morganka byla zpátky. Chvilku se soustředila, a pak řekla "Saryplaptoboj!"

Přeměnila se ve veverku, ale ouha, měla kuřecí nohy.

"Říkala jsem ti, že si zvíře musíš pečlivě představit a něco se o něm předtím naučit. Musíš mít vždycky jasnou koncepci, Morganko."

"Přesně tak," zachechtal se Krákal. "Tohle žádná koncepce nebyla, to byla antikoncepce. Cha chá!"

Jednoho dne objevil Krákal kořínek Pomyšlenky schopnostné, která způsobí, že každý dostane tu schopnost, na kterou si pomyslí. Krákal kořínek snědl a pomyslel na rychlost. Od té doby to byl Tryskorychlý Superkrákal, zachraňoval lidi v nesnázích a všichni ho měli rádi. Pak Krákal pomyslel na sílu, a stal se navíc ještě supersilákem. Když Morgavsa viděla, jak je Krákal rychlý a silný, rozhodla se toho využít. Takže vypřáhli Pegase a místo něho zapřáhli Krákala. Ten nadšený nebyl, protože si svoje hrdinství představoval jinak.

"Ale zítra už vozík tahat nebudu," řekl naštvaně.

"To nebudeš," odpověděla Morgavsa, "protože Pomyšlenka účinkuje jen jeden den."