DMD Bonus č. 09 pro 30. 4. 2026

Byt byl malý, chladný. 

Díval jsem se na záda muže stojícího u okenice. Tady nemusel být shrbený jako na ulici. Stojíš jako voják, shrb se! bylo první, za co jsme v Protektorátu spílali parašutistům.

Parkety zavrzaly.

„Převlek ale volím já,“ vyfoukla oblak kouře pohublá bledá tvář. Jakoby zločince.

Viděl jsem ji ve střepu skla na lince, který jsme používali při akcích a garderobování jako zrcadlo.

Patřila mně.

Sledoval jsem dál napřímenou siluetu a pochopil, že Pepek byl rozhodnutý. Nejzdrženlivější a nejobezřetnější z nás...

Nebylo tu už třetího, který by se vztyčil: Pepku, tak běž, ale pak se nediv!

„Půjdu.“ pravil.

The door to Phoenix's room opened and in staggered Osprey, looking dazed. Automatically, he went toward her, and she practically collapsed into his arms, tears rolling down her cheeks.

"Risa?" his voice held a million questions.

She just shook her head. He tucked her into his bed without a word.

Couple hours later there was a knock on the door.

"I am here to debrief Osprey," Elk announced.

"She needs rest. She's under her basal magic, scraped and bruised... she's been through it."

"She's been alone for a time. We need to know what happened there."

"Not tonight you don't."

Na hmyzím atletickém mistrovství letos reprezentoval sedmnáctileté cikády jediný sportovec – skokan o tyči, který se nedopatřením vylíhl o rok dříve. Ve své disciplíně zazářil a získal zlato.

„Moji příbuzní se ještě neobtěžovali vyhrabat ze země, takže jsem měl menší konkurenci,“ glosuje situaci mladý atlet. „Jenomže mi nikdo nefandil.“

Osamělost pocítil i ve chvíli, kdy si po vítězství chtěl zazpívat hymnu. Stál na stupních vítězů a smutně cvrkal do ticha. Naštěstí se ho zželelo přítomným cvrčkům a sarančatům, kteří se spontánně přidali, i když příliš neznali slova.

„Bylo to dojemné,“ dodává atlet. „I když spolu soupeříme, sport nás nakonec dokáže spojit.“

“Honzo, prosím vás, potřebuji abyste zavezl podklady pro daňové přiznání paní účetní.”

“Samozřejmě šéfe.”

“Kupte jí po cestě nějakou čokoládu, jako omluvu. Termín odevzdání byl minulý týden.”

“Jasně, čokoládu.”

“No, vypadá to, že nás obraty zařadí příští rok do kategorie plátců DPH. Tak ať to přepočítá.”

Takže aspoň bonboniéru, pomyslel si Honza.

“A ať se nediví, jsou nějaké nesrovnalosti v penzijním fondu, tak ať to trochu zakamufluje.”

A láhev vína koupím, pokračoval v duchu Honza.

“Jo a kdyby chtěla výsledky inventury skladových zásob, bude to muset odhadnout podle loňska. Skladnící to budou mít až příští týden.” 

Zájezd, koupím jí zájezd.

She was sitting in an empty waiting room, listening to the ticking of a clock. She had been waiting for about two hours. She was thinking of leaving already, but she had already signed the paper they gave her, and she wasn't sure if she wouldn't get in trouble if she did.

"Come in," a nurse finally told her and let her into the doctor's office. "After the tests we've done, you are the perfect candidate for our cure."

Incredible. She made it. She followed him with a smile. But didn't know that she would never leave the hospital again.

Seděli u pultu jednoho edinburského friendly baru a pili margaritu. Grangerová na stoličce mezi nimi už brčkem nasávala čtvrtou.

"Takže on vás vydíral?!"

"Ano. Pokud budeme vypovídat proti jeho aerolinkám, tak už si prý u žádných jiných neškrtneme."

"Severus po něm hodil mísu citronových bonbónů."

"Seve!" zajíkla se Hermiona. "Mohl jsi ho zabít!"

"Bohužel se netrefil," zabručel Sirius. 

"Ať táhne k čertu!" zařval Severus. "Dali jsme mu výpověď."

"Chce nás British Airways. Odstěhujeme se do Londýna."

"Paráda!" zajásala. "Můžete bydlet se mnou!"

"Ehm, já nevím..." zaváhal Black.

"Já jsem pro," řekl Snape. "Má parní hrnec!"

"A velkou pohodlnou postel," mrkla.

Natáhl ruku a předal muži předmět podobný balení mouky. Nebyla to mouka.

Následně stáhl ruku, když obratem dostal určitý obnos peněz.

Už už byl na odchodu, jenže při kontrole se zasekl.

"Nesedí to. Domluva je na dvě stě..."

V ten moment se však peníze staly poslední problém.

"Zastavte jednání, na kolena, ruce za-"

Nah, neztrácel čas a rozeběhl se pryč od muže.

"Merda." Tiše zaklel a při úprku vytáhl hůlku. Ještě jednou zabočit a přemístí se.

Nah.

Nějaké kouzlo ho zasáhlo do hrudi.

Padl na kolena.

Ruce za zády.

Pouta.

Tak přeci si užije trochu těch zákonů.

"Máte právo nevypovídat..."

Hodiny odbily půlnoc, pak jednu. Potichu prošel portrétem, celý v černém a v měkkých botách, bez jediné špetky magie, která by ho mohla prozradit.

Naslouchal a počítal. Zachrastění řetězů, pak ještě jedno důraznější a pak ticho. Duchové mají svoji sešlost.

Proběhl osvětleným úsekem a zastavil se až v nenápadném výklenku. Paní Norrisová spala tvrdým spánkem staré kočky schoulená Filchovi na prsou.

Plížil se dál. Tlumené bouchnutí dveří a těžké zapadnutí zámku. Snape se zamkl u sebe v pokoji. 

Loutky byly na svých místech. Už zbývala jen poslední. Vytáhl pytlík citrónových bonbónů a strategicky ho umístil na podestu zalitou měsíčním světlem.

"Spatřil jsem trůny a ty, kdo se na nich posadili, a byl jim svěřen soud."

Máme právo nevypovídat o Bohu, ale narozdíl od soudního systému, pokud se ho vzdáme, může být a bude to, co řekneme, použito v náš prospěch.

Můžeme se rozhodnout mluvit, mlčet, konat, nebo nečinně přihlížet. Přiznat se k Božímu obrazu nebo ho v sobě pohřbít.

Naopak ve chvíli, kdy staneme před tím posledním soudem, nebude už naše výpověď potřeba. Všechno již bude zaznamenáno v knihách otevřených na svědectví.

Můžeme ale využít svého práva, aby nám byl přidělen obhájce, kterého si nemůžeme dovolit - Ten, kdo nás soudí.