DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2012

Téma č. 14.: Červený a černý
Varování: morbidita. A ubližuje se tam zvířátkům.
Správný bráchové se neopouštěj. Už vůbec ne, když jsou spolu od chvíle, co se skoro ve stejnej moment vyklubali na svět.
Mí bráchové mě taky nikdy neopustili. Kdykoliv jsem vyvedl nějakou koninu, byli se mnou, pomáhali mi ven, a když se na to přišlo, tak se mnou nesle vinu.
Jenomže když jsem tehdy šel do tý jeskyně tak brzo před přílivem, tak ten vyvrtnutej kotník byl můj problém. Ne bráchů. Takže mi neměli pomáhat, neměli se mnou nýst vinu a ta čepice, co vyplavala, měla bejt černá a červená. V tý jeskyni jsem měl zůstat já, ne Dulík a Bubík.

Náhrada za téma Gloria
Vesnicí prošla vysoká hubená postava s kosou přes rameno. U posledního domku se zastavila a zaklepala. Přišel otevřít stařík nejmíň tak osmdesátiletý.
„Čekal jsem tě,“ usmál se a pozval hosta dovnitř.
Smrťák vešel a sedl si k hlavě postele. Dědoušek se najednou zatvářil zdráhavě.
„Můžu mít poslední přání?“ zeptal se.
„Ale jistě, povídejte,“ usmál sekáč. Stařík vytáhl ze sekretáře lahvičku zlatohnědé tekutiny.
„Víte, chtěl bych se s někým naposledy napít,“ řekl. Smrťák znervózněl, ale poslední přání je třeba respektovat.
Za chvíli už se chaloupkou rozléhalo staré známé „Glo, glo, glo, glória...“, které volně přešlo v andělské zpěvy „...in excelsis Deo.“

Nahrazuji téma: Nezvedení mladí svišti
Fluttershy milovala zvířátka a zvířátka milovala ji. Čím menší zvířátko, tím větší pro něj měla slabost.
Každé jaro počítala mláďátka a pomáhala jejich rodičům naučit je vše, co potřebovala k životu.
Letošní várka malých svišťat se ale velice rychle zařazovala do kategorie výjimek.
Neposednost patřila mezi charakteristiky tohoto druhu, ale to, co prováděli tihle mrňousci se vymykalo normálu.
Jednu věc se naučili rychle – že jeden z nich musí stát na stráži a upozorňovat na blížící se nebezpečí. Díky tomu se nedali nachytat při činu.
„Možná je na čase použít ,pohled‘,“ uvažovala Fluttershy, když našla Angela přivázaného za uši k brance.

Téma: Až na konec světa...
„Pane Frodo, já to nechápu. Proč se plahočíme pěšky, když jsme mohli jet na ponících?“
„Ale Same! Na ponících to není pravé dobrodružství – do Mordoru jsme také nakonec došli pěšky, a teď ti najednou nohy neslouží?“
„Neříkám, že neslouží, ale mám doma Růžu a děti, a takhle se vrátím strašně pozdě. Určitě nestihnu zítřejší večeři!“
„A kam vlastně jdeme, pane Frodo?“
„To je právě to kouzlo cestování pěšky, Same. Nikdy nevíš, kam tě cesta zanese, protože se pořád něčemu vyhýbáš. Můžeme takhle dojít až na konec světa, a ani si toho nevšimneme!“
„Konec světa? To mě Kmotr nepochválí. Ani Růža...“

Téma: Červený a černý
A/N: Drabble se vztahuje k postavě Konstantina Trepleva z Čechovova dramatu Racek. Myslete si o tom co chcete, ale BJB ;)
Jednoho dne se tvoje slunce rozhodlo zapadnout. Ručička na ukazateli štěstí a neštěstí se náhle posunula ve tvůj neprospěch.
Nastala temná noc, delší než ta polární. Jen červánky na západní obloze ti připomínaly, že byl někdy den. Skoro jako by se obzor styděl za to, co jsi přes den neudělal a udělat měl, udělat neměl a přesto udělal.
V té černotě jsi hledal hvězdy. Aby ti dodaly odvahu, že někde daleko slunce ještě existují. Hvězdy nesvítily.
Tma byla všude. I v tvém nitru. Tak jsi zavřel oči a nechal temnotu, aby tě pohltila.
Výstřel zněl trochu posměšně, jako chechot racka.

Téma: Červený a černý
Poznámka: Pozor, náznak het sexu. :) Taky se omlouvám všem, kteří neznají fandom - asi to nebude moc pochopitelné. Můžu jen dodat, že hlavní postava je univerzitní profesor, který působí jako emocionální masochista. A Melanie je jeho studentka.
-------------------------------------------------------------
Nikdy nemyslel na ženy, se kterými spal. V padesáti dvou letech a po dvou neúspěšných manželstvích si užíval přítomnosti. Vzpomínce na Sorayu se však neubránil. Přemýšlel, proč si tehdy z celého dlouhého seznamu prostitutek vybral právě ji. Nebyla to jen nabídka čtvrtečních odpolední, které se mu hodily do rozvrhu… Byl to rudý květ mučenky zářivě kontrastující s jejími černými vlasy.
Zaostřil na dívku před sebou. Melanie. Černé spodní prádlo a kalhoty pohozené v koutě, černý svetr vyhrnutý tak akorát, černá sametová pleť. Meláni – tmavá. Červený prvek chyběl. Byl si však jist, že její přítel uvidí rudě, až se to dozví.

Náhrada za téma Gloria
Přišla noc a bitva konečně skončila. Utichlo řinčení kovu, řev bojujících, uši drásajíci výkřiky raněných a řičení mrzačených zvířat. Medici si konečně mohli vydechnout. Ustal nepřetržitý přísun raněných. Ti, které se podařilo zachránit, odpočívali na lůžkách, trhaně dýchali a sténali ze spánku. Na ty, které se zachránit nepovedlo... nesměli myslet.
Polní chirurg Rusty tiše chrápal. Marti seděla před stanem a zírala do tmy, na ztichlé bojiště. Iola a Shani se ukládaly k spánku.
Iola sepjala ruce k modlitbě. „Sláva ti, Bohyně.“
Shani se zavrtěla. „Jak se po tomhle ještě dokážeš modlit?“
„Já musím,“ řekla Iola tiše. „Jinak bych to nevydržela.“

Téma: rodinná podoba
Antonie bylo z toho vyznání zmatena. Musí se nějak uklidnit.
V pokoji s krajinkami ležely na harmoniu dvě věci, tak po nich sáhla.
První z nich, drobná knížka v papírovém obalu, byla Klotyldina „Slepá, hluchá, němá, a přec šťastná“. To asi ne.
Druhou byly velké desky v zeleném sametu, která byly, jak Antonie zjistila, plné rodinných portrétů. Před očima jí defilovaly vážně se tvářící generace Budenbrooků. Tady je Jan Budenbrook, zakladatel firmy; tady pak děděček, tatínek … a ten elegán s hůlkou, to je náš Tom …
Ze všech vyzařovala důstojnost.
Žádný z nich neměl zlatožluté licousy.
Pana Grünlicha si rozhodně nevezme.

Bonus pro DMD č. 14. pro 14. 4. 2012. Téma: Červený a černý
„Muži prý rozpoznávají jen několik základních barev.“
„S tím bych mohl souhlasit.“
„Počkej, ona je to pravda?“
„Jop. Život je tak mnohem jednodušší.“
„A jednotvárnější. Vždyť je takových odstínů! Šampaň, smetanová, slonová kost…“
„Hele, alespoň si nezahlcujeme mozek hloupejma názvama, když je to všechno pořád tatáž barva.“
„A co třeba růžová, co mám na tričku?“
„Jasná červená. Průměrnému muži stačí barevné spektrum lentilek. I když tyhle jsou zjednodušené na červenou a černou.“
„Počkej, co to jíš?“
„No lentilky.“
„Kdes je vzal?“
„Mělas je támhle, v té taštičce. Kam to voláš?“
„Záchranku. Právě jsi mi spořádal piksli ibalginu s živočišným uhlím.“

Bonus pro Téma č. 8. pro 8. 4. 2012: Až na konec světa...
Zaznamenané varianty sousloví „s tebou bych šel/ chci jít až na konec světa“ v jazycích galaktických ras v přibližném překladu.
Salariané: romantické verze neexistují, v armádě zaznamenána verze S tebou bych šel na tuchanskou poušť, vědečtí pracovníci na tutéž verzi reagují negativně
Turiané: S tebou bych šel proti všem rozkazům světa
Krogané: poetické verze se nevyskytují. Používá se Jdu s tebou, častěji Jdeš se mnou, vzácně Jdeme spolu, příležitostně Jdeme na to
Kvariané: Pokud kdy znovu vkročím na domovskou planetu, chci první krok udělat s tebou
Protheané: (s laskavým přispěním generála Javika): S tebou bych šel třeba i na Zemi