Kačeři z Kačerova

Moji milí prasynovci,
dnes bych vám rád pověděl něco o poměru cena : výkon.
Když jsem se tady ve městě trochu vzmohl, posedl mě strach z toho, že bych o svoje těžce vydělané peníze mohl přijít vinou banky, ve které jsem je uložil (částečně na investiční konto, přirozeně). Rozhodl jsem se vybudovat vlastní trezor, ale má přehnaná spořivost mi nedovolila jej řádně zabezpečit. Do týdne jsem byl vykraden. Naštěstí už tehdy bylo mé jmění natolik velké, že se nedalo jen tak odnést, a škoda nebyla příliš značná.
Teprve potom nad Kačerovem vyrostl Trezor, jak jej znáte dnes, nedobytný a plný pastí.

Chechtáky, chápeš to není zen, chechták se ti vychechtá do ksichtu a prachy zmizí v prachu, prašule práší pryč a chechták checheche, chechták hned kutululu a pak zas nula, čím víc chechtáků máš, tím míň ti jich zbude, když se sám vidíš jako bezcbechták, přestaneš se brzo chechtat.
Óm kači kači óm.
Kdo nic nechce, ten se chechtá, kdo chvátá, kdáká, kam nesvítí zenkáč, chodí cvokař.
Kvak a káč, kvak a káč, óm, prachy si za prachy nekoupíš, che a cha.
Bez chechtáků je ti hej, chechták není žrádlo ani kámoš.
Jmenuju se Strýček Skrblík a našel jsem rybník osvícení.

Na svatbu dorazil každý, kdo něco znamenal. Odehrávala se samozřejmě na lodi, kde může oddávat kapitán. Na téhle bylo překapitánováno, ale o Kolumbovo právo se nikdo nepřel. Částečně za tu svatbu mohl.

V noci se vytratili na palubu, Francis si k sobě přitáhl svého novomanžela a dívali se na hvězdy.
„Myslíš, že je taky kulatý? Vesmír?“
„Že bychom ho obepluli?“
„Spíš že mám najednou pocit, jako by se celý vešel do toho kroužku na prstě.“
Polibky, smích, štěstí.
„A jak pojmenujeme těch pět raket?“
„Donald, Skrblík, Kulík, Dulík, Bubík.“
„To si vypiješ! Jen co konečně zjistím, co znamená tvoje příjmení.“

Jednou, bylo to zrovna na Štědrý den, nejlepší den z celého roku, seděl v kanceláři a pracoval. Dnes nesnídal porridge, jen neslazenou kávu. Ta mu ještě zhořkla pohledem do ranních novin.
VÁNOČNÍ ZÁZRAK! SKRBLÍK ROZDÁVA JMĚNÍ! HAMOUN NEJBOHATŠÍM KAČEREM!
Cože? Tohle není vítězství… Bez zadostiučinění...
Mlčky hleděl před sebe. Potom šel a převlékl se z kiltu do černého obleku. Oholil se až na mohutné licousy. Na plotnu dal vařit kakao. Nalil si sklenku jeneveru.
Nakonec vytáhl účetní knihy. A potom se usmál.
“Ne, nezbavíš se mě. Takhle ne! Kolik že to rozdal? Milion sem, milion tam? Na to ještě mám!”

Kráčeli pomalu dlouhou chodbou. Dulík jako vždycky první, Bubík těsně za ním se světlem a Kulík vzadu skupinu uzavíral. Dělali to tak vždycky a fungovalo to, tak proč to měnit?
Tutanchamonova hrobka nejdřív vypadala jako velké dobrodružství, ale co zmizel strýček s Rampou už to tak zajímavé nebylo. Chodili tudy už celé hodiny a kromě divných zvuků nenašli nic zajímavého.
„Vidíš tam vepředu něco, Dulíku?“ zeptal se roztřeseným hlasem Bubík.
„Nic nevidím, jen chodbu,“ odpověděl Dulík.
„A ty tam vzadu, Kulíku?“
Chvíle ticha. Oba se zastavili.
„Kde je Kulík?“ zeptal se vyděšeně Bubík a sledoval dohasínající pochodeň. „Dulíku? Dulíku?! Důůůlíííkůůů!!!“

Otevřel zápisník malého sviště,
těšil se co do něj napíše příště.
Kulíka s Bubíkem odvelel za strýčkem
a teď si pohrával s malinkým paklíčkem.
Kámoši Rafani vzali ho do party,
úkol zněl zabavit bratříčky caparty.
Paklíčem dostat se k zlaťáčkům strýčka,
pro Ďuldu bude to v podstatě hříčka.
McKvákovým letadlem pak zvednou hezky krovky,
v kapse saka hřát je budou "vypůjčené" stovky.
Boj o srdce jedné ženy v Kačerově vrcholí,
Ďulík bručí, Kulík skučí, Bubík všechny ošulí.
Poměry se proměnily od dob dětských hrdinů,
Kačerov teď vystupuje v celé špíně ze stínů.
Hodní kloučci? Každý ví - malí, zlí a oškliví!

„Kulíku, co uděláme s tím bobříkem odvahy?“
„Nevím Bubíku.“
„Co kdybychom navštívili strýčka Skrblíka, kluci?“
„Výborný nápad, Dulíku, určitě nám poradí.“
„Myslíte, že bude v pokladnici?“
„Jistě, kde jinde by v tuhle dobu byl.“
„Strýčku Skrblíku, jsi tady?“ zavolali všichni chlapci najednou.
„Ano chlapci, jsem tady dole. Co byste potřebovali?“
„Splnit bobříka odvahy. Ale nevíme jak.“
„Skočte za mnou dolů.“
„Ale my se bojíme výšek,“ zapištěli.
„No právě proto, tím toho vašeho bobříka splníte.“
„Ale co když se nám něco stane?“
„Moje zlaťáčky ještě nikomu neublížily.“
„Tak my jdeme na to.“
„Vidíte, zvládli jste to bezvadně.“
Poučení: Odvážnému štěstí přeje.