DMD č. 25. pro 25. 4. 2021. Téma: Cíťa

Molly milovala všech svých sedm dětí, protože každé ji fascinovalo svým vlastním osobitým způsobem. Obdivovala Billovo rané magické nadání, milovala Charlieho nadšení, podporovala Percyho intelekt, těšila se z energie Freda a George, pečovala o Ronův smysl pro humor a užívala si Ginninu citlivost.
Ale zatímco první tři chlapci byli bezproblémoví, s těmi mladšími bylo někdy až moc starostí. Největší samozřejmě s dvojčaty. Věděla to od chvíle, kdy v pěti letech zvládli proměnit Ronova medvídka v pavouka. Poznamenalo ho to napořád. Dlouhé roky ho musela utěšovat z nočních můr.
Milovala všech svých sedm dětí. Ale u některých to byla docela dřina.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Cíťa.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, Cíťo," pozdravila holčičko, "ploč blečíš?"
"Já jsem strašně citlivý, víš. A vidím, že už tu máš spoustu kamarádů. Budu maximálně další v porrzadí. Nikdo mě nemá rád!"
"Hlom do Blestu a tži sta tži tisíce stžílen! Kluci pšece nepláčou!"
"Bé, bů, breky brek..."
"Tys ještě pšidal!"
"Ty se vysmíváš vadě mé rrzeči!"
"Jaké vadě?"
"Neumím rrz!"
"Já jo! Tžeba žežicha!"
"Bé, bů..."
"Ty jsi divný kluk, Cíťo. Když já blečím, tak něco chci! Ale ty požád blečíš, že něco nechceš..."
A tak se Viktorka a Cíťa neskamarádili.

„Majda mě zabije! Včera jsem přišel smradlavej a bez boty! A dneska zmáchanej a zas bez boty!“ naříkal Pepa Trávníček.
„Nefňukej nám tady! Jdeme!“ rozhodla Anna.
„A kam?“
„Hezky ke zpovědi! Akorát ne za farářem, ale za Houbou!“ ušklíbla se Veronika.
„Jestli se to dozví Majda, budu mít průser,“ spustil zase Pepa. „Nemohli bysme se nějak domluvit?“
„Domlouvej se na policii, laskavě. S Houbou nebo se Smrčkem. Můžeš si vybrat.“
„Když já sem ale fakt nechtěl! Dyk já sem jenom malá ryba!“
„Jo, to jediný ti věříme. Jenže nás – a to bys neřekl, co? – zajímají právě ty velký. Tak šup.“

Přemýšlel, zda jí říct, jak chodíval spát s brekem a myšlenkou na tu, která ho vezme do náručí a konečně ukonejší. Zda se jí zcela odhalit. Jednou to přijít musí. Snažil se jí svou citlivost ukazovat postupně. Nevěděl, jak by na to zareagovala. Však se znali jen několik měsíců. Pocit, že to musí udělat ale nakonec zvítězil. Řekl jí všechno. Jak celý život toužil po někom jako je ona, ale neodvážil se doufat. Jak se mu s ní hojí zlomené srdce. Co pro něj znamená a že by pro ni vykrvácel. A jak chce být už navždy jen s ní.