DMD č. 25. pro 25. 4. 2021. Téma: Cíťa

Kamenný břit tenký jako vlas protne Darkovu dlaň. Nasáklý kapesník ve středu rudé spirály poslouží jako nejistá návnada.
Bez dechu čekají, počítají údery srdce.
Od podlahy se zvolna zvedá neurčitý oblak temného dýmu.
Dychtivě vsává krvavou stopu. V záblescích fialového světla mohutní, sílí, roste.
Lada hbitě sype hrstičky soli do kruhu jako hráz.
Evženovým úkolem je získat dům na svou stranu.
Najít a vyrvat kořen.
Horká dlaň přilne k ledovému prahu.
Jemně rozhrnuje jedovaté cáry nenávisti, odlamuje ostré bodavé trny, hladí staré rány, rozehřívá krustu zla, něžně budí zakletý dům z těžké noční můry.
Slibuje očištění od mrazivých pařátů nenávisti.

Pan Berrycloth právě seděl v kanceláři s kapesníkem v ruce a utíral si oteklé oči, které bulily vědra slz.

Policejní úředník před ním flegmaticky sepisoval protokol.

Pan Berrycloth totiž miloval svou manželku nade všecko na světě, i když ne tolik jako svou rozkošnou milenku, pomyslel si v duchu, ale přece jen – taková svědomitá, láskyplná a věrná žena se jen tak nenajde. To ho velmi mrzelo i ve chvíli, kdy ji strčil ze skály a dal jí poslední sbohem.

Srdceryvná výpověď se zhmotňovala každým úderem psacího stroje. Pohyb u srázu kvůli lepší fotce se nevyplácí. Uklouznutí… a následný pád. Uzavřeno - nehoda.

Kamalův proud nadávek zastavila Nuka.
Protřela mu oči namočeným kapesníkem: "Vidíš?"
"Jo, ale štípe to!"
"Nic to není, nebuď cíťa, budeš akorát vypadat jak makulskej mnich*."
"Ale hoří to dost, teď už nezhasne, takže můžem opíct maso," povzbudil Mael.
"Nech si to chvíli na očích, opeču i tobě," dodala Nuka.
"Já maso nejím," zakyselila se Ardi.
"Tak si pro mě za mě opeč třeba superproteinovou tyčinku," zavtipkoval Vert.
Těsně kolem hlavy mu proletěl klacek.
"Hej! Nech toho! Nebo nás chceš oslepit všechny?"
"Neškádlete se, a radši se pochlubte, co kdo vzal na povzbuzení nálady," vytáhl Mael dvě velké lahve vína.

Mladý muž se zamiloval do dívky a dlouho se odhodlával vyjádřit jí své city. Když tak učinil, děvče se zeptalo:
„Máš dva mercedesy?“
„Nemám,“ odpověděl zkroušeně.
„A tříposchoďový dům?“
„Ani ten nemám“ odvětil smutně a v očích už měl slzy.
„V tom případě se nemáme o čem bavit!“
Zoufale plačící mladík odešel k otci pro radu a otec mu na to odpověděl:
„Především přestaň být takový cíťa a přestaň brečet. Jestli ji opravdu tak strašně miluješ, tak pro mě za mě můžeš prodat Ferrari a Lamborghini a za to koupit dva mercedesy. Ale třicet pater kvůli nějakému děvčeti bourat nebudu!“

S tím mlíčím pro králíčky to tatínek zdědil po dědouškovi.
Pro všechny ušáky chodil na pampelišky on.
Ráno se oblékl, na nohy vzal gumáky, do ruky nůž a síťovku a vyrazil.
Našel v trávě nejkrásnější pampelišku, pomalu jí učesal listy nahoru a opatrně nožem poodřezal od kořene.
Když se po dvou hodinách vrátil, šťastný jak blecha, hartusila maminka, že tak dlouho a trošku.
"Stačí natrhat a přihodit. Stejně to sežerou."
"Ale to musíš opatrně, Amálko. Aby byly šťavnaté." oponoval tatínek.
"Ále jistě, ty můj ciťoušku. Všechno cimprlich. Pampelišky rovnat a trávu žehlit." smála se maminka.
Králíci si spokojeně chroupali své.

„Tady ti bude dobře,“ přisedne si ke mně Tara. „Než začne jarní tažení, je lépe v chalupě než ve stanu.“
Má pravdu. Ve stáji je rozhodně tepleji.
„To ano,“ přikývnu, ale nepřesvědčím ji. S Mikaelem tvoří dvojici strážců, která přebrala náš úsek. Přidala jsem se prozatím k nim, než mě zařadí jinam.
„O Jacka se postará Hans,“ snaží se mě dál rozveselit. „Navíc už je docela zkušený, ne?“
Přikývnu, ale v duchu vidím před sebou Kristiána. Zatracená Háta! Tak blízko jsem byla, a teď je všechno ztracené. Už se k němu nedostanu…

Pohodím hlavou. Konec fňukání. Musím na to jinak.

Bořím prsty do moci pečetící temnotu v nitru. Když ji strhnu, proroste dál – ale hněv a žal zatmívají rozum.
Mohu spálit celý sál. Zlomit vůli za opovržlivými tvářemi.
Chtějí zlou čarodějnici? Uvidí!
Nevím, proč zastavuji, vydechuji. Pojď, vlašťovko.

Můj hlas, ani železný ani zlatý, zvoní proroctvím:
„Za svůj nevděk, Sychravo,“ dvůr zašumí, „zůstaneš nechráněno. Zříkám se tě. Dokud žiji, nebude čarodějnice na tvrzi!“
Obracím se k Haně: „Zradilas mě, učednice. Tvoje moc propadla. Nikdy už ti nepomohu.“

Stisknu svou magii.
Cetka na dětském zápěstí zazáří. Vyčaruj mi světýlko. Markétiny oči nesou vzpomínku plamene.
Nechť, stejně nic nedokáže.
Mizím jediným zábleskem.

Na trůn ho posadili v patnácti letech a neměl to věru lehké. Poddanstvo se mu hádalo o víru, sousedi ukrajovali z území kus za kusem, Evropa se štěpila politicky i nábožensky a státní dluh byl tak velký, že ho do konce života nemohl dorovnat. Ani v lásce se mu nevedlo, roky ubývaly, sňatky se domlouvaly, ale ani jednu z domluvených princezen si doopravdy nevzal. Ta poslední, kterou miloval, mu zase k jeho smůle velmi brzy zemřela. Proplakal zbylých deset let života.
Byl vzdělaný, skromný a rozvážný panovník. Ale dobrou pověst u nás nemá. Říkáme mu Bene. Nebo taky Uplakaný král.

Celou cestu na Tatooine Mace Windu přemýšlel. Prorocké sny u Anakina byly nepravděpodobné. Na druhou stranu, odmávnout to rukou a svést na přecitlivělost by bylo to nejhorší, co by mohl udělat. U Watta se zdrželi jen chvíli, poslal je hned k farmáři Larsovi.

***

Nejdřív spatřili dým, pak si všimli zničených odpařovačů, a pak už se Anakin s řevem vrhl dovnitř. Mace Windu si povzdechl a běžel za ním.

Svou matku Anakin vyrval útočníkům z rukou a hodil s nimi o protější stěnu. Lars byl zraněný, ale trvalé následky mít nebude. Přišli právě včas.

A Mace Windu měl o čem přemýšlet.

Policista se otočil a vykročil k hřbitovu.
„Kam jdeš?” houkl jeho kolega.
„Hrobník Vladimír tady pána těžce zranil,” vysvětlil muž zákona.
„Tys toho chlapa poznal?” divil se muž. „Hej, Kájo! Stůj!”
„Musím ho pronásledovat!”
„Zavolej sanitku a já… počkej, ale vždyť nevypadá zraněně.” Zamrkal na Alfonse, který se svižně přemístil k Machaté. Ta jen zatla zuby.
Kája se zastavil, sevřel ruce v pěst, nadechl a pak tiše zavrčel. „Má zlomenou řasu.”
„Haksnu?”
„Řasu!” zavyl Kája. „Jsi hluchý?!”
Policista zmateně zamrkal. „Neměli bychom podléhat emocím a navíc řasa… to jsi takový cíťa?”
„Máš kamenné srdce,” dodal Kája a už se nezdržoval.