Anne s E na konci

V sirotčinci tvořily dny v týdnu nekonečný šedivý mrak. Všechny navlas stejné pomalu ale jistě zabíjely dětské duše. Domov pro ty, které nikdo nechtěl, byl bez barev, plný špíny a nadávek.
Anne utíkala do fantazie za princeznou Kordélií. Jenomže ani tam se nedalo schovávat věčně. Posměšky a rány ničily princeznu spolu s Anninými sny.
Útéchu našla ve chvíli nejtěžší. Když se z vychovatelka snažila vytlouct poslední zbytky svobodné vůle a pak ji v noci uložila držet komín knih, netušila, že tím Anne zachraňuje. Dívka celé noci hltala příběhy a ukládala je do paměti.
Díky knihám znovu uvěřila, že má naději.

Marilla měla sotva patnáct let, když byla nucena do životního rozhodnutí - odjet s Jamesem z Ostrova, nebo se postarat o farmu a bratra. Milovala Jamese nade vše, ale svatební závoj uložila do truhlice a ujala se svojí povinnosti.
Trvalo čtyřicet let, než další muž rozdmýchal dávno zapomenuté pocity. Myslela na jeho úsměvy, líbilo se jí, když s ní mluvil, v noci se jí zdálo o krásných zelených očích. Poprvé v životě se učesala neprakticky, zato slušivě. Vzala si nejlepší šaty. Žárlila.
Když se z Nathaniela vyklubal podvodník a zloděj, styděla se, že dovolila obyčejnému chtíči, aby jí hloupě pomotal hlavu.

Billy Andrews byl hlupák, zbabělec a lhář. Celé roky šikanoval Anne, jen aby se cítil líp. Billy byl také jediný syn pana Andrewse, a proto i dědicem rodinné firmy. Kontrakt s kupcem avonleyských jablek měl Billy dohodnout u sobotního oběda.
Paní Andrewsová i její dcery byly krásné, host připravený, ale Billy nikde.
Po pár minutách trapného ticha se Priscilla s úsměvem zvedla a šla bratra hledat.
Zpitého pod obraz ho objevila ve sklepě mezi bednami jablek.
***
"Bratrovi není dobře, ale ráda bych upozornila na bod čtyři," usmála se na obchodníka Prissy a chopila se příležitosti ukázat, kdo má zdědit firmu.

"...a z hlubiny se ozýval zpěv tak lahodný a vábivý, že námořníci se nakláněli přes boky lodě ve snaze zahlédnout tu krásu. Netušili, že je to lest, naklonili se příliš a utopili se. Konec." Anne přečetla svůj nejnovější počin Čtenárskému klubu.
Diana taktně mlčela.
Ruby zbledla a měla slzy na krajíčku.
"Nelíbí se vám to?"
"Anne, jak můžeš," kvíkla Ruby.
"Ruby naznačuje, že má z tvého vyprávění strach o Gilberta," zkusila to Diana diplomaticky.
"Gilbert je přeci na moři. Co když se utopí kvůli nějaké... ochechuli!" Ruby štkala a Anne si pozdě uvědomila, že moře možná nebylo nelepší téma týdne.

Matthew byl před lidmi nervózní a mnohem raději mluvil na ředkvičky. Do salónu madame Jane váhal vstoupit skoro hodinu a pak ze sebe vymáčkl jen: "Šaty."
Jane byla profesionál a sérií jednoduchých otázek pochopila, že dívčí šaty do
kostela a pro slavnostní příležitosti budou světle modré, vyšívané květinami a s nabíranými rukávy. Také ocenila, že Matthew vzal jedny dívčiny šaty s sebou, aby se dobře šily na míru. Výsledek byl okouzlující a stál za každý utracený dolar.
***
Anne vtrhla do Zeleného domu jako vichřice, aby sdělila rodičům tu ohromnou novinku. Marilla plakala dojetím. Matthew hned věděl, kam pro svatební šaty.

"Diano, já se nejspíš brzy jistojistě zblázním. Ach, Diano, připadám si jako Jane Eyre, jsem zmítaná takovou spoustou pocitů a zároveň jsem svázána nepřeberným množstvím společenských pravidel vycházející z mého věku a společenskeho postavení, nesmím například být s mužem o samotě, pokud není ve věku mého otce, chlapců svého věku se nesmím dotknout, nicméně se očekává, že s nimi budu tančit, och Diano, jak se na mě dneska usmíval, ty záblesky něhy v těch jeho krásných hnědých očích a ten mráz, co mi přejel po zádech.
Ach Diano. Já miluji Gilberta Blytha. Celé roky. Proč jsi mi o tom neřekla?!"

Byla to teta Josephine, kdo si jako první uvědomil Dianino hudební nadání. Rovněž to byla ona, kdo nechal do Barryovic domu poslat první piano. Dianina matka naštěstí shledala hudbu jako vhodnou kratochvíli pro dobře vychované mladé dámy, a tak mohla Diana poctivě trénovat.
Ve svých čtrnácti letech už by jistě naplnila kdejakou koncertní síň. Teta Jo ještě jednou zatahala za nitky a seznámila Barryovi se slavnou Cecile Chaminade.
"Děvče, jsi úžasná," hlesla Cecile po Dianině malém představení. "Máš potenciál, půjdeš po škole na akademii?"
"Po škole se vdám. Snad mi manžel dovolí hraní jako koníčka."
Cecile i Josephine zamrzly úsměvy.

Anne milovala květiny. Jejich barvy, vůně, tvary. Nebyly to jen rostliny, byly to přítelkyně, v časech radosti se s ní smály, v časech smutku ji utěšovaly. Navíc pár kvítků dokázalo vždy proměnit obyčejné věci v neobyčejné.
Když šla poprvé do školy, uvila si z lučního kvítí věnec, aby nevypadala tak prostá. Netušila, jak moc se jí budou kvůli pár květům smát. S pláčem ho hodila do potoka.
"Kde máš ten věnec, byl nádherný," vyzvídala Diana.
"Zahodila jsem jej, smáli se mi."
"Na ně nesmíš dát. Mě se líbí, že jsi jiná."
Druhý den donesla Anne druhý věnec i pro Dianu.

Muriel Stacyová byla první ženou, která kdy nosila v Avonley kalhoty. Už to samo o sobě by stačilo, aby vyvolala nevoli jisté části obyvatel, ale Muriel měla navíc přebrat po panu Philipsovi práci v místní škole. To vyvolalo hotové pozdvižení. Zprvu se zdálo, že nenajde zastání, ale to by v Avonley nesměla bydlet jistá zrzavá mladá dáma.
Anne ji obdivovala od první chvíle a byla to ona, kdo přesvědčil místní, jak důležitá a úžasná paní učitelka je.
Muriel byla vděčná, ale přesto by ocenila, kdyby neměla svou velkou obdivovatelku neustále poblíž. A hlavně kdyby alespoň chvíli dokázala držet ústa zavřená.

17. dubna 1898

Je tomu více než rok, kdy jsem připlula na ostrov Prince Eduarda. Dnešního dne jsem pocítila neskonale štěstí i blaženost.
Ráno mě probudila svým šuměním Sněhová královna a já hned věděla, že bude výjimečně překrásný den. Já a dvě moje blízké a významné přítelkyně jsme založily Avonleyský čtenářský klub.
V Zeleném háji jsme vyzdobily starou kůlnu a vytvořily jsme si místo pro naše příběhy. Ruby moc psát nechce, zato ráda donese každý týden čajové bochánky.
Ach, jaké neskonalé máme štěstí.
Večer jsme s Jerrym přehazovali slámu. Zjistila jsem, že neumí číst. Zítra tuto nespravedlnost budu muset napravit.