DMD č. 18. pro 18. 4. 2022. Téma: Módní expert

„To jsem ráda, bratře Metoději, že jsem tě zastihla ještě doma. Nesu novou halenu, kterou jsme ti s maminkou ušily, abys...“ zarazila se.
„… nedělal v Praze ostudu,“ rozesmála se Metodějova dcera Kateřina.
Metoděj jim žertem zahrozil.
„Krásnou halenu jste mi ušily, na cestu si ovšem vezmu tady tu starou.“
Anežka se zamračila.
„Vždyť je mnohokrát zašívaná… tady trčí nitě… a tady je dokonce díra. Rychle ti ji spravím.“
„Kdepak, děvče, ta díra tam zůstane,“ směje se Metoděj při pohledu na dívčin údiv. „Přece si na cestu nevezmu nic, co by mohlo nenechavce lákat, aby mě obral a třeba i zapíchl.“

Nová olympijská kolekce kasuářích sportovců budí rozpaky. Oblečení, v němž se kasuáři představí na zahájení olympijských her, připomíná podivné šupinové brnění. Luskouní návrhář, který kolekci vytvořil, se inspiroval trendy, které jsou aktuální u příslušníků jeho vlastního druhu.

„Návrh oblečení jsem měl hotový lusknutím prstu,“ vysvětluje. „Kasuáři mají přilbu, a tak jsem jim dodal zbroj. Kolekce tak vyjadřuje jejich odhodlání bojovat o medaile.“

„Bojovníci jako lusk,“ pochvaluje si oblečení jeden z trenérů, ne všichni ale jeho nadšení sdílí.

„Na mé kolekce už si dělají zálusk na prestižních módních přehlídkách,“ dodává návrhář. „Kasuáři by si měli vážit toho, že mě klofli včas.“

Byli na cizím dvoře teprve krátce.
Měli se seznámit s místními zvyky, dostat nejlepší vzdělání a stát se novou generací vládnoucí elity.
Nezáleželo příliš na tom, že o to nestáli.
Všechno nejlepší a nejvybranější, nejpokrokovější a nejmodernější pro ně bylo vybráno a připraveno předem.
Většina se jich rychle přizpůsobila.
Jen pár se dokázalo vzepřít a zachovat vlastní identitu.
A tím nakonec zvítězili. Získali právo ne trendy následovat, ale určovat je
Mohli si dovolit to, co nikdo jiný.
Dokonce rozhodovali o životě a smrti.
A až do konce si zachovali něco, co už *prý* v módě dávno nebylo.
Pokoru a víru.

Hezký, jenom nahradit spojovník pomlčkou a bude to skoro i česky.

V metru se na eskalátorech stojí VPRAVO, aby se vlevo dalo chodit. Šmarjá!

Jestli chceš ty ptáky zabít, tak jim těch slanejch drobků dej ještě víc.

Vždyť jí ani nepodržel dveře, hulvát.

Prej wi-fi free. Naučte se, jak funguje slovosled, Dráhy Český.

Podržet mi nějakej rádoby džentlmen dveře, tak ho asi rafnu. To si jako myslí, že my ženy nezvládnem nic samy?

Jak chce dělat ministra, když si ani neumí nasadit helmu? Těm mlíčňákum by šikla vojna.

Hele, elegán v černym vobleku dopoledne. A ještě se zaplym dolnim knoflíčkem.

Karmínově rudá se nabízí, krev se každému jistě vybaví, když se řekne "vražda". Zkusil jsem to jednou, vybočení že stereotypu bylo zajímavé, ale ne úplně uspokojivé. Dělá to hrozný nepořádek.
Kontrast bílé košile s rudým pláštěm se mi líbil, ale krev zanechala na košili stopy. Bylo to otravné.
Vražedná kletba je rychlá, čistá, efektivní. Zelených plášťů mám celou řadu, ale stále se mi nedaří najít ten správný odstín, ve kterém bude moje pleť dostatečně zářivá. Zdá se mi, že mi příliš nelichotí, i když K tvrdí něco jiného. Mám jí věřit?

Odcházím v černé, barvě smrti, která dnes udeří popáté.

“Naprosto úchvatné! Ta přirozenost! A to sladění barev!”
Muže na lavičce probudil jakýsi barevný pták poskakující kolem. Zamžoural, promnul si oči a zjistil že se jedná o mladého chlapíka s fialovým přelivem. Ten byl navlečen do neméně duhového kaftanu, červených kovbojských bot a polo-průsvitných kalhot.
“Cožeto?” zamumlal.
“Ptám se vás, kdo vám navrhl tak úžasný kostým? Kde jste ho koupil?”
Muž se podíval na kombinaci hadrů a odpadkového pytle co měl na sobě.
“No normálně, za Kauflandem, jak jsou kontejnery. Ale tohle už tam nemaj…”
“Koupím! Řekněte si jakoukoliv cenu!”
***
Bezdomovec seděl na lavičce v duhovém kaftanu a počítal bankovky.

Stál u recepce a zapisoval si příchod, když k tomu došlo. Srdce zaklopýtalo a na pár vteřin se zastavilo.
Denisa viděla, jak zbělel. Podepřela ho v pase.
„Edwarde…“
„To nic. Nic mi není.“
„Co se děje?“ spěchala k nim Stella.
„Nic. Jsem v pořádku.“
„Doktore Lloyde!“ přiběhla Susan. „Je vám zle?“
„Proboha, dejte ty ruce pryč, nebo si Longbottom bude myslet, že spolu spíme. Je mi fajn. Potřebuju jen čaj a snídani. Menší než moje hladina krevního cukru už je jen Potterův módní vkus.“
Harry mu věnoval povznesený úsměv.
„Devadesátky se vrátily. Straight je out. Teď frčí –“
„Gay?“
„– mrkváče.“
„Nikdy.“

Vitrína vás ihned upoutá, vše v ní září barvami. Kvalitní materiály, hedvábí, vlna, damašek, dokonce velbloudí kůže. Honosná vyšívání, mnohdy zlatem. Některé oděvy lemují jemné krajky. Pozoruhodné a nápadité pokrývky hlav. Šály. Třapce. Jasně červené boty, které by ocenila i Carrie Bradshawová.
Ve vedlejší výloze stejného obchodu pouze šedé košile, zapínací tmavé svetry, polodlouhé neforemné sukně, černé obludné škorně.
Pokud jste žena a chcete si zde pořídit něco pěkného, máte smůlu. Zde jsou módními experty muži.
(Dospěla jsem k závěru, že v barevnosti samců a nenápadnosti samiček katolická církev kopíruje řád přírody, ze kterého člověk jinak nějakým prapodivným způsobem vybočuje.)

Mouse peered at the sketches that Lioness made.
"These markings look slightly familiar, but..."
She reached into one of her shelves and pulled out a tome to refresh her memory.
"Yes, see here..." she turned the page to Wolf. "They might be letters that she misremembered, or they might be a modification we haven't seen yet."
"What do you think is more likely?"
She sat back in her chair.
"Traditionally people from the East don't mess with established patterns. But you know Sarmad better than I do... is he a conformist or innovator?"
"Trend setter, he would like to think."