DMD č. 3. pro 3. 4. 2023. Téma: Milujeme tvoji ženu

„Šéfe, jsme tu."
„Vidím, ne." Bert očividně neměl náladu.
„Čím nás pověříte kapitáne?" rychle se zeptala Ellie.
„Ty vyslechneš svědky, moc jich není, tak to dělej pořádně a ty, Schneidere zkompletuješ info od koronera. Co nejvíce. Jasný?"
„Jasný," pronesli oba jednohlasně.

Po hodině už bylo jasné, že nevědí téměř nic.
Dívčí tělo, rozčtvrcené, vyhozené ze střechy paneláku někdy v noci. Zabita někde někým. Někdy úplně jindy. Samé otázky.

A řítí s k nim šéf.

„Svačinu, Schneider máš?"
„Jasně kapitáne."
„Naval a vyřiď rodičům, všichni milujeme tvoji ženu."
„Já taky," přidala se Ellie a s chutí se zakousla do Alexova sendviče.

If he could remember why they were on the floor next to Miles's couch rather than on it, Julian felt everything would be a lot clearer to him. It was probably something to do with the Andorian brandy on the table, and the nearly empty tumbler of same in his hand.

"Because I love my wife," Miles said.

"Is that why we're on the floor?"

Miles frowned. "Nuh. Is... us."

"We love your wife?"

"No!" Miles reached for his own glass. "Us. Y'know."

"Do I?"

Miles had fallen asleep, glass in hand. Julian sighed. He probably shouldn't have kissed him.

Dobrý den, vážení studenti. Děkuji vám, že jste opět přišli. Budeme pokračovat s prací v oddělení genetiky.
Čeká nás katalogizace sbírkových položek. Máme zde několik notně polámaných doublehelixů, několik RNA a zajímavé snímky lidského karyotypu.
Karyotyp je soubor genů v jádře buňky. Na tomto obrázku vidíte karyotyp muže. Povšimněte si, prosím, že chromosom ypsilon se od ostatních odlišuje svou velikostí.
Nedávno jsem četl, že při zkoumání DNA neandrtálců odpovídal tento chromozom člověku moderního typu. Jedná se tedy o jasný důkaz toho, že mezi těmito lidskými druhy docházelo ke křížení a že homo sapiens sapiens nacházel zálibu také v neandrtálčích ženách.

Opravdu se těšil na pohodovou večeři. Když koutkem oka zahlédl hlouček špitajících si čumilů, povzdechl si. Copak to nikdy neskončí?!
Pohledy mu propalovaly záda.
Křečovitě tiskl vidličku.
Přišli, když Ginny odešla na toaletu.
„Pane, mohl byste...“
„NEMOHL!“ vybuchl. „Neudělal jsem dost?! Já vám na trička I love you kašlu! Myslíte, že vůbec chci být na tri...“ zarazil se, když si motiv pořádně prohlédl.
Mladík před ním se tvářil zmateně.
„Pane... ehm... Weasleyi? Mohl byste prosím požádat svou paní, jestli by nám podepsala famfrpálové kartičky? Zbožňujeme Ginny Weasleyovou!“ odpověděl mladík, jemuž se jmenovaná proháněla na koštěti po triku.
„Potterovou,“ zavrčel Harry.

Pokradmu se rozhlédla po kanceláři, byla tam sama.
O Múze a jejím mladém spisovateli, napsala do vyhledávače.
Poslední záznam byl dva týdny starý.

“Odmítám dražit podvazek na svém stehně!” vehementně protestoval smějící se mladík do bujaré vřavy.
“Ale ty máš tak svůdné nožky, kámo!”
“Jako gazelka!” řvali kamarádi plačící smíchy.
“Neměla by tohle dělat Marie?” nadhodil jako poslední záchranu.
“Ne, Marii všichni zbožňujeme, tebe pošťuchujeme.”
“Ó, kdo potřebuje nepřátele!” zvolal teatrálně mladý spisovatel.

Náhle text zablikal a zmizel společně s ostatními výsledky vyhledávání.
Několik momentů jen strnule zírala na prázdnou stránku než stočila pohled na svůj měsíční report.
“Konec prokrastinování.”

Chraptivý zvuk se rozezní verandou.
Dveře se otevřou a z nich se vyklopýtá neupravený muž. Vlasy trčící do stran, motýlka má šejdrem a na tváří vytřeštěný výraz, který napovídá, že pořád tápe, co se to vlastně stalo.
„River... ona… ona,“ zakoktá.
Za ním se vypotácí vysmátá žena, poplácá na stěny Tardis a pokrčí rameny: „Něco starého, nového, modrého a půjčeného. Měli jsme svatbu tak narychlo, zlato, že jsme si ani neužili svatební noc.“
„SPOILERY!“
„Stejně mě miluješ,“ upraví si profesorka šaty.
Amy se zazubí na dceru. „Jo. Všichni milujeme tvoji ženu, Doktore!“
Kam se to u všech Pánů času přiženil?!

Dorothy Parkerová (původním jménem Rothschildová) byla proslulá a velice oblíbená americká spisovatelka, sloupkařka, scenáristka, literární kritička a novinářka. Byla populární především pro svůj cit pro humor a parodie městského života ve Spojených státech, a především v New Yorku, kde sama bydlela. Byla také jednou ze zakladatelek časopisu The New Yorker. Byla natolik milovaná publikem, že ji její redaktor odmítal nechat na pokoji i během svatební cesty. Když se jí zeptal, proč během líbánek neodevzdává svoji práci, odpověděla asi svým nejpopulárnějším citátem a být já jejím manželem, byl bych na to docela hrdý.
"I've been too fucking busy or vice versa.”

Gwen věděla, že Jacka nemá líbat.

Ale zoufalé časy si žádaly zoufalá rozhodnutí.

Weevilové je v kanále obklopili. Náboje Jackovi i Gwen už došly.

"Utíkej, já je zdržím!" poručil Jack.

"Přece tě tu nenechám!" protestovala Gwen.

Jack ji uchopil za ramena. "Gwen, prosím. Už jsem přišel o Tosh a Owena. Nemůžu ztratit i tebe."

Gwen se nadechla... a políbila ho.

***

"Ehm. Nerušíme?"

"Gwen, co to sakra děláš?"

Jack a Gwen se od sebe odtrhli. Ianto a Rhys stáli poblíž.

"To byl jen polibek na rozloučenou," mrkl Jack. "Promiň, Rhysi, ale já a Ianto tvoji ženu milujeme."

"Nesnáším Torchwood," zamumlal Rhys.

Byla to honosná svatba, třebaže čtyři měsíce po pohřbu. A nešlo jen o nová území, šlo o mnohem víc. O stabilitu. O dědice. Truchlení bylo třeba odložit stranou, zahodit, načít novou kapitolu v nikdy nekončícím příběhu.
A navíc... byla krásná. Obdivovali jsme se její mladistvé spanilosti, dlouhým zlatým loknám spadajícím až k pasu. Cenili si její inteligence a ochoty nasávat nové vědomosti. Rádi jsme v její přítomnosti trávili čas. Milovali jsme ji, a nejen proto, že nám nakonec skutečně přinesla to nejcennější.
Přesto nám chvílemi radost zkalila hořká vzpomínka.
Na zemřelého synka.
Na to, že jsme Annu původně zaslíbili jemu.

Jótam, poslušný Hospodinových zákonů, si vzal za manželku vdovu po svém starším bratrovi. Přesněji, po všech svých starších bratrech. Tušil, že být v pořadí sedmým manželem jedné ženy nebude jednoduché, a navíc mu to nijak neulehčovala.
"Tak se ukaž, fešáku. Zatím nejlepší byl Rúben, škoda, že nevydržel déle... Jóšafat taky nebyl marnej, sice žádná fantazie, ale zato snaživej... A Eliud mi každý večer zpíval!"
Po týdnu záviděl i Isacharovi, kterého sežral lev.
A ve městě se prý objevil nový prorok, a mluví o vzkříšení. Inu, proč ne. Jen je potřeba zjistit, jak přesně by to viděl po vzkříšení s manželstvím.