DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2023. Téma: Stát na ramenou obrů - polemika

Rozkročen na vrcholu Končisté Otouš pravil, že teprve stoje na ramenou kamenných obrů Tater dohlédne dál než kdy dřív.
Promrzlý Bongo poznamenal, že v pozici na rameni vám obr snadno ukousne hlavu, ale jestli Otouš chce, ať si tam klidně stojí. Gábina sdělila Otoušovi, že patrně oslepl, když nevidí tu zatracenou mlhu, a Křižák mu lakonicky doporučil, ať zacouvá, než ho strhne vítr a dohlédne už leda dovnitř sviští nory.
Zhrzený poeta se uraženě připojil k partě polských horolezců. Keny, vida, že Otoušovi nabídli grog, prohlásil, že na stání na ramenou obrů nevidí nic špatného, a všichni mu dali zapravdu.

Tak jsem se tuhle bavil s Mikem a ten si strašně stěžoval na ten novej hudební klub, že to tam pouštěj moc potichu a nemají ani dobrej výběr muziky ani dobrej chlast, ale musím říct, že teda naprosto nesouhlasím – šli jsme tam včera s manželkou, měli jako téma to psychedelický album Standing on the Shoulder of Giants od Oasis, a jako teda absolutní labůžo, pivo studený, nepodměrečný, měli i spoustu těch tlamolepů, co milujou ženský, hudba naprosto úžasná, to se musí zažít, a hlavně celý večer hráli tak hlasitě, že jsem neslyšel ani slovo z toho, co povídala moje žena.”

„Současná medicína stojí na ramenou titánů jako Aymand, Jessenius, Joseph Murray, Grindelwald… Oni se nebáli pokládat oběti na oltář vědy! Nebáli se potvrzovat praxí své hypotézy, třebaže to odporovalo platným zákonům, církevním dogmatům nebo smýšlení společnosti. Nezalekli se pranýřování, ani vězení! Hippokrates, kterého tak adorujete, byl obyčejný srab! Kde bychom byli, kdyby se Jessenius zdráhal znesvětit mrtvolu? Kde bychom skončili, kdyby se Pasteur štítil bakterií? Kde by dnes byli onkologičtí pacienti, kdyby Grindelwald považoval za nemorální vystavit svého psa ionizujícímu záření? Zakazovat experimenty znamená bránit pokroku! A to je nejen pošetilé, nýbrž je to plivnutí do tváře všem velikánům vědy!“

Jim Hacker byl v úřadu ministra pro administrativní záležitosti poměrně krátce, ale i tak hodlal obětovat pro blaho voličů mnoho času. To by ovšem nesměl úřad okupovat vždy negativní a poněkud cynický tajemník, sir Humphrey.

„Jsem ochoten riskovat pro blaho Angličanů!“

„Jistě nebudete namítat, pane ministře, když řeknu, že poněkud přeceňujete možnosti Vašeho nového politického působiště. Ovšem pokud chcete stát na ramenou obrů a honosit se vzletnými činy, kdo jsem já, abych něco namítal?“

„Naznačujete, že bych měl zvolnit, sire Humphrey?“

„Jen podotýkám, že Vaše neotřelé myšlenky pravděpodobně narazí na přemíru byrokracie a neochotu členů vlády.“

„Tak je pojďme přesvědčit!“

Vážená paní,

Váš pokus o pohádku jsem přečetl jen s největším sebezapřením a pouze proto, že bych si nesplněním pracovní povinnosti koledoval o výpověď.
Kromě toho, že vykrádáte českou klasiku, ze které jste stvořila nesmyslnou směs dějových linek, se Vaše postavy často chovají nelogicky. Na prince Drsoně v jedné části hry úplně zapomenete. A to ani nezmiňuji prvoplánový humor.
Největší katastrofou je ovšem scéna, kdy se všichni trpaslíci trýznění dědem Vševědem spojí s obrem Kolodějem a sedíce na jeho ramenou zničí celé království. Co si má divák z této hry odnést?
Jedná se o řečnickou otázku. Odpovídat nemusíte.

Ladislav Stroupežnický

Čarodějné společenství se dlouhé roky potýká s mnoha změnami… a nejedná se pouze o omezení práv magických tvorů či o vytvoření chráněných rezervací. Ne, naše problémy jsou hlubší a kouzelní tvorové nepatří ke špici ledovce.
Naším skutečným problémem jsou mudlové. Přijetí zákona o utajení byla chyba. Skrýváme se, pokoutně sdružujeme a naše společenství upadají. Jsme izolovaní, roztříštění, zatímco mudlové… vzkvétají. Za uběhlá desetiletí pokročili vpřed, nejen v technologii, ale i dalších oblastech. V porovnání s nimi zaostáváme.
Stojíme na ramenou obrů. Jsme pokračovatelé velkých kouzelníků a čarodějek. Říkám: dost tomuto útlaku! Společně můžeme změnit svět!

Tom Raddle
redaktor Denního věštce

"To je strašné! Zavolej hasiče nebo co." pravila kamarádka po té, co kolem ní s hlasitým bzukotem proletěl sršeň.
"Proč?" nechápavě jsem zakroutila hlavou.
"No přece někoho píchnou a on umře. Říkali to. Všichni."
"A kdo všichni, prosím tě. Já třeba ne."
"No, ale ty jsi cvok!" vyhrkla zoufale.
"Nejsem cvok. Já bydlím na vesnici. Tady sršni patří." v klidu jsem pokračovala "Kousek je potůček a máme tady komáry. Víš kolik tihle obříci denně nachytají hmyzu?"
"No, ale... Večer lítají do baráku!"
"Na tu chvíli, co svítím, zavřu okno. A potmě tam nejdou."
bzzzzzzmmmm
... že bych zahlédla mrknutí složených oček?

Jednání Senátu šlo do finále - alespoň všichni doufali. Je málokterý druh dokázal zvládnout projev delší než tři hodiny, a senátor začínal pátou.
"...a proto je nejen morálně, ale i existenčně nepřípustné, aby válka s CIS pokračovala. Naše republika je obr na křehkých nohou, a my jí přesto na ramena nakládáme…"
Kancléř se podíval na hodinky. Opera začínala za pět minut.

"Sebevražda."
"Ale…"
Komandér Fox ho gestem zastavil. Vytáhl placatku, část obsahu nalil do kelímku s kafem a napil se.
"Něco ti poradím, Left'ika. Když řeknu, že je něco sebevražda, tak s tím nepolemizuj."
"Ani když oběti chybí hlava?"
"Ani tak."

„Mohl byste nám říci, proč ve své práci používáte tak archaickou klasifikaci? Vždyť klasifikace S. je z devadesátých let!“ Komentátor se otáčí do auditoria, jestli všichni pochopili, jak je na rozdíl od autora práce odborně vzdělán.
Mě klepne, novější klasifikace podle R. je taky stará pomalu dvacet let, tak co řešej?!
„Rozhodli jsme se nepoužít klasifikaci R., protože klasifikace S. má lépe definováno, co je norma, proto byla pro naši práci vhodnější,“ trpělivě vysvětluje přednášející.
„Ale základní grading má jen klasifikace R.!“ nechce se dát komentující.
Ježkovy zraky! Základní grading je v obou a vymyslel ho B. v roce 1952.

„Na čaroděje se můžete spolehnout, obzvláště, když se podpírají o hůl. Trojnoží je jednoznačně lepší než dvě nohy.“
„Se vší úctou čaroději, oplýváš jinými kvalitami než silou, tady čáry nepomůžou. Na tenhle úkol je jednoznačně lepší člověk.“ odvětil Boromir.
„Nikoliv, drahý příteli. Zvolil bych elfy pro jejich odvěký klid a stabilitu.“ oponoval s úsměvem Legolas.
„A taky se dá přidržet těch špičatých uší, co. Elfové jsou křehule. Stát na ramenou trpaslíků je každopádně nejlepší, protože když ztratíte rovnováhu, rozbijete si maximálně sebevědomí.“ prohlásil Gimli.
Hobiti věděli svoje, když stáli o slušný výhled na Arwen s Aragornem, bylo nejlepší říct Stromovousovi.