Raxin z Kozlova

O půlnoci přišla Pala za Raxinem. Jemně do něj šťouchla. Zašeptala: "Raxi... vzbuď se prosím. Mám naléhavý problém. Nechci, aby o tom ostatní věděli."

Šla k oknu. Na ulici pod oknem stála kráva. Nezvykle toporná a tichá. Nadšeně zamrkala, když spatřila Palu.

"Uřkla jsem ji. A pak jsem to vrátila, ale... ona pořád dělá divný věci. A chodí za mnou."

"Tys jí to přikázala, že? Aby se chovala normálně."

Pala zahanbeně přikývla. Raxin mlčel.

Pala sklesla. Šla ven, pohladila krávu a dovedla ji na statek sedláka Zalda.

"Odpusť mi, kravičko. Nechtěla jsem."

Se slzami v očích krávu pohladila. Uřknutí pominulo.

Přezkoušení Karmíny bylo hotové. Esar přivedl Ílii. S ní vstoupil i Raxin.

"Co tu chceš?" zeptal se jedovatě Aarmak.

Arcimagus Knaut otázku ignoroval. "Rozhodli jsme se, že Karmína na Akademii v Kozlově přijata nebude."

"Cože?!" vykřikly Ílie i Karmína zároveň.

"Karmína má talent," oznámil klidně Raxin.

"Je příliš mladá a její magie je příliš nestabilní. A všichni magusové jsou zaneprázdněni výukou svých vlastních řádných adeptů."

Tohle už Raxin zažil. Když osiřel a Knaut ho v dobré víře odmítl přijmout za adepta. Prospěl tím Knaut Akademii? Možná. Ale tady jde o víc.

"Já ji budu učit," překvapil Raxin všechny. Včetně sebe.

Pozdě v noci přišla Ílie za Raxinem. "Raxine... umíš vyprávět pohádky? Naši malí nemůžou usnout."

"Tohle jsem nikdy nedělal..."

Přesto šel Raxin s Ílií. Šest zvědavých obličejů na něj koukalo z postelí. Ílie si taky lehla.

"Takže... kdysi žila jedna milá dívka s ohnivými vlasy..."

Karmína se při zmínce o sobě usmála.

"...a byla to nesmírně nadaná čarodějka, ale lidé se jí báli a stranili. Jednoho dne potkala mladíka, který byl v mnohém jako ona. Ujal se jí, navzájem si padli do oka a..."

Ílie usnula únavou a začala tiše chrápat.

"A budeme žít šťastně až do smrti," dokončila Karmína.

Pala se v noci tiše vyplížila z domu. Šla ve stínech ulicemi, pak rychle přeběhla louku a nekonec se vydala podél okraje lesa. Za hodinu došla k malé propasti. Tiše zavolala dolů: "Pomóc!"

Na dně propasti se rozevřelo několik perlově růžových květů. Pala se zaradovala. "Strašenka!"

Opatrně sešplhala. Utrhla dvě květiny.

"Počkat... strašenka nemá mít pět okvětních lístků..." Zívla. "Ne... vábnice snivá..." Upadla do spánku.

...

Probudila se dalšího večera zpátky doma. Karmína se jí hned ptala: "Na co jsi chtěla strašenku?"

"Chtěla jsem najít mantichoru."

Karmína jí pohladila po tváři. "Pali... přestaň prosím hledat problémy. Naštěstí jsme tě našli včas."

Arku byl z toho, že mu z prstů létají modré jiskry, překvapivě nadšený. Přejel prsty po zdi a zjistil, že zářivě modrá stopa tam zůstává. Okamžitě se pustil do díla.

Namaloval krajinu, jezero, les. Namířil rukou na strop a vystřelil kaňku, která se proměnila v modré slunce. Pomaloval všechny zdi, dveře i skříň.

Vtom do jeho pokoje vtrhl Korak a Lura. "Arku, jsi v pořádku?"

"Naprosto! Podívejte!"

Přidal další čáru a celý obraz se rozpohyboval. Vlny na jezeře, vítr v korunách stromů. Z lesa vyběhl jelen po zdi až na chodbu.

"No nazdar," řekl Korak. "Z tohohle nebude Zingira nadšená."

Adept Kardu šel trénovat nové experimentální kouzlo do lesa.

"Už jsi tu zase?" ptala se zvědavě dryáda Filana a tančila kolem.

"Jsem... a rád bych tě požádal o ruku. Ale ne tak, jak si myslíš. Můžeš natáhnout svou paži ke mně, dlaní vzhůru?"

Filana to učinila. Kardu ji chytil za zápěstím. Představil si, jak z Filaniny dlaně vyraší semínko pampelišky s padáčkem chmýří. Zapojil do představy svou magii.

"Au!" vykřikla Filana. Vytrhla se mu. "To pálí!"

"Promiň. Chtěl jsem vyzkoušet dryádí magii."

"Padej odtud!"

Kardu ucouvnul. "Já ti nechtěl ublížit..."

"Řekla jsem padej!"

Kardu smutně odcházel, zatímco lesem šumělo 'Padáku'...

"Jsi fajn, Raxine," řekla Ílie. "Víš... nevadilo by mi ukončit svou kariéru sluneční akolytky, nikdy se nestat kněžkou a místo toho studovat magii pod tvým vedením."

"Já bych ale nebyl dobrý učitel. Myslím. Není to tak dlouho, co jsem byl prvotřídní magický kazič. Nejsem ani magus, nevzali mě na tuhle slavnou Kozlovskou akademii."

"Ženu mého věku taky nevezmou na žádnou akademii." Zamyslela se. "Možná bys mohl pomoci mně i Karmíně zároveň."

"Ta dívka potřebuje, alespoň zpočátku, neustálý dohled. A já nejsem chůva. Jsem rád, že zvládám svoje záležitosti."

Raxin netušil, že zanedlouho sám navrhne, aby se jeho život převrátil naruby.

Nejvyšší velekněžka Kalira přivítala Karmínu vlídně.

"Drahá Karmíno. Už od útlého mládí jsi byla magicky nadaná. Doufala jsem, že se později přidáš do našich řad, ale zdá se, že tvá magie je až příliš silná a nevyzpytatelná."

Karmína přikývla. "Posíláte mě do Kozlova. Pomůžou mi tam?"

"To doufám. Nikdy jsem neviděla výjimečnější dívku, než jsi ty." Klekla si a zašeptala: "Žehnám ti, drahá. Až ti bude nejhůře, vzpomeň si, že jsi Slunce. Jako já."

Políbila Karmínu na tvář. Ženu i dívku nakrátko obklopily žhavé plameny.

"Ve svém srdci už jsi sluneční kněžkou, Karmíno, cítím to," řekla Kalira s širokým úsměvem.

Úplněk. Notha se opět vydala spát a snít do lesa. I když bylo uprostřed zimy, nebála se prochladnutí. Byla měsíční akolytka, měsíc ji chránil.

Brodila se závějemi, avšak namísto k prastarému tisu dryády Haginaly mířila na mýtinu. Za Filanou, nejmladší dryádou v okolí, nyní spící ve svém javoru.

...

Ráno se Notha probudila, vyspaná dorůžova. Protáhla se. Pohladila větve stromu. Zašeptala: "Děkuji, Filanko. Spalo se mi s tebou moc krásně." Opatrně sešplhala a vydala se zpět do Kozlova.

Filana neodpověděla. Už měsíc a půl spala. Jen, když Notha odešla, se Filana ve spaní protáhla. Vrznutí větví nakrátko narušilo ticho spícího lesa.