Raxin z Kozlova

Raxin procházel s Karmínou podél tržiště.
Zpoza stánku vyskočil otrhaný muž s berlou a vyvolával: „Pane, kupte kouzelný roh! Pevné zdraví, dlouhý život, ochrana před vlkodlaky!“
Pozvedl berlu. Většinu z ní tvořil téměř tři a půl stopy dlouhý roh. Na Raxinově náramku se rozsvítilo několik drahokamů.
„Za kolik?“
„Patnáct brazelů, je vzácný.“
„Ujednáno.“

„Raxi, proč jsi mu platil? Ten roh není kouzelný. Je to jen kus kamene.“
„Kouzelný není, vzácný ano. Ležel v zemi tak dlouho, až do něj prorostl kámen. Kdysi to skutečně býval roh pradávného zvířete, snad trojrožce. Pojď, najdeme ho v Bestiáři Smaragdového věku od mistra Savina.“

Lura vstoupila do kovárny. Indar zrovna pracoval u výhně. Vzhlédl, odložil polotovar do kádě, vzal z poličky opravený náramek a přispěchal k Luře.
„Tak co říkáš? Povedlo se?“
„Je jako nový. Děkuji mockrát! Tady jsou ty dva slíbené zilary.“
Mávnul rukou. „Maličkost. Můžu?“ Obratně zapnul náramek na Luřinu ruku. Ta si přitom všimla…
„Vy jste také nosíval náramek?“
„To jsou jizvy po okovech. Ano, býval jsem otrok. Naštěstí jsem na jednom trhu v Irle padl do oka Askatě. Koupila mě a odplula do Berdelonu. Tady si mě vzala.“ Zasmál se. „Nebyl jsem zrovna levný. Ale prý jsem stál za to.“

Notha se za úplňku vytratila do lesa. Měsíc byl dnes silný; chránil ji. Šla dlouho. Zastavila až u prastarého tisu, vyšplhala do koruny, uvelebila se a usnula.
Ráno se vzbudila vedle dryády.
„Dobré ráno, mladičká.“
Notha zívla. „Dobré i tobě, mladičká.“
Dryáda se zasmála. „Asi netušíš, jak dlouho už tady žiji.“
„Dnes jsem ve snech opět tančila s prvními jednorožci. Ti žili dávno před tebou. Pak za mnou přišla... taková žena. A řekla mi, že draci jsou v Silladii ještě desetkrát déle. Neuvěřitelné! Má Silladie vůbec nějaký počátek?“
„Netuším, ale příště se té ‚ženy‘ zeptej, jak do Silladie přišla ona.“

„Raxi? Co je špatnýho na tom, když holka kouzlí?“ ptala se Karmína.
„Někteří lidé to prostě nevidí rádi. V minulosti bylo v Berdelonu pár zlých čarodějnic. A magy jsou velmi vzácné, protože magusové neradi učí holky.“
„A ty nějakou magu znáš?“
„Znal jsem. Moje maminka byla dokonce arcimaga.“
„A jaká byla?“
„Úžasná. Jednou u Kozlova přepadli a zabili šlechtice; našel se jen kočár, bez koní. Bylo třeba ho dovézt do Ísdalu. Maminka očarovala kola, aby kočár jel sám. Na cestu vzala jenom mě. Poprvé jsem viděl hlavní město; byl to moc hezký výlet.“
Pak Raxin posmutněl.
„Toho léta maminka zemřela.“

Přede dveřmi Dračího spáru stála cedule. Nová specialita! Tchýnin jazyk - ostrý jako břitva, nenechá na vás nit suchou. Nezapomenutelný zážitek.
„To vypadá lákavě,“ pronesla Ílie.
„Já ti nevím,“ odpověděl Raxin.
„To sneseš; máš v sobě přece ohnivou magii, ne?“

Později
„Uf, to bylo hodně ostré. Až jsem se zpotil.“
„No mně z toho určitě naskočila vyrážka i na…“ Začervenala se, což byl na jejím už tak rudém obličeji slušný výkon.
„Tak to mi ještě poděkuješ, že jsem nám k tomu objednal džbán smetany.“

Tchýnin jazyk se stal v Kozlově velmi populárním. Prostý lid mu však brzy neřekl jinak než Řiťopal.

Zilarina (Stříbrnička)
Bylina pravzácná kvetoucí v mrazivých slujích a tam, kde krev vlkodlačí zem skropí. Půl stopy vysoká, patero lístků okvětních zelené barvy s nachovými žilkami. Na slunci rychle vadne. Jeden z mála známých léků na černojed.

Úhledným rukopisem připsáno:

Sbírat noc po úplňku. Šťáva z kořene vystavená po 3 noci měsíčním paprskům a poté 1 den slunečním paprskům stává se magickým odpouzečem: léčí magií způsobené neduhy. Potírat, nekonzumovat!

Raxinovým rukopisem připsáno:

2 noci, přidat řepík, 7 nocí, přidat diviznu, 3 dny. Možno pít. Potlačuje magické schopnosti, u nemagických osob způsobuje průjem.

Snad to nebudu nikdy potřebovat, pomyslel si Trud.

„A co je tohle?“
Ílie vzala do ruky namodralý oblázek. Byl vlhký a překvapivě těžší, než předpokládala.
„Říká se tomu lačnící kámen,“ odpověděl Raxin. „Dokáže pohltit velké množství vody. Ale časem se ‚unaví‘. Pak musí zregenerovat, nebo si musíš najít nový. Ale jsou vzácné.“
„Tenhle už je nacucaný, že? Teda unavený.“
„Správně. Regenerace je bohužel zdlouhavý proces.“
„A zkusil jsi otočit magický tok?“ Ílie se na kámen zamračila. „Prostě nějak… takhle?“
Luskla prsty. Z kamene náhle vytryskla celá řeka.
„Vyhoď ho!“ vykřikl Raxin.
Ílie švihem poslala kámen z okna.
„To bychom měli. Doufám, že máš podobný talent i na vytírání.“

„Ahoj, Íli. Copak děláš s těmi mušlemi?“ zeptala se Lura.
„Jdu s Raxinem do divadla a vyrábím si perlové náušnice. Dala jsem do mušlí semínka a ty zkouším obalit perletí. Bez kouzel by to trvalo roky, já bych mohla být hotová do večera. Používám modifikované růstové kouzlo, hezky pomalu, vrstvu po vrstvě.“

Později
„Zdá se, že jsi místo perly nechala vyrůst ta semena.“
„No jo… Ale tohle si přece na uši nemůžu pověsit.“
„A proč ne? Myslím, že oslníš víc než s perlama.“

Večer
„Tak můžeme vyrazit, Raxine. Co mi říkáš?“
„Krásná jako vždy. A ty cibule ti moc sluší.“

„První výdělek bys měl utratit. Udělej si radost.“
Tak to Raxin řekl. A tak Trud učinil.
Berenu našel na kopci za městem. Pásla husy. Rád se na ni díval, vždycky ji zdravil. Obrnil se. Nemá co ztratit.
„Berenko!“
„Ahoj, Trude!“ Vesele mu zamávala.
„Něco pro tebe mám!“
„Ale… Trudíku… Perníkové srdce!“ Dojatá k slzám se široce usmála. „Ale je na mě moc velké!“
„Není problém.“ Rozlomil srdce vejpůl a zakousl se do své části.
„Ty jsi můj lamač srdcí!“ zasmála se a líbla ho na tvář.
Trud se zarděl. „Můžu tě zítra navštívit?“
„Víš, maminka nebude ráda. Ale já jo.“

„Ahoj, Trude. Děje se něco?“
„Raxine, prosím. Tátovi došla trpělivost; vyhnal mě. Nevím, kam jít.“
„No, chvíli tu můžeš zůstat, ale sotva si můžu dovolit tě živit. Co vlastně umíš?“
„Číst a tak nějak od všeho trochu, ale nebaví mě to. Nejsem líný, i když to všichni říkají. Prostě se často zasním.“
„Tak se pojď projít. Musím nasbírat pár bylin.“

„Jé, tahle slzička je krásná, ale má trochu povadlé listy. Támhleta vypadá líp, i když má míň květů. A podívej! Hromobýl!“
„Máš bystré oko. Poznáš kontryhel a říznici?“
Trud přikývnul.
„A co liškovník?“
„Ten neznám.“
„A chtěl bys?“
Nadšené kývání.