Warhammer 40000

Orkský náčelník Gargaz rytmicky bušil obrovskou sekerou o pódium. Před ním skandovala válečná banda jeho jméno. Opilý svou mocí nikdy nespatřil orka, který se k němu připlížil zezadu s obnaženou čepelí. Sotva náčelníkova mrtvola dopadla na zem, nový náčelník vydal válečný pokřik.
„Waaagh! Teď jsem boss já, Skarfang!“
V tom mu hruď explodovala v chuchvalec krve a kostí. Na pódium se vyškrábal ork s kouřící pistolí.
„A teď jsem boss já!“
„Takovej skrček?! Waaagh!“
Obrovský nob se proti němu rozeběhl máchaje rotosekerou nad hlavou.
Netrvalo dlouho a celý kmen upadl v chaos, každý ork bojujíce za lepší místo v hierarchii.

Gundar, písař - sčitatel řádu Officium Census, si promnul unavené oči a unuděně vyhlédl z okna. Pod ním se rozkládaly mrakodrapy a katedrály císařského komplexu na Svaté planetě Terra, ale jeho ten pohled už dávno neohromoval.
Obrátil zrak zpět k papírům, a začal sčítat sloupce cifer. Nakrčil obočí, když zjistil, že něco není v pořádku, ale rychle chybu našel a opravil. Opřel se v křesle, znovu si přečetl výsledky. V minulém roce bylo v sektoru Typhoon zničeno 1368 císařských pluků, zahynulo více než padesát milionů členů imperiální gardy.
Vůbec se nad tím nepozastavil. Byla to jen malá cena za přežití lidstva.

Zuřila bitva, dlouhá a vyrovnaná. Nad bojištěm v troskách zapomenutého města stoupal dým ze zničených tanků lidí i z pestrobarevných vznášedel cizáků z vesmíru.
Generál nezaváhal ani na chvíli. Elitní jednotka nebyla ve výhodném postavení, ale stačilo, aby rozstřílela nepřítele opodál, a pak už se jí nic nemohlo stát.
Statisticky je to akorát, pomyslel si.
Storm Boltery se rozeřvaly a nepřítele zahalil dým. Když se rozplynul, odhalil trochu překvapenou nepřátelskou jednotku, která neutrpěla jedinou ztrátu…
Nad stolem posetým plastovými modely „generál“ nevěřícně zíral na několik šestistěnných kostek a ony na něj mrkaly stěnami s jedinou tečkou. Tohle bude náročná bitva.

Ještě ráno dělostřelecká baterie patřila 91. Armageddonské Ocelové Legii. O několik hodin bojů později se zbytky 2. Roty krčily v zákopech několik desítek metrů jižně od hlavního opevnění, kde se čile upevňoval nepřítel. Méně než tři tucty mužů ležely v prachu a popelu, čekajíce na rozkazy od seržanta Haugaarda.
„Na Voxu se už nikdo neozývá, zůstali jsme sami. Zákopy na jihozápad by měly být ještě čisté a do setmění můžeme být...
*BLAM*
Komisař Mortez sklonil kouřící bolter: „Ta baterie patří Císaři!“
V ruce pevněji sevřel rotomeč, když se v zákopu postavil.
„Kupředu vy psi! Věčná sláva tomu, kdo zemře první!“