Warhammer 40000

Spear of Praetoria se chystala na přechod do warpu, a magos explorátor v enginariu znepokojeně sledoval indikátor Gellerova pole.
„Tuhle cestu už nevydrží a určitě praskne,“ pomyslel si sklíčeně.
Pak se loď zachvěla pod náporem nereality a byli ve warpu.
Nějakou dobu všechno fungovalo hladce, a magos už začínal doufat, že by i tentokrát mohli vyváznout.
Znenadání se do lodi opřel silný warpový proud, který na moment přetížil Gellerovo pole. Světla v enginariu zablikala, a ozval se zlověstný tříštivý zvuk.
Z můstku hned přišla naléhavá žádost o hlášení stavu. „Gellerovo pole drží,“ reportoval magos, „ale tu žárovku budu muset vyměnit.“

Spear of Praetoria objevila novou soustavu, a na posádce spočinul úkol pojmenovat všechna její tělesa a útvary.
Když přišla řada na tamní mlhovinu (ačkoli navigátorka vehementně tvrdila, že takhle hluboko uvnitř soustavy žádná mlhovina být nemůže), vrchní misionář se na ni dlouze zadíval. „Tvarem mi to trochu připomíná srdce,“ řekl. „I tou načervenalou barvou.“
„To zní dobře, pojmenujeme ji Velké srdce,“ rozhodl kapitán, a první důstojník to hned zapsal.
„A ta menší, co s ní sousedí, mi taky tvarem i barvou připomíná jeden orgán... takový ten, co mívají organici v hlavě...“ přemítal magos.
„Tak to bude Malý mozek,“ řekl kapitán.

Kapitán Uxbridge jednou potkal v librariu navigátorku a zajímal se, co zrovna čte.
„Tanec stínů,“ odpověděla mu. „Je to existenciální drama o vztahu mezi dvěma lidmi.“
„To zní zajímavě,“ odvětil Uxbridge, a nechal ji si číst.
Když ale navigátorka odešla, nedalo mu to a vytáhl knihu zpátky z police, aby se podíval, o čem vlastně je. Rozevřel knihu na náhodné stránce a z toho, co tam četl, mu vstávaly vlasy hrůzou. To nevypadalo jako existenciální drama, spíš jako pěkná zvrhlost!
Pak si všiml, že část obálky je přelepená. Sloupal všechny pásky zakrývající název knihy, který nyní zněl: „Padesát odstínů šedi“.

Jednoho dne si první důstojník Uxbridge mladší poručil k snídani pretoriánskou delikatesu, „Ham & Eggs“.
Kuchařka z toho měla těžkou hlavu – vejce měla, ale nedařilo se jí sehnat šunku. Nakonec se obrátila o pomoc na lodního twist-catchera, který měl za úkol udržovat populaci mutantů, aby nepřerostla přes únosnou mez.
„Jako, teď nedávno jsem nějakýho střelil, co vypadal jako prase,“ řekl kuchařce. „Chcete to?“
Kuchařka se sice netvářila moc nadšeně, ale nakonec jí nezbylo než nabízené maso přijmout.
***
Později si první důstojník pochutnával na snídani, kterou mu kuchařka připravila. Byla opravdu výtečná – jen mu bylo trochu divné, že ta šunka má pruhy.

Kapitánu Uxbridgeovi se povedlo vyhrát v kartách zbrusu nový jetpack, a hned si ho chtěl vyzkoušet.
Vydal se do podpalubí, kde na to bylo dost místa, a odstartoval. Chvíli poletoval sem a tam, až se najednou jetpack zadrhl a kapitán zůstal viset nad šachtou, která byla mnoho metrů široká a jejíž dno mizelo v nedohlednu.
„Zasekly se mi horizontální klapky!“ volal. „Pomozte mi!“
Nakonec magos poslal desítku servolebek s provázky, a ty ho jako balónky odtáhly do bezpečí na pevnou palubu.
Kapitán dal jetpack opravit, a při příštím testování už si ohlídal, aby pod sebou neměl víc jak deset metrů.

Zlý pirát Balfoix, kapitán lodě jménem Sedm Kulí, číhal v hlubokém vesmíru na svou další kořist.
Náhle zbystřil, když se před přídí Sedmi Kulí zavlnil prostor, neklamně značící loď vystupující z warpu. Vydal rozkazy k posádce, aby se přichystali k útoku.
Warpové okno se dál zvětšovalo. To je nějak moc blízko, pomyslel si Balfoix. Bylo to zároveň to poslední, na co pomyslel – v příštím okamžiku se z warpu vynořila Spear of Praetoria, narazila do nich přídí a rozbila Sedm Kulí na cucky.
***
Kapitán Uxbridge pročítal na můstku hlášení o škodách. Měl vztek na navigátorku. Už zase pokazila výstup z warpu.

Mutant pruhovaný (mutantis stripensus) jest poddruh mutanta, na kterého lze na palubách lodí natrefiti, kde Gellerovo pole jest slabé a exposice vůči warpu intensivnější. Vyznačuje se výraznými barevnými pruhy, ty mohou býti zelené, modré či purpurové, ale též vícero očí, končetin, případně dvěmi hlavami na dvou krcích rostlými. Živí se výhradně stravou masitou, žerouc nejraději potkany, zabloudivších servitorů mozky či nepohodlné inkvizitory. Jest prokázáno, že umí ovládati nástrojů primitivních, ať již oštěpy s hroty kostěnými, noži pazourkovými, či lasguny vyřazenými. V pospolitostech primitivních vyskytuje se, kde jest považován za štěstí nosící, díky svým výrazným pruhům, jež mají zlé duchy zaháněti.

Magos explorátor si na lodi udržoval několik servolebek. Jedna z nich, jménem Fascinace, se ráda toulala v zapovězených místech.
Jednou Fascinace zabloudila do navigátorské sekce. Ladně proplouvala chodbami, vyhýbala se strážím, až v dálce zachytila zvuk tekoucí vody.
Pomalu vlétla do koupelny, a to právě ve chvíli, kdy navigátorka vylézala z vany. Když servolebku spatřila, rychle si přitáhla ručník k tělu a zpražila ji pohledem. „Koukej odsud vypadnout!“ zavřískla.
Fascinace vytřeštila oční důlky, otočila se a letěla pryč, až se jí za kabely kouřilo. Vlétla do magosovy dílny a do své klece, zabouchla za sebou dvířka a dlouho odmítala vylézt.

Dva operátoři na můstku se spolu bavili o jedné neslavně proslulé prokleté lodi, se kterou se Spear of Praetoria nedávno střetla.
„Slyšel jsem, že její kapitán propadl šílenství, myslel si o sobě, že je největší vojevůdce,“ šeptal vzrušeně první. „A jeho zástupce byl prý posedlý nějakým démonem, takže když se víc napil, ronil potom místo slz čistý rum!“
Ten druhý znejistěl. „Myslíš, že by se totéž mohlo stát i tady?“
Kolem nich prošel první důstojník (naštěstí je neslyšel – jinak by hned skončili ve vězení), vytáhl placatku a řádně si z ní přihnul.
Operátoři se po sobě podívali a ztěžka polkli.

Kapitán Uxbridge předjednal na Lantu výhodný kontrakt na vývoz vzácného dřeva.
„Musíme ten kontrakt uzavřít do devadesáti dnů,“ řekl posádce, „vyrazíme na Dubois a pokusíme se tam něco prodat.“
Na Dubois bylo příjemně, ale za dřevo jim místní obchodní komora nenabídla moc peněz.
Zkusili tedy štěstí na skopčácké planetě Wirtschafftshoffnung, ale kapitánovo diplomatické úsilí vedlo k tomu, že je odtamtud rovnou vyrazili.
Jejich poslední šancí byl Aledonos, ale při cestě tam ztratila navigátorka výhled na Astronomican, a tak skončili ve zcela neznámé soustavě.
Navigátorka sice nakonec našla správnou cestu, ale devadesát dnů bylo pryč.
„Tak tohle jsme prošvihli,“ konstatoval kapitán.