Warhammer 40000

The man was sweating profusely. This was far from his usual duties, but he was the only one at hand with any medical knowledge whatsoever. The pregnant woman lying on the table screamed as another wave of pain coursed through her body.

The mother's swollen belly suddenly exploded in a shower of gore as...something tore its way out.
Tentacles lashed around.
"Congratulations, it's a...Chaos Spawn?"

Khris, Herald of Khorne, let out a frustrated "NOT AGAIN!" that made the World Eaters' Apothecary's skull explode.
But he wouldn't give up. He would have a Daemon Prince son, no matter what.

Portál pulzoval nečistou energií, když se v něm objevila postava. Vysoký rohatý démon měl křídla a kolem krku děsivý náhrdelník z lebek Hvězdných vlků které zabil předtím, než ho jejich bratři vyhnali z tohoto světa.
Přešel na druhou stranu starobylého chrámu a posadil se na trůn z lidských kostí. Pak se planoucím pohledem zahleděl na vůdce svých uctívačů, který před ním padl na kolena.
"Řekni vlkům, že jsem doma," zaduněl jeho hlas, "až se dozví, že se jejich největší nepřítel vrátil zpět, vydají se sem a my budeme hodovat na jejich mase."
Uctívači shromáždění na ochozech propukli v exaktický jásot.

Lord Inquisitor Quercus si prohlížel datapad. S každou další větou se mu krabatila tvář víc a víc.
Rozsáhlá infiltrace populace heretiky…
Manifestace nižších démonů…
Rostoucí stín ve warpu…
Arbitři a jednotky planetární obrany nejsou schopny udržet situaci pod kontrolou…
Nejbližší regiment Astra Militarum je týdny daleko, do té doby planeta propadne chaosu. Pokynul rukou a ze stínů se vynořil servitor.
„Zahajte exterminatus.“
Inquisitor sledoval planetu. Na jejím povrchu žilo asi dvacet miliard lidí. Kolik z nich propadlo chaosu? A kolik z nich bylo bez viny? Možná dvě třetiny. Císař ochraňuj jejich duše.
Sledoval planetu dlouho poté, co skončilo orbitální bombardování.

Bitevní koráb Litanie Zhouby opustil orbit planety. Už zbývalo jen provést finální výpočet kurzu a kontrolu nad lodí převzali Navigátoři. Loď rozeznělo hučení, když se zapnulo gellarové pole, a kruh Navigátorů začal tiché modlitby k Císaři. Jejich mysli se uchytili na vzdálený maják Astronomicanu a společnými silami otevřeli okno do Warpu. Jeden z Navigátorů na místě zemřel vyčerpáním a hučení gellarového pole zesílilo, když na něj ze všech stran dolehla síla čistého Chaosu.
Cesta jim trvala necelé tři týdny, přesto do cíle dorazili o dva dny dříve, než vyrazili. Třetina posádky zemřela nebo zešílela.
Taková byla cena za cestování Warpem.

Rukavice z tvrzeného adamantia a pastocele, pokrytá ablativní vrstvou keramitu, stiskne spoušť.
Řízená fúzní exploze, kterou jinak naleznete pouze v nitru hvězd, je směrována sérií propustí a konvertorů ven v úzkém paprsku směřovaném mocnou rukou tvrzenou vláknovými servomotory.
Proud spalující energie mění vzduch, živou tkáň, skálu i kov ve žhnoucí plazmu, kterou strhne sebou a nabírá tak na síle a teplotě, dokud nedosáhne kritického stavu, kdy dojde k náhlému rozpětí v podobě gigantického výbuchu, který tlakovou vlnou smete vše v okruhu dvou set metrů.
„Takovéhle zbraně už Adeptus Mechanicus dneska nevyrábí,“ povzdechne si seržant kapituly Vesmírných Vlků, sledujíce umírající kacíře.

„Bratranče!“ První důstojník Uxbridge mladší vběhl do pracovny kapitána Uxbridge a předal mu pergamen. „Máme problém.“
„Ale ne!“ zaúpěl kapitán, když si na něm přečetl, že jeho vzdálení příbuzní je hodlají poctít návštěvou.
Oba Uxbridgeové zavzpomínali, jak dopadla poslední návštěva.
„Dort od tetičky Ágnes, kterým se přiotrávil šéf bezpečnosti,“ řekl kapitán.
„Bratranec James rozšteloval magosovi jeho oblíbený kogitátor,“ dodal první důstojník.
„A synovci Normanovi navigátorka málem ustřelila hlavu, když ji plácl po zadku,“ uzavřel kapitán. „Musíme zmizet, než dorazí.“
„Ale kam?“ zeptal se první důstojník.
„Tam, kam za námi nikdy nepoletí.“ Oba Uxbridgeové se na sebe podívali. „Do Oka Teroru!!“

Kapitán Uxbridge a jeho posádka s úžasem hleděli z oběžné dráhy na krásu panenské planety Nová Pretoria, ke které nedávno zakoupili kolonizační práva.
„Bude to skvělé, až tu vybudujeme kolonii,“ říkal Uxbridge. „Postavíme tam zámek se zahradou, kde budeme mít sídlo...“
„A palírnu whiskey...“ přidal se první důstojník,
„A výcvikový tábor...“ navázal šéf bezpečnosti,
„A kostel ke slávě Císaře...“ dodal vrchní misionář,
„A v horách observatoř...“ zasnila se navigátorka,
„A továrnu na servitory,“ vydechl magos explorátor.
„Ano, tohle všechno tam bude,“ slíbil kapitán. „Ale teď už je dost pozdě. Pojďme spát, a hned zítra ráno se vydáme dolů na průzkum.“

Magos explorátor svolal velení lodi kvůli vážnému problému se servitory.
„Říkáte, že se vzbouřili?“ ptal se nevěřícně první důstojník. „Jak se můžou lobotomizovaní servitoři vzbouřit?“
„To právě taky nechápu,“ odvětil magos. „Vede je jeden prádelní servitor, který si nechává říkat Persil, a chce založit servitorské odbory.“
„Co s nimi ale uděláme?“ ozval se šéf bezpečnosti. „Vyhodíme je všechny ven přechodovou komorou?“
„Moc drastické,“ namítl kapitán Uxbridge, „a navíc škoda užitečných servitorů. Mám lepší řešení: jestli chce tenhle Persil zakládat odbory, pošleme ho na Terru na školení o právních a daňových aspektech řízení pracovních sil. To ho na pár let zaměstná.“

Kapitán Uxbridge patřil na Pretorii ke známému šlechtickému rodu, a když byl ještě mladý, měl uzavřít sňatek s jinou šlechtičnou.
„Vím, nevypadá nic moc,“ říkal jeho otec, když mladý Uxbridge s nešťastným výrazem hleděl na fotografii své nastávající, „ale je bohatá a mocná, a toto spojení přinese našemu rodu užitek.“
„Taky je protivná a panovačná,“ dodal mladý Uxbridge. „Otče, tohle si opravdu nezasloužím.“
Starý Uxbridge na něj pohlédl. „Synu, druhá možnost je nastoupit do jednoho z našich pluků Imperiální gardy jako poddůstojník.“
„Platí,“ přikývl mladý Uxbridge. „A prosím vás, přidělte mě k nějakému, který má namířeno na opačný konec galaxie.“