Muminci

Téma: Přítulný domácí mazlíček
Fandom: Muminci
„Musel si zapamatovat náš dům. Pak ho viděl z výšky a napadlo ho, že tu najde Šňupálka,“ usoudil tatínek.
„Není nádherný?“ Muminek vykoukl z okna a pohladil lesklé šupiny. Cítil, jak se naježily.
„A jak rychle vyrostl!“
„Mám ho kousnout do ocasu?“ navrhla malá Mia. „Schválně, že odtud vyletí jako vystřelená pecka.“
„A podpálí dům,“ zoufal si Čenich.
Slečna Ferka vydala zděšené zakníknutí. Prožívala bezprostřední princeznovské ohrožení.
„Škoda, že funěl do komína,“ poznamenala maminka a vytáhla z trouby pekáč. „Jsou dnes trochu osmahlejší.“
Jestlipak jí drak klikvové koláče, říkala si. Snad zbude i na Šňupálka, až si pro něj přijde.

Fandom: Muminek (překvapivě ;) )
Muminek miloval nedělní rána. Ta časná rána, kdy skoro všichni ještě spali, a on mohl předstírat, že je tajemný dobrodruh, který právě objevil tenhle dům a zkoumá ho. Přitom musí být opatrný, aby neprobudil jeho obyvatele. Nemůžeme být tajemný dobrodruh, když šlápneme na malou Miu.
A ta vůně! Nedělní rána vždycky voněla maminčinými lívanci.
Kdyby si muminek měl vybrat mezi povoláním dobrodruha a lívanci, zvítězily by lívance.
Dnes se probudil mrzutý.
Byla středa.
Muminek se zavrtěl v peřinovém doupěti a dostal nápad.
Dotlapkal do kuchyně, přistavil si stoličku a začal zadělávat lívancové těsto.
Proč by nemohla být neděle ve středu?

strašně se omlouvám za zpoždění, mělo to důvod.
Kryšánek se cítil velmi nejistě. Jeho plechovka byla lepkavá a barva, co nechtěla schnout, se chytala všeho včetně instantní kávy, ovesných vloček a čistítek na dýmky. I když, krém na boty byl pořád stejně černý jako předtím. Možná...? Ne. Dobře si pamatuje, jak to dopadlo, když zkoušel krémem na boty vyleštit klenot své sbírky, těžký stříbrný důstojnický knoflík z náramenice.
Ale co na tom. Všechno se dá do pořádku, jestli dneska dokončí svůj geniální a revoluční koncept řazení sbírky.
"Kryšánku? Uvař kávu! Jo, a je potřeba vydrbat palubu a naleštit zábradlí."
Hm.
Tak snad zítra.
Zítra už bude všechno správně.

fandom: napůl-sequel k muminčímu Pozdě v listopadu. ano, je to ona.
poznámka: konečně jsem si splnila svůj sen a napsala si muminky. zvlášť tahle postavička mne vždycky fascinovala. omlouvám se všem, které byly přede mnou, a které nepotřebovaly tolik výmluvnosti, co já, aby sepsaly něco lepšího, než já
Jsem fififjonka.
Vysoké neohrabané stvoření s dlouhým, neustále odřeným čenichem a zplihlými lokýnkami.
Klopýtám svým životem jak dovedu. Ostatní se mému vrávorání smějí. A můj tragický výraz je zlobí, protože jim připomíná, že život není jen muminí údolí.
Samozřejmě že jim závidím. Mimle krásné vlasy a schopnost tančit, Šňupálkovi jeho harmoniku, muminkovi maminku, malé Mie sestru.
Má to ale i světlou stránku.
Kdyby mne neměli, možná by místo toho začali pohrdat sami sebou. Vysmívat se jeden druhému.
Třeba je má oběť zbytečná a já to nevím.
Ale někdo tuhle nevděčnou práci dělat musí.
Jsem fififjonka, a jsem na to hrdá.

Uprostřed noci muminka probudily podivné zvuky. Chvilku se převaloval, pak sebral polštáře a vykradl se z pokoje.
„Maminko, mohl bych si dnes lehnout k tobě?" zeptal se potichu.
„Hm," udělala maminka rozespale, „a proč vlastně?"
„Pod mojí postelí totiž někdo bydlí. Stěhuje tam nábytek a naklepává peřiny a myslím, že dokonce zametá!"
„Poslyš, a nemá hlad? Nabídls mu něco k večeři?"
„Vlastně ne," odpověděl muminek, šel do spíže a vzal sýr a marmeládu a nákyp od večeře. Zaťukal na nohu postele. „Dáte si něco k jídlu? Au!" vyskočil, protože návštěvník ho citelně kousl do palce u nohy. „Tos nemusela, Mio!"

K tomu, aby byl šťastný, potřeboval velmi málo věcí. Klobouk. Dýmku. Foukací harmoniku. A klíč v kapse u kalhot, který vždycky sevřel v dlani, když hledal nové tábořiště.
Našel ho před lety na břehu při odlivu. Ležel na pláži zčernalý, s umně zatočeným ouškem. A nepatřil k žádným dveřím. Věděl to, protože ho vyzkoušel v každých, které potkal. Ve dveřích muminkova pokoje i ve dveřích sklepa na zavařeninu. Ve dveřích křišťálových paláců na severu, ve dveřích mimlina domku i ve dvířkách hatifnatího barometru. Nepasoval nikam. Proto si byl jist, že je to jeho klíč.
Klíč, který mu otevírá celý svět.