Sen a nebo skutečnost?

V noci má být každý ve svém pokoji. Nikdo se nemá co toulat po škole. Jenomže když ono je to tak vzrušující… tajemné… magické…
V noci vypadá všechno jinak. Prostory jsou osvětlené jen měsíčním světlem a předměty vrhají prapodivné stíny, až se chudák zvědavý student kolikrát zbytečně lekne.
V chodbě nedaleko ředitelny přepadla Alenku náhle veliká úzkost. Jako kdyby tam ve tmě na ni číhalo zlo, neviditelné, černější než bezměsíčná noc. I Pavla byla podivně zaražená. Zírala do rohu, kde v temnotě spíš tušila starou pečlivě zamčenou skříň. A z té skříně jako kdyby cosi vábilo:
„Pojď ke mně, pojď…“