Hlas svědomí

Čekání na sledovanou osobu se táhlo.
"Kde sakra vězí?" pomyslel si netrpělivě Loki. Objektivně si nemohl stěžovat. Sedět ve slunné odpoledne uprostřed parku a naslouchat šumění nedaleké fontánky, to nebylo tak hrozné. Přesto by odtamtud Loki nejraději zmizel.
Možná to byla ta straka, která si už půl hodiny hrála na nedalekém stromě s něčím blýskavým. Možná to byla rodina s dětmi, která si spokojeně štěbetala u fontánky a vypadala tak nechutně šťastně. Loki se zahleděl jinam. Možná se prostě jen necítil ve své kůži.
"A v kůži koho jiného by ses měl cítit?" ozval se v jeho hlavě uštěpačný hlas.